Maraton na boso: šílenství nebo nový trend?
Radek Narovec | 23.06.2006 | přečteno: 10202x
Každý již někdy viděl černošské běžce běžet na špičkovém závodě bez bot. Adidas, Puma, Mizuno nebo Reebok, tyto starosti nechávají jiným. Jak je možné, že se nezraní? Co na to klenba, klouby a vazy?
Není pochyb o tom, že občas je vhodné odložit obuv a projít se po vlhkém trávníku na boso. Taková chůze osvěží a promasíruje akupresurní body, kterých je na ploskách nohy nejvíce ze všech částí těla, a jsou rovněž nejcitlivější. Má ale smysl odložit obuv při běhu, dokonce maratónu? Rozhodně ano, tvrdí Julek Pataky, špičkový odborník na reflexní terapii.
Dobře, ale co když trpíme bolestmi pohybového aparátu již nyní, kdy šetříme chodidla tlustými polštáři bot renomovaných výrobců? Když je sundám, tím se přeci bolesti ještě zesílí, namítne odpůrce.
„Bolesti v kloubech mají různé orgánové
příčiny. Tak například bolesti z vnější strany kolena svědčí
o potížích se žlučníkem. Lze si to vysvětlit i tak, že meridián
žlučníku projíždí koleny a v případě dysfunkce jím teče méně
energie, tudíž i vazy kloubu jsou méně vyživovány,“ reaguje
Pataky.
„To samé platí i pro bolesti v kyčlích. Bolesti kolen z vnitřní strany zase prozrazují problémy s ledvinami. Skutečná léčba problémů s klouby spočívá v léčbě těchto vnitřních orgánů.“
Odpověď nezapře, že Pataky je jedním z nadšených obhájců celostní medicíny, jejíž kořeny sahají tisíciletí zpátky, daleko do Asie. Reflexní terapie je jedním ze směrů alternativní léčby, jak je dnes nazývána zastánci klasické, chcete-li exaktní medicíny. Ale zpět k běhu na boso.
„Běhání je moje láska. Uběhl jsem bos posledních devět ročníků Pražského maratónu a snažím se vyvracet spoustu mýtů, které o běhání panují i mezi lékaři. Letos jsem si nechal změřit klenby na přístroji, který navrhuje speciální boty, a test dopadl výborně – téměř ideální klenba a přitom v mládí jsem měl ploché nohy.“
Jak vidno z fotografií, běh na boso klidně i v městských ulicích nezvyšuje kromě špíny riziko vážných poranění. Naopak, kdo z nás nezažil ošklivé puchýře i v těch nejlepších běžeckých botách…
„Pokud je člověk zdráv, nepotřebuje velkou stimulaci reflexních plošek. Proto je téměř stoprocentní, že k poranění nedojde. Naopak se stává, že podle medicíny jsou naši klienti úplně v pořádku, řeč těla (reflexní plošky) však řekne něco jiného.“
Stane se byznys sportovní obuvi ztrátovým odvětvím?
K tématu článku a reakcím čtenářů se posléze vyjádřil Aleš Tvrzník ze sportovní laboratoře Casri. Jeho text zveřejňujeme v plném znění.
"Na základě poměrně bouřlivé diskuse k článku jsem se rozhodl reagovat a uvést výsledky biomechanických měření běhu na boso a běhu v různých typech běžecké obuvi provedených v naší laboratoři. Měření se provádějí na tlakoměrné desce Footscan a pomocí biomechanického systému Qualisys, který pracuje na principu snímání pohybu prostřednictvím infrakamer s frekvencí 240 impulsů za vteřinu.
Pro objektivní posouzení celé situace, resp. předností a nevýhod běhu na boso a v běžecké obuvi, je třeba si uvědomit základní znaky techniky došlapu, přesněji řečeno fáze, kdy je noha běžce v kontaktu s podložkou.
První a pro nás běžce amatéry optimální technika běžeckého došlapu („přes paty“) je typická prvním kontaktem paty s podložkou a postupným odvíjením chodidla a následným odrazem přes jeho střední nebo palcovou část. Druhá technika („po špičkách“) se vyznačuje tlumením nárazu přední částí chodidla s následným odrazem také přes špičku.
Při pomalém běhu na boso každý člověk reflexivně došlapuje přes špičky. Podvědomě tak tlumí náraz, který odpovídá několikanásobku jeho tělesné váhy. Hlavními „tlumiči“ jsou v tomto případě achilovky a lýtkové svaly. Aby docházelo k účinnému tlumení nárazů po celou dobu delšího běhu, je zapotřebí jejich poměrně velmi vysoká kondice. Došlap přes špičky je tedy vhodný jen pro elitní běžce, kteří si tento „běžecký luxus“ mohou dovolit.
A nyní trocha matematiky: U bosého běžce vážícího 70 kilogramů odpovídá síla působící při došlapu na přední část chodidla 300 kilogramům. Pokud si tentýž běžec obuje běžecké boty a poběží klasickou technikou „přes patu“, rázem se při stejné rychlosti běhu sníží zátěž na 150 kilogramů – tedy na polovinu.
Bez zajímavosti není ani případ, kdy se běží „přes patu“ na boso. Potom zátěž klesá z 300 „na pouhých“ 230 kilogramů. Jinými slovy běžecké boty odtlumí v prvním případě 150 a ve druhém 80 kilogramů! Počítejme dále. Při běhu na 10 kilometrů náš běžec učiní přibližně 6500 kroků. Každý krok vynásobme 150, resp. 80 a dojdeme k výsledku 975 000 neboli 520 000 kg.
Podtrženo a sečteno: v kvalitních běžeckých botách při běhu na 10 kilometrů uchráníme náš pohybový aparát (kotníky, kolena, kyčle a páteř) od 975, resp 520 tun zbytečné zátěže. Tato fakta sama o sobě hovoří jasnou řečí. Koho by ani tak nepřesvědčila, může se jednoduchou matematikou propracovat až k bilanci při maratonu.
Volba, zda běhat na boso či v kvalitní běžecké obuvi, je na každém z nás. Jako vždy i v tomto případě výjimka potvrzuje pravidlo a tak je možné, že se ojediněle nohy a pohybový aparát mohou na tato extrémní zatížení adaptovat bez větších zdravotních obtíží. Lidské chodidlo ale bohužel už po generace chozením v obuvi natolik zdegenerovalo, že napodobovat tyto případy by bez dlouhodobé a systematické přípravy bylo skutečně projevem základní neznalosti nebo záměrným hazardem s vlastním zdravím.
Se stimulací chodidla v přiměřené míře (lehké vyklusání) a rozumné formě (písek, tráva) lze samozřejmě jen souhlasit. Zkušenosti z vrcholového sportu poukazují i na možnost využití speciální obuvi k těmto účelům. I její nošení je ovšem limitováno kondicí pohybového aparátu (svalů, šlach, vazů a kloubů nohy)."
Odkazy na téma běhu na boso:
60.28% (289 hlasů)