Maratón na boso: šílenství nebo nový trend?
Radek Narovec | 23. 6. 2006 | Přečteno: 4576×
Každý již někdy viděl černošské běžce běžet na špičkovém závodě bez bot. Adidas, Puma, Mizuno nebo Reebok, tyto starosti nechávají jiným. Jak je možné, že se nezraní? Co na to klenba, klouby a vazy?
Není pochyb o tom, že občas je vhodné odložit obuv a projít se po vlhkém trávníku na boso. Taková chůze osvěží a promasíruje akupresurní body, kterých je na ploskách nohy nejvíce ze všech částí těla, a jsou rovněž nejcitlivější. Má ale smysl odložit obuv při běhu, dokonce maratónu? Rozhodně ano, tvrdí Julek Pataky, špičkový odborník na reflexní terapii.
Dobře, ale co když trpíme bolestmi pohybového aparátu již nyní, kdy šetříme chodidla tlustými polštáři bot renomovaných výrobců? Když je sundám, tím se přeci bolesti ještě zesílí, namítne odpůrce.
"Bolesti v kloubech mají různé orgánové příčiny. Tak například bolesti z vnější strany kolena svědčí o potížích se žlučníkem. Lze si to vysvětlit i tak, že meridián žlučníku projíždí koleny a v případě dysfunkce jím teče méně energie, tudíž i vazy kloubu jsou méně vyživovány," reaguje Pataky.
"To samé platí i pro bolesti v kyčlích. Bolesti kolen z vnitřní strany zase prozrazují problémy s ledvinami. Skutečná léčba problémů s klouby spočívá v léčbě těchto vnitřních orgánů."
Odpověď nezapře, že Pataky je jedním z nadšených obhájců celostní medicíny, jejíž kořeny sahají tisíciletí zpátky, daleko do Asie. Reflexní terapie je jedním ze směrů alternativní léčby, jak je dnes nazývána zastánci klasické, chcete-li exaktní medicíny. Ale zpět k běhu na boso.
"Běhání je moje láska. Uběhl jsem bos posledních devět ročníků Pražského maratónu a snažím se vyvracet spoustu mýtů, které o běhání panují i mezi lékaři. Letos jsem si nechal změřit klenby na přístroji, který navrhuje speciální boty, a test dopadl výborně - téměř ideální klenba a přitom v mládí jsem měl ploché nohy."
Jak vidno z fotografií, běh na boso klidně i v městských ulicích nezvyšuje kromě špíny riziko vážných poranění. Naopak, kdo z nás nezažil ošklivé puchýře i v těch nejlepších běžeckých botách…
"Pokud je člověk zdráv, nepotřebuje velkou stimulaci reflexních plošek. Proto je téměř stoprocentní, že k poranění nedojde. Naopak se stává, že podle medicíny jsou naši klienti úplně v pořádku, řeč těla (reflexní plošky) však řekne něco jiného."
Stane se byznys sportovní obuvi ztrátovým odvětvím?
K tématu článku a reakcím čtenářů se posléze vyjádřil Aleš Tvrzník ze sportovní laboratoře Casri. Jeho text zveřejňujeme v plném znění.
"Na základě poměrně bouřlivé diskuse k článku jsem se rozhodl reagovat a uvést výsledky biomechanických měření běhu na boso a běhu v různých typech běžecké obuvi provedených v naší laboratoři. Měření se provádějí na tlakoměrné desce Footscan a pomocí biomechanického systému Qualisys, který pracuje na principu snímání pohybu prostřednictvím infrakamer s frekvencí 240 impulsů za vteřinu.
Pro objektivní posouzení celé situace, resp. předností a nevýhod běhu na boso a v běžecké obuvi, je třeba si uvědomit základní znaky techniky došlapu, přesněji řečeno fáze, kdy je noha běžce v kontaktu s podložkou.
První a pro nás běžce amatéry optimální technika běžeckého došlapu („přes paty“) je typická prvním kontaktem paty s podložkou a postupným odvíjením chodidla a následným odrazem přes jeho střední nebo palcovou část. Druhá technika („po špičkách“) se vyznačuje tlumením nárazu přední částí chodidla s následným odrazem také přes špičku.
Při pomalém běhu na boso každý člověk reflexivně došlapuje přes špičky. Podvědomě tak tlumí náraz, který odpovídá několikanásobku jeho tělesné váhy. Hlavními „tlumiči“ jsou v tomto případě achilovky a lýtkové svaly. Aby docházelo k účinnému tlumení nárazů po celou dobu delšího běhu, je zapotřebí jejich poměrně velmi vysoká kondice. Došlap přes špičky je tedy vhodný jen pro elitní běžce, kteří si tento „běžecký luxus“ mohou dovolit.
A nyní trocha matematiky: U bosého běžce vážícího 70 kilogramů odpovídá síla působící při došlapu na přední část chodidla 300 kilogramům. Pokud si tentýž běžec obuje běžecké boty a poběží klasickou technikou „přes patu“, rázem se při stejné rychlosti běhu sníží zátěž na 150 kilogramů – tedy na polovinu.
Bez zajímavosti není ani případ, kdy se běží „přes patu“ na boso. Potom zátěž klesá z 300 „na pouhých“ 230 kilogramů. Jinými slovy běžecké boty odtlumí v prvním případě 150 a ve druhém 80 kilogramů! Počítejme dále. Při běhu na 10 kilometrů náš běžec učiní přibližně 6500 kroků. Každý krok vynásobme 150, resp. 80 a dojdeme k výsledku 975 000 neboli 520 000 kg.
Podtrženo a sečteno: v kvalitních běžeckých botách při běhu na 10 kilometrů uchráníme náš pohybový aparát (kotníky, kolena, kyčle a páteř) od 975, resp 520 tun zbytečné zátěže. Tato fakta sama o sobě hovoří jasnou řečí. Koho by ani tak nepřesvědčila, může se jednoduchou matematikou propracovat až k bilanci při maratonu.
Volba, zda běhat na boso či v kvalitní běžecké obuvi, je na každém z nás. Jako vždy i v tomto případě výjimka potvrzuje pravidlo a tak je možné, že se ojediněle nohy a pohybový aparát mohou na tato extrémní zatížení adaptovat bez větších zdravotních obtíží. Lidské chodidlo ale bohužel už po generace chozením v obuvi natolik zdegenerovalo, že napodobovat tyto případy by bez dlouhodobé a systematické přípravy bylo skutečně projevem základní neznalosti nebo záměrným hazardem s vlastním zdravím.
Se stimulací chodidla v přiměřené míře (lehké vyklusání) a rozumné formě (písek, tráva) lze samozřejmě jen souhlasit. Zkušenosti z vrcholového sportu poukazují i na možnost využití speciální obuvi k těmto účelům. I její nošení je ovšem limitováno kondicí pohybového aparátu (svalů, šlach, vazů a kloubů nohy)."
Odkazy na téma běhu na boso:
http://www.active.com/story.cfm?story_id=13182&%20;sidebar=13&category=running
Související články
Komentáře
Přidat příspěvek
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě nejste.
Příspěvky v diskuzi (celkem 20)
| 23. 06. 2006, 07:59
Jo, jo, kdybych si býval chlastem nezničil ledviny, tak jsem dnes nemusel mít gagliom na koleni.
Lubosh | 23. 06. 2006, 09:32
Zajímalo by mě, jestli fakt někdo viděl běžet africké běžce naboso maraton:-) Běžel takhle v roce 1960 Bikila, ale spíše nedopatřením. Na dalších závodech už měl samozřejmě boty. V 80. letech běhala bosa Jihoafričanka Buddová, ovšem na dráze. Tam skutečně občas můžeme občas vidět na MS bosé běžce, jenže ti pocházejí z chudých zemí bez atletické tradice a pravidelně dobíhají v rozbězích mezi posledními... Při maratonu žádný špičkový běžec bos nepoběží.
O žádný trend nepůjde ani mezi hobíky. Je asi možné zvládnout maraton bos, ale co příprava? To skutečně někdo bude běhat bos půl roku, v jakémkoli počasí, desítky kilometrů týdně?Tomáš Miřejovský | 23. 06. 2006, 18:07
Milí sportovní přátelé!
Půl hodiny běhu bez bot u moře v písku lze jen doporučit. Polykat kilometry v přípravě na maratón bez bot a to i po měkkých lesních cestách např. v Průhonickém parku již doporučit nelze. Běžet klasický maratón na asfaltu bos to už je cvokovitost na druhou. Opotřebení kloubů dolních končetin a meziobratlových disků při jednom takovém závodě je větší než po 30 absolvovaných klasických maratónech v soudobé běžecké obuvi v cenové relaci asi za 3000Kč. Vůbec nepolemizuji s tím, že v organismu jsou vnitřní orgány a pohybový systém propojeny tak jak uvádí autor článku. Biomechanické zákony však pane Narovec nelze obejít. Všechny méně zkušené běžce před běháním bosky po asfaltu varuji. Je to nebezpečný extremismus.
Sportu zdar!
(autor příspěvku je lékař a aktivní závodník)
Július Pataky | 23. 06. 2006, 23:33
Já se na to koukám z druhé strany. A ptám se: co když je skutečnost, že všichni chodí a běhají pouze v botech extrémem? Podle mne civilizace začala, když vznikly boty. Ale spolu s nimi i civilizační nemoci. Člověk se přílišným obouváním připravil o důležitou stimulaci látkové výměny prostřednictvím reflexních zón na chodidlech.
Samozřejmě, že zaběhnout bos maratón (nejlepší čas jsem měl v roce 2004 3:35:47) je velmi náročná věc a vyžaduje přípravu. Já týdně běhám bos 30-60 km už téměř dvě desetiletí. A k žádnému poškození pohybového systému nedošlo. Naopak, v lepší kondici jsem se necítil ani ve dvaceti.pavol hloska | 17. 11. 2006, 07:46
Jo, jo, tak to bylo přirozené, chodit a běhat bez bot. Ale pan Baťa nám v tom nadělal guláš stejně jako pan Edison se žárovkou a nočním životem.
Hodně běžeckých úspěchů a dobré zdraví přeje Pavol Hlôška
Miloš | 23. 06. 2006, 18:30
Souhlasím s předešlým komentářem, že běhání naboso v písku je bezvadná věc a pokud jde o to odběhnout bos maraton, tak pokud by k tomu tento článek někoho motivoval, tak ať se zeptá nejdříve pana Patakyho jak se k tomu postupně propracoval. Jak říkám vždy a všude: "Všeho s Mírou." Vše se dá naučit, ale jen tehdy, když tomu vyhradíme čas, který je potřeba. Sám osobně to neodsuzuji, ale asi to zkoušet nebudu.
Laďa | 25. 06. 2006, 04:53
Abebe Bikila samozřejmě bosky neběhal nedopatřením a v začátcích běhání v botech měl údajně velké problémy, protože na to nebyl zvyklý. Zcela opačně je tomu u mne. Má chodidla jsou nadmíru citlivá už od malička. Jako vesnický kluk (ta nemožnost opravy pomocí Delete je pěkný nesmysl; který inteligent to vymyslel? — až před dopsáním jsem zjistil, že je potřeba mazat šipkou zpět) jsem chodil nejraději v nejjemnějším prachu polní cesty, ale stačil nepatrný kamínek a bylo zle: sotva jsem se šoural. Vůbec si proto nedovedu představit, že bych měl běžet jen 10 m, natož pak maraton, kde kolem 30. km mě tak rozbolí kolena, že rychlost spadne z mála přes 4' na 6' 45"/km. Ale šedivá je veškerá teorie a zelený strom života, takže všechno by možná bylo jinak a nezbývá, než obdivovat toho, kdo nemá problémy.
Lubosh | 26. 06. 2006, 10:50
Nepsal jsem, že Bikila běhal bosky nedopatřením, ale že běžel římský maraton bosky nedopatřením....
Advid | 26. 06. 2006, 09:28
Ten článek je na www.active.com a tam se musíte proklikat přes "running" až k němu.
Štefan | 26. 06. 2006, 09:39
V sobotu 24.6. jsem běžel Klimkovický maraton, bylo to částečně po kamenitých polných cestách, v posledních dvou kolech jsem cítíl i přes boty každý kamínek. Neumím si to bez bot představit. I když o tom nic nevím, pochybuji, že by u většiny běžců při behu na boso bez tlumení nárazů netrpěli klouby a achilovky.
Tomáš Miřejovský | 26. 06. 2006, 13:07
Vážený pane Pataky,
nezpochybňuji prospěšnost chůze a běhu bosky. Beru i Váš názor, že kontakt nohy s podložkou je významný z hlediska celého organismu. Záleží však na kvalitě podkladu po kterém přesun provozujeme! Dovedu si představit, že i v Krčském lese jsou cestičky po kterých lze chodit a běhat bosky a může to být zdraví prospěšné. Píšete však, že počátek nošení bot byl i počátkem civilizačních nemocí. Myslím si, že to už je simplifikace problému. Lidé v dávnověku skutečně neměli boty. Podklad po kterém chodili však byl přirozený a převážně měkký. Asfalt a beton však stejně jako boty vymysleli lidé nikoliv příroda. To, že po něm chodíme a běháme v botech je výsledek adaptace biologického druhu na jiné podmínky. Přežití druhu a zdraví jedince je totiž vždycky závislé na naší adaptaci na změněné životní podmínky. Myslím, že Vaše tréninkové kilometry bosky odběháte po měkkém. Nedovedu asi totiž představit jak v tréninku dusáte bosky 30 km souvisle po asfaltu. Sám mám rád závody na sTomáš Miřejovský | 26. 06. 2006, 13:14
Pane Pataky, chápu důvody pro které odmítáte současnou industriální civilizaci. Na druhou stranu však ani Vy a Vaši kamarádi pravděpodobně večer nesvítíte loučemi. Možná používáte i úsporné žárovky na elektrickou energii.
Má úcta
Miřejovskýhyna | 26. 06. 2006, 17:35
podle me neni sportovni vybava (boty, hadry) pro behani vubec dulezita, bosky je to zdravejsi aspon pokud scete predchazet plisnim. me skrz to pravidelne slezaj nehty na nohach, takze bych si nejaky ten beh naboso klidne dal
| 27. 06. 2006, 21:49
Tak si jednou konečně nějaký závod zaběhněte bosky, pak se teprve ozvěte. Já si raději udělám při maratonu puchýř, nechci totiž plnou silou dupnout na nějakou kovovou součástku leží na silnici. Viděl jste někdy kousky kovu, které se občas ulamují třeba z takového obraceče sena? Na nich si spolehlivě vyláme zuby i řezačka :) I na čerstvě posekané louce totiž číhá nebezpečí. Mám malé dítě a úplně mi stačí, že doma šlapu bos na věci, které vykramaří přes den ze zásuvek. Šlachu a nerv si přetnete jen jednou a na kecy o pokroku v mikrochirurgii zapomeňte, protože "vrátit pacienta do normálního života" neznamená, že ještě někdy bude závodit.
Katka | 27. 06. 2006, 17:06
Dnes mi shodou okolnosti poslal pritel tento link, tak trochu to souvisi s behanim na boso :-) Treba to nekoho zaujme..[odkaz]http://www.vibramfivefingers.com/in dex.html[/odkaz]
Radek | 28. 06. 2006, 22:36
Téma vyvolalo velký zájem čtenářů, proto můžeme přislíbit brzké pokračování. Prozatím nabízím anglicky mluvícím odkaz na cizí literaturu: http://www.active.com/story.cfm?story_id=13182& ;sidebar=13&category=running
Radek| 04. 07. 2006, 19:18
... a ruptura Achillovy šlachy je způsobená demencí...
Radek | 04. 07. 2006, 22:20
Aleši, díky za tvůj příspěvek. Nicméně si myslím, že neodpovídá na otázku, jak je možné (alespoň příklad pana Patakyho to dokazuje) běhat bez bot velké štreky a být v pohodě. A opačně mít sebelepší tlumení bot neznamená, že nás nebudou bolet kolena nebo jiné klouby. Podle mého lidské hranice jsou hodně vysoko a souhlasím s panem Patakym v tom, že bolesti spíše poukazují na hlubší potíže, než pouze nevhodnou nebo žádnou obuv. Mně samotnému úprava životosprávy vedla k tomu, že jsem po čase vyhodil speciální vložky a od té doby jsem v pohodě.
Aleš | 07. 07. 2006, 13:29
Ahoj Radku, k Tvému dotazu snad následující. Někdo skutečně nemusí mít s uvedenou technikou potíže. Roli hraje genetika (znám hodně vrcholových sportovců, kteří mají neustále problémy s pohybovým aparátem a někteří naopak vůbec ne), dále adaptační schopnost organizmu (je také individuálně odlišná) a samozřejmě metodika tréninku (regenerace, strečink, kompenzační cv....). Pokud se tyto všechny faktory ojediněle sejdou, k problémům docházet nemusí. Rozhodně tuto techniku ale nelze obecně doporučovat vzhledem k faktům, která uvádím v článku. Co se týká obuvi s vysokou schopností tlumit nárazy a vložek, tak tam je samozřejmě důležité je "ordinovat" při správné diagnóze (technice běhu a stavu nohy). Pokud tomu tak není a třeba místo potřebných stabilních bot noha v jiných příliš "plave" nebo pokud nejsou vložky vyrobeny na míru, je výsledný efekt kontraproduktivní, což byl pravděpodobně i Tvůj případ.
tvx | 24. 10. 2006, 10:04
Ja osobne mam bosky pri behani mnohem vic energie, nejak me to vic bavi a pohyb mi prijde priozenejsi, takze mi moje dvoje adidasky doma zahalej. obcas beham i kolo bosky, kolo v botech a cejtim ten rozdil - boty me proste svym zpusobem znasilnujou.
Samozrejme ze nejaky to riziko urazu slapnutim na neco neprujemneho hrozi... ale pro predastavu... letos jsem po Krkonosich behal bos cely tyden vcetne pohybu v civilizaci a pohybem mezi kozama po loukach a v lese, i kozy si na me rady slaply, v zaveru jsem pak sebehnul dolu Snezku v 10 stupnich celsia s cca 13-tikilovou dcerou na zadech a 5-kilovym batohem a bez jakehokoli zraneni.
Pokud nekdo tu cestu neznate, tak jsou to prevazne ostre, placate kameny postavane navysoko.
Muj zaver po asi triletem chozeni a behani naboso je, ze v botech mozna clovek poda lepsi vykon ale muze to byt TEZ na ukor bezecekeho aparatu proto, protze bezi neprirozene. Ony boze nohy vas totiz NENECHAJI DUSAT JAKO SLONA ale donuti vas cely krok pekne propruzit celym telem... :c]
RSS