Voděradskými bučinami s Gottem v zádech

V dnešní trase se podíváme na východ od Prahy - za Říčany. Na hlavním tahu na Kutnou Horu se mezi Struhařovem a Konojedy rozkládá skvělá oblast pro rekreační sportovce: Voděradské bučiny. Na severu ohraničená Vyžlovkou a Kostelcem nad Černými lesy, na jihu zasahuje až po oblast Zvánovic.

Jak již název napovídá, budeme mít co dělat převážně se smíšenými lesy, kde bude po celé trase převládat převážně buk. Sami pak uvidíte na trase, že tento strom dokáže vdechnout lesní cestě nezapomenutelné kouzlo a v letních měsících i velmi příjemný stín.

Trasa není vůbec náročná, její délka 12,5 kilometru z ní činí ideální krátký výběh a i její výškový profil je poměrně příznivý.

Začínáme v malé obci Louňovice u hospody. Tam se dá bez problémů zaparkovat a na konci našeho běhu i občerstvit. Kolem stadionu proběhneme novou zástavbou, která nám v krátkosti přiblíží názory novopečených majitelů na velmi, ale velmi rozmanité stavební slohy a vnikneme do klidu a ticha lesa.

Cesta se vine v podstatě až do Jevan po vrstevnici a pokud nikde nebudeme mít tendenci neplánovaně zahýbat, trefíme bez problémů. Její povrch je velmi příjemný. Od udusané a vyštěrkované silničky až po krásný beton na několika úsecích. Rozhodně nohy nebou trpět a i v období dešťů nehrozí žádné brodění v bahně.

Kdo má trochu problémy s orientací, může si přiloženou mapku vytisknout a vzít s sebou. Nicméně žádné zádrhele nás na cestě nečekají a my se můžeme ponořit do rytmu svých vlastních nohou a myšlenek.

Z těch nás budou občas vyrušovat turisti nebo bajkeři. Oblast je poměrně frekventovaná a tak pozor zejména na ostřejší zatáčky, ze kterých občas vyletí bajker, pak jeho kolo a ihned v závěsu zbylé vybavení. Jinak se jedná o oblast velmi přátelskou. Za ty dva roky, co zde běhám, jsem zjistil, že hodně lidí zdraví a kyne končetinami o stošest, což přispívá k pohodovosti celého běhu.

Po zhruba pěti kilometrech, kdy se trasa mírně vlní, dobíháme kolmo k hlavní silnici, která mizí vpravo ostrém táhlém stoupání a pokračuje směrem na Struhařov. Pro milovníky výběhů a delších okruhů je jak stvořená, nás ale bude zajímat spíše směr vlevo, což znamená dost prudký seběh na hráz prvního hospodářského rybníka a průnik do samotných Jevan.

Jevany jsou dost „profláknuté“ místo, takže k nim jen stručně: kouzlu místa podlehla nejdříve prvorepubliková smetánka, která svými vilami dala místu a přilehlým několika vesnicím (včetně Louňovic) ráz funkcionalismu.

Po válce upadla v lehké zapomnění, aby se na obzoru sledovanosti objevila opět koncem sedmdesátých a na počátku osmdesátých let, kdy toto místo objevili především umělci. Z této doby pochází několik neuvěřitelně nevkusných staveb a řada úprav prvorepublikových vil, které smazaly skoro všechny zajímavé prvky předválečné architektury.

Ovšem pro většinu lidí znamenají Jevany především dlouholeté sídlo Mistra. A co víc: tento rok zde bylo zřízeno i Mistrovo muzeum: Gottland…

Nevěřil jsem svým očím, když jsem od hráze rybníka napočítal tři cedule vedoucí k muzeu a jedno záchytné parkoviště pro autobusy zřízené městským úřadem pro Gottland. (a to k návštěvě zve také ohromný billboard ve Vyžlovce s portrétem zhruba třicetiletého Karla) Každopádně mé kroky to nezpomalilo a tak se můžeme vydat dál.

Probíháme vesnicí, která docela žije. Cesta nyní bude pozvolna stoupat až k další odbočce. Pro výletníky je zde několik občerstvoven, takže není problém se zastavit a něčeho se napít. Docela mě překvapil i počet turistů, odpovědí mi byly přistavené autobusy u odbočky, která nás převede přes hráz Jevanského rybníka, kde se dá mj. i bezvadně zaplavat.

Zda-li návštěvníci přijeli obdivovat Mistra nebo krásy okolí jsem se nedozvěděl. Po přeběhnutí hráze nás čeká poslední úsek cesty po velmi pěkné asfaltce, která kopíruje břeh rybníka a nabízí několik velmi romantických výhledů přes vodu na protější břeh.

Po vyběhnutí z lesa se napojíme na hlavní silnici a po zhruba 200 metrech běhu do kopce odbočíme k louňovické hospodě, startu i cíly dnešní krátké trasy.

Jak vidíte, ani jsme se nezadýchali a jsme zpět. Pokud jste tak mazaní, že jste na běhání vytáhli kamaráda, který vás sem dovezl autem, mohutně doporučuji doplnění iontů v hospodě s milým personálem. V opačném případě se můžete posypat třeba Enervitem a odfrčet zpět domů. Celý výlet i s dopravou do Prahy vyjde na slabé tři hodinky, takže je vhodný i pro běžce, kteří zápasí s časem.

Doufám, že se vám dnešní trasa líbila a někdy se zde potkáme. Za vyzkoušení určitě stojí.