Krize českého běhu - mýty a skutečnost
Ivo Domanský | 20. 9. 2006 | Přečteno: 1751×
Je současný český výkonnostní běh v krizi? Slabší účast na závodech, ekonomické potíže mnoha organizátorů, odstup české elity za světovou. To vše hovoří jednoznačně. Ale je tomu tak opravdu? Přinášíme Vám názor jednoho z nejpovolanějších. Ivo Domanský, doyen české běžecké scény, vyhověl žádosti Behej.com o krátké zamyšlení.
Občas se setkávám s názorem, že běhání je v Česku v krizi, že běhá a závodí méně lidí než dříve. Argumentem pro to je nižší účast na závodech. Je ale tato teorie oprávněná?
MÝTUS O DOBÁCH ZÁTOPKOVÝCH
V 50. letech jsme měli Emila Zátopka, který svými výkony ohromoval celý svět a vzbuzoval úctu soupeřů i atletických odborníků. Tehdy ovšem v Československu kromě registrovaných atletů neběhal skoro nikdo.
Běchovice měly na startu 80 – 100 mužů, podobný počet se zúčastňoval Velké Kunratické. Počet závodů v celé republice nepřevýšil včetně tzv. pouťáků sto akcí ročně. Neobvykle vysoký na tuto dobu byl pouze počet maratonů, kterých bylo někdy šest, někdy sedm i osm.
Na závodech se scházeli muži do 30, maximálně do 40 let, starší byli opravdovou raritou. V Praze bylo asi deset běžců veteránského věku a my mladší jsme se jim v podstatě divili, co mezi námi hledají.
Tento stav trval celá desetiletí, někdy bylo spíše hůř než líp. Když pořadatelé zrušili najednou několik maratonů, jako třeba v roce 1962, zůstaly na celém území republiky jen 2 na Slovensku (Čadca a Košice) a v tabulkách bylo zachyceno asi jen 120 československých maratonců.
Bohužel tyto doby pamatují už jen ti nejstarší mezi námi a tak není nikoho, kdy by pomáhal bořit mýty o slavné minulosti.
PŘICHÁZÍ HNUTÍ POHYBEM KE ZDRAVÍ
Situace se markantně mění až ve druhé polovině 70. let. Je spíše náhodou, že zrovna do této doby spadá obrovský rozvoj kondičního a výkonnostního běhání v západní Evropě, USA, Kanadě a dalších vyspělých zemích světa.
U nás bylo nutno nabídnout veřejnosti nějakou přijatelnou náplň volného času, a tady bylo volné pole pro povolené tělovýchovné a sportovní organizace. A tak kromě obrovského rozvoje dálkových pochodů (převážně od 10 do 100, někdy však i více kilometrů) se noví lidé začali objevovat i na běžeckých stezkách.
Hnutí Buď fit a program Pohybem ke zdraví vymysleli lidé, kteří se v těch dobách těžko mohli realizovat jinak a protože to byli lidé chytří, fungovalo to. Kniha dr. Emila Dostála Běh pro zdraví byla tehdy zlomem. Krčský les, Stromovka, Hvězda i Šárka (abych zůstal jen v Praze) se naplnily běžci, za jedno sobotní dopoledne jsem jich potkal až padesát.
Běh byl nejjednodušší, dostupný i ve společenském marasmu, přestali jsme být exoty nebo blázny. Na venkově to samozřejmě probíhalo pomaleji.
Triatlon ani duatlon ještě neexistoval, na slušné kolo se stály fronty nebo jste museli sbalit prodavačku z Domu sportu. A tak nastaly doby, kdy do Prčice chodilo 30000 turistů a hecířů a na Běchovicích a běhu Devín – Bratislava nestačila startovní čísla.
V průběhu 80. let však už tyto počty dále nerostly, protože se začala uplatňovat praxe, kterou já osobně nazývám "cesta extenzivního rozvoje". Jinými slovy, přibývalo běžeckých (ale nejen běžeckých) akcí v Praze i v regionech.
Naši běžci dávali přednost startu na menších závodech v blízkosti bydliště před dlouhou, složitou i nákladnější cestou na slavnější závody dále od domova. Vznikly první regionální běžecké seriály, které zájmům běžců zcela vyhovovaly.
Celostátní sdružení Liga stovkařů mělo ve třiceti pobočkách přes 5000 členů. Formálně tyto aktivity zastřešoval ČSTV, jeho vliv však nebyl absolutní a šťastlivci s devizovým příslibem v ruce stále častěji psali dopisy s prosbou o odpuštění startovného pořadatelům světových maratonů.
KRIZE ? SPÍŠE POČÁTKEM 90.LET…
Společenské změny po roce 1989 se odrazily pochopitelně také v běžecké komunitě. Postupně se rozpadá Liga stovkařů, volné sdružení kondičních běžců a je zajímavé, že mnozí z jejích funkcionářů zaujímají v nových strukturách významné postavení.
Již v průběhu roku 1990 je učiněno základní rozhodnutí – nebudou se celostátně sdružovat běžci ale organizátoři. Na Slovensku ovšem vývoj proběhl právě naopak a vyústil v založení Slovenského bežeckého spolku.
Sdružení organizátorů běžeckých závodů (SOBZ) vzniklo v roce 1990 především proto, aby zabránilo masovému rušení běžeckých závodů, které tehdy se zánikem někdejších vztahů hrozilo. Dnes existuje řada běhů, které původně vznikly v organizacích SSM (Socialistický svaz mládeže) nebo ROH (Revoluční odborové hnutí), nikomu to nevadí a nikoho to kupodivu nepohoršuje.
Přesto však počty aktivních běžců v první polovině 90. let dosti výrazně klesají a platí to jak pro ryze kondiční běžce, kteří se nikdy na start nepostavili, tak i pro závodníky.
Důvody jsou hlavně dva: vznik mnoha dalších možností trávení volného času, včetně nových sportovních aktivit (bike, inline, fit centra) a u mnohých mladších mužů a žen také podnikatelské úsilí a nutnost získání dalších odborných a jazykových znalostí.
DNEŠEK: ANI RŮŽOVÝ, ANI ČERNÝ
Nevím jak vy, ale já při svých spíše už výjimečných výbězích do pražských lesů a sadů potkávám řadu běžců, ale třeba na Břevnovské pláni a někdy i ve Stromovce jsou běžci v menšině proti bruslařům nebo cyklistům.
A v tom je jádro pudla, někteří v běžeckých tretrách nenašli zalíbení, protože vyjíždějí s celou rodinou raději na bikerské maratony. Rodinka si upevní kola na auto a vyjede třeba do Jizerek, tatík se předvádí na supermaratonu, sportumilovní potomci jedou dětské soutěže a máma se jen tak projíždí.
Nezlobte se, ale být mladší, asi také dám přednost tomuto druhu trávení sobot nebo nedělí. Těch možností je dnes prostě spousta, ale při tom všem nelze hovořit o krizi běhu.
Pravda, asi nikdy nebude běhání u nás tak oblíbené jako ve Skandinávii nebo Nizozemsku (o USA nemluvě), ale v naší části Evropy na tom zas nejsme tak zle. Možná je méně kondičních běžců v Praze než ve Vídni, ale některé naše závody se počty již začínají rakouským "pouťákům" přibližovat – a úroveň výkonů je u nás někdy dokonce vyšší než tam.
A třeba Miloši Škorpilovi přijde na běžecký cirkus do Stromovky skoro stovka zájemců – přitom ještě před pár lety byl "lauftreff" u nás skoro neznámý. Tady mají takřka nezastupitelnou úlohu běžecké internetové stránky včetně této.
Ivo Domanský
P.S.: celý materiál je o stavu a vývoji kondičního a výkonnostního běhání, nikoliv hodnocení špičkových výkonů. Ty jsou samozřejmě proti 70. a 80.letům značně horší. Důvody bych opět viděl především ve vývoji společnosti, kdy atletika (a v širších souvislostech sport vůbec) již není jedním z mála oken do jinak nedostupného světa za dráty.
Pozn.red.: Ivo nezmínil vysokou účast sportovců na akcích orientačního běhu. To je sice specifická disciplína, ale i té se věnuje mnoho skvělých běžců, kteří by se uplatnili na dráze nebo silnici. Že by současná absence ve světové běžecké elitě byla opravdu jen dočasnou?
Související články
Komentáře
Přidat příspěvek
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě nejste.
Příspěvky v diskuzi (celkem 9)
Dasha | 21. 09. 2006, 15:04
Se zajmem jsem si precetla clanek Ivo Domanskeho Krize ceskeho behu – myty a skutecnost.
Je mi jasne a pochopitelne,ze pro mladez jsou dneska atraktivnejsi sporty,ktere prave frci a jsou akcnejsi a zabavnejsi jako inline brusleni, horska kola ci skateboard a navic u nich nevadi az tolik treba par kil navic. Ti nejlepsi a ambicioznejsi mohou i zde pomerit sve sily v mnozicich se zavodech a ostatnim se staci proste jen tak projet. I ja sama si temito sporty obcas s chuti doplnim svuj trenink, i kdyz behani je u me stale priorita. Tak se setkavame s tim, ze nam bezci starnou a na vetsine bezeckych zavodu jsou naplneny jak do poctu a kvality mnohem vic veteranske kategorie. Proto ale nechapu urcitou vekovou diskriminaci od nekterych poradatelu– casto jsou kategorie mladych honorovany mnohem lepe nez veteranske, prestoze bezci veterani se umistuji i v celkovem poradi na prednich mistech a leckdy sve mladsi spolubezce svym vykonem predci. O diskriminaci zen a zen veteranek ani nemluve. Ty casto ani svou kategorii nemaji nebo jen jedinou ZV35+ (“az smrt”), take dost soucasnych aktivnich zavodnic v kategorii mladych zen se vekove pohybuje uz kolem 30 let a blizi se spis veteranskemu veku. Naopak pribyvaji zavodnice nad 45 let a museji se pomerovat s zenami o celou generaci mladsimi. Napr. v prestiznim zavode Zebracka 25 kategorie pro veteranky stale chybi! Ovsem jsou starsi bezkyne, ktere suverenne porazeji sve o dost mladsi souperky,ale to jsou (polo)profesionalky, proti nimz hobby bezkyne nemaji sanci, coz je malo motivuje.Naopak kategorie junioru a juniorek byvaji vypsany vzdy (coz je samozrejme dobre), ac v posledni dobe jsou obsazeny jen slabe (zejmena u divek). Veteranky byvaji vsak zastoupeny temer vzdy v hojnem poctu. Nemeli by se poradatele nad timto faktem zamyslet a brat jej na zretel? Na druhe strane chvalim vsechny zavody,kde toto respektuji a jsou spravedlivi jak k veku, tak k pohlavi(napr.zavody,kde jsou financni odmeny vyplaceny v celkovem poradi bez rozdilu veku, a v jednotlivych vekovych kategorii nejlepsi zavodnici dostavaji stejne vecne ceny).
Samozrejme si vazim rovnez tech organizatoru, kteri poradaji bezecke souteze pro deti a mladez a snazi se ziskat dalsi privrzence behu, a omladit a rozsirit tak bezeckou zakladnu v nasi zemi. Doufam, ze se jim to povede a klasicky beh jako sport prezije vsechny modni sportovni vlny.
Preji vsem navstevnikum techto stranek a sportovnim nadsencum hodne radosti a uspechu z behani.
Tesim se AHOJ na zavodech.
Dasa Kubrova, Hradec Kralove
dodo | 21. 09. 2006, 17:18
.. předem promiňte, pokud můžete, že svou krátkou poznámku k předchozímu příspěvku napíšu anonymně, neboť bych si upřímně řečeno nerad zhoršil vztahy na závodech mimo dráhu.. Zvláště ne pak s těmi několika ženami, které se tam vyskytují a kterých si vážím.
1) diskriminováni bývají velmi často i mladí závodníci, neboť stále a stále pořadatelé dávají jednu absurdní kategorii 19 - 39 let, což je absurdní. V mužích jsou velmi zvýhodňováni veteráni (mají kategorie po deseti letech). v ženách to neplatí, tam souhlasím s paní Dagmar.
2) kombinuji na takové polozávodní úrovni orienťák s běhy mimo dráhu, i s dráhovou atletikou. Upřímně řečeno, konkurence v ženách (a platí to o všech ženských kategoriích) je v atletice a bězích mimo dráhu NAPROSTO SMĚŠNÁ. Naopak v orienťáku je i ženská konkurence veliká, nalistujte si kteroukoliv výsledkovou listinu s nejmenších oblastních závodů OB, o vícedenních a mistrovských závodech ani nemluvě. Proti dívkám a ženám z orienťáku by většina současných silničních a krosových běžkyň neměla šanci. Výjimkou by mohla být třeba Kamínková, Churaňová... Je to škoda a přesně absence žen a dívek činí náš sport celkem nezajímavým a neatraktivním.Pepa | 22. 09. 2006, 09:12
Diskriminace mladých běžců?To je snad legrace.Na mnohých závodech se stává,že si mladí běžci do 39let jdou pro tučné finanční odměny i když je předběhlo
mnoho "zvýhodněných"veteránů v kategoriích nad 40 i 50let.Tím mnoho myslím to,že "zvýhodnění"se nedostanou ve své kategrii na bednu a pro finanční prémii si dojde někdo o deset i více let mladší,kterého předběhli na 10km o dvě minuty.Ve spoustě závodů
vyhrávají veteráni a diskriminovaní za horší výkony pak
dostanou vyšší prémie.Až Vám anonyme bude 50. nebo 60.roků možná pochopíte proč jsou veteránské kategorie
po 10letech.Pepa | 22. 09. 2006, 09:13
Diskriminace mladých běžců?To je snad legrace.Na mnohých závodech se stává,že si mladí běžci do 39let jdou pro tučné finanční odměny i když je předběhlo
mnoho "zvýhodněných"veteránů v kategoriích nad 40 i 50let.Tím mnoho myslím to,že "zvýhodnění"se nedostanou ve své kategrii na bednu a pro finanční prémii si dojde někdo o deset i více let mladší,kterého předběhli na 10km o dvě minuty.Ve spoustě závodů
vyhrávají veteráni a diskriminovaní za horší výkony pak
dostanou vyšší prémie.Až Vám anonyme bude 50. nebo 60.roků možná pochopíte proč jsou veteránské kategorie
po 10letech.
Radek | 21. 09. 2006, 20:21
Chápu důvod Vaší anonymity, ale strašně bych uvítal, kdybyste se mi ozval přímo na rnarovec@@gmail.com, rád bych s Vámi probral pár věcí. Radek (šéfredaktor Behej.com).
Jaroslav | 22. 09. 2006, 19:09
Dobrý den všem. Nejsem si jist, jak budu přijat, ale musím s tím ven. Zdá se mi, že si to celá léta nějak zbytečně komplikujeme - jde mi v tomto případě JEN A JEN o kondiční běžce: přiznám se, že vidím všechno zlo ve věcných, natožpak peněžních cenách pro vítěze - a že jsem v tomto ohledu viděl snad již všechno možné, většinou nepěkné. Mám za to, že by startovné mělo pokrýt náklady pořadateli, případně nějaký ten guláš s pivem nakonec - a to je vše. Odpadly by pak různé tahanice o kategorie (které by mohly být bez ohledu na počet startujících po 5 letech) a zejména o časté dodatečné šarády s cenami. Odpadla by šance "vyžíračům" malých závodů, odpadla by šance bafuňářům "čarovat". Většina věcných cen je vítězi nanic a místo peněžní odměny by přece stačilo uspořádat tombolu - nač tu běhat VŮBEC ? Úplně by mělo a mohlo stačit, kdyby se pořadatelé předháněli v originalitě diplomů a péči o sportující. Proč by "závod" nemohl být součástí polodenního výletu celých rodin, ap. Ano, dovedl bych si představit i praxi, že by závody od jistého počtu běžců podporovaly zdravotní pojiŠťovny ... ale to už je jiná kapitola. Podařilo-li se mi zde sdělit, že mi jde o běhání opravdu jen pro radost a účast, pak jsem s tímto textíkem hotov.
Luckyboy | 23. 09. 2006, 11:45
Ja si myslim, ze jse to vyjadril uplne presne... A nektere vase napady jsou opravdu vyborne. Hlavne ten s temi pojistovnami, ale u nas je prevence ve zdravotnickem resortu neco, co skoro neexistuje, ale to je tema na jinou diskuzi:). Jinak organizace zavodu a odmeny a dalsi podruzne veci hodnotit nemuzu, protoze zavod mam za sebou teprve jeden:).
Pepa | 23. 09. 2006, 20:37
Český běžecký pohár sponzorovala Všeobecná
zdravotní pojišťovna až do uvalení nucené správy.
Pepa | 25. 09. 2006, 10:49
Píšete,že většina věcných cen je vítězi nanic.O tombole to myslím platí dvojnásob.Já chápu tombolu jako cenu útěchy pro ty kteří se na stupně vítězů nedostali.Spoléhat se na to nedá.Několikrát se mě stalo,že jsem byl na bedně a současně vyhrál v tombole - dokonce hlavní cenu.Váš návod -neběhat a zúčastnit se pouze tomboly považuji za exces -neoriginální.
Názor že startovné by mělo pokrýt náklady pořadatele potvrzuje můj názor ,že jste úplně mimo.Startovné nepokrývá náklady.Vždy to musíte dotovat,finančně a časově.Přiznám se ,že po několikátém
přečtení Vašeho příspěvku si nejsem jist zda myslíte některé věci opravdu vážně.
RSS