Běžecký důchod? Neexistuje!

Před několika lety si Američan Jack Miller (1945) stanovil běžecký cíl: stát se po padesátce nejlepším běžcem Kanady ve své věkové kategorii. Stalo se. Po šedesátce si dal laťku výše: být nejlepším v celé Severní Americe. No a potom: být vůbec nejlepší na světě v kategorii 70-79 roků. Hazardér se zdravím nebo živý důkaz toho, že běžecký důchod neexistuje?

"Chci stále běhat a závodit i po devadesátce," říká Miller, dnes jednašedesátiletý profesor tělesné výchovy na Thompson River University v Kamloops v Britské Kolumbii.

Když běhal ve věkové kategorii 55-59 let, dosáhl Miller v půlmaratónu a maratónu času, který ho zařadil na 1.místo v Kanadě. Přechodem do kategorie 60-64 let zaznamenal impozantní výkony zahrnující vítězství na loňském World Master Games v Edmontnu na dráze - 1500m (5:02:62), 5000m (18:29:20) a 1:23:16 v půlmaratónu.

Při maratonu v Londýně loni zvítězil ve své kategorii úctyhodným časem 2:55:41. A tak má velmi dobře našlápnuto na cestě stát se nejlepším běžcem v kategorii 60-64 let v Severní Americe.

"Jsem velice hrdý na to, že jsem během 28 let běžel 55 maratónů a většinu z nich pod 3 hodiny," říká Miller. V průměru kolem 2:43 hod!

Začal běhat na začátku 70.let. Zpočátku třikrát týdně jako doplněk týmových sportů, které v té době pěstoval – fotbalu, volejbalu a softballu. Později se pustil hlavně do běhání a svůj první maratón dal v roce 1977 (bylo mu 32 let) za 2:57:05.

Stále se zlepšoval – 5 km (15:52) v 1981, National Capitol Marathon 1984 za 2:31:12 a následují rok míli za 4:33. Ale v paměti mu paradoxně nejvíce utkvěl jeho nejpomalejší maratón - Original Run Marathon na původní trase z Maratónu do Atén (2:58:59).

"Když jsem přibíhal k tomu širokému schodišti a vbíha na dráhu původního olympického stadionu, naskočila mi husí kůže," vypráví Miller.

Jeho typický tréninkový týden v současnosti čítá kolem 100 km. Zahrnuje intervalový běh na dvě míle za 12 minut s minutovým odpočinkem mezi každým během. V neděli dává obvykle dlouhý běh mezi 30-40 km.

Miller si uvědomuje, že své nejlepší výsledky má za sebou. A že nyní musí být obzvlášť opatrný, aby se vyhnul nejčastějším zranění, které přicházejí s věkem. "Na stárnutí je však dobré to, že i ostatní ztrácejí na rychlosti," dodává s úsměvem.

z Running Times Magazine přeložil Pavel Vildomec