Miniběhy kořením velkých maratonů

New York a Berlín, legendy světových maratonů. Velké počtem účastníků, kvalitou startující špičky i skvělou organizací. Oba ale mají ještě další plus: rekreační běhy den před hlavním závodem.

Pro našince je až k neuvěření poslouchat argumenty odpůrců dopravních omezení v centru Prahy při masových bězích, zatímco světové metropole vystaví zákaz vjezdu vozidlům přímo na hlavních tepnách hned dva dny po sobě.

Masové před-běhy nejsou o závodění, často se ani nedají kloudně běžet. Přesto mají své kouzlo a specifickou atmosféru a jsou vyhledávány hlavně zahraničními návštěvníky. Délkou zpravidla nepřekročí 10km, ale počet běžců se počítá na tisíce.

Pro někoho je lákadlem snídaně v cíli zdarma, pro jiné skvělá nálada, legrační převleky, anebo soudržnost účastníků a celková nenucenost.

Na rozdíl od naší české mrzoutské povahy se tito lidé sjíždějí, aby se bavili, a dokonce si za to platí nemalé částky. Nikdo se nestrká, každý si natáhne trikot svého provinčního týmu a ochotně se chopí nafukovacích balónků, aby je na povel vypustil při startovním výstřelu.

A už se běží. Vpředu invalidé, často až běhá mráz po zádech, když vidíte běžet lidi bez obou dolních končetin na speciálních pérech. Spolu s nimi vozíčkáři, na jejichž bicepsy zítra čeká velká fuška.

Ale to již se blíží barevná řeka běžců. Nikdo nezávodí, všichni berou běh jako šanci prohlédnout si město bez aut a smradu. Zítra již budou mít v těchto místech slaný pot v očích a pro únavu již sotva vnímat frenetické povzbuzování diváků.

Bez ohledu na místo konání, v masových sranda bězích jsou nepřehlédnutelní hluční Italové a hlavně Nizozemci, jejichž oranžová jednou ročně zbarví snad i severní pól. Německou metropoli letos zaplavili také Dánové, tlačící si na vozíčku nezbytnou basu Carlsbergu.

Jen Češi a Slováci nikde. Asi dali přednost Běchovicím nebo Ostravskému maratonu... Škoda, přicházejí o zlatý hřeb berlínského svátku.

Doběh na zbrusu nový Olympijský stadion totiž nahání hrůzu. Běží, nebo spíše se jde garážemi, čehož zkušení fanoušci využívají k hlasitému skandování a několikanásobná ozvěna dílo zkázy dokonává. Člověk už se nediví, že v takovém pekle přijde zkrat i u ostřílených borců, jakým byl francouzský fotbalista Zidane.

Vchod na plochu gladiátorské arény, kde právě Zizu proslul svým úletem proti Itálii. Tribuny sice zejí prázdnotou, ale i to málo diváků a plná atletická dráha běžců vytvářejí nepopsatelnou kulisu. Jakobyste kráčeli mezi reprezentanty své země při zahájení Olympijských her! 

Každý si užívá svou chvilku slávy zabrán televizní kamerou, zatímco rodinní příslušníci rychle točí rozesmátý obličej na velkoplošných obrazovkách pod střechami stadionu.

Vychází se tribunou nahoru kolem smutných pozůstatků Hitlerovské olympiády. Následuje ochutnávka tradiční koblihy a nezbytné provolání: "Ich bin ein Berliner!"

Praho, dokážeš jednou podobné? Třeba večerní výběh na rozsvícený hrad a následná pasta party šéfkuchaře Klause by mohly směle konkurovat mrakodrapům v New Yorku i berlínskému kotli!