Jiří Krejčí: zápisky z Mistrovství světa na 100 km

Přinášíme první díl občasníku jednoho z našich nejlepších ultramaratonců: Jirky Krejčího. A hned začíná z ostra - mistrovstvím světa. Přenesme se společně na korejský poloostrov, kde se počátkem října bojovalo na 100km trati.

Mistrem světa v běhu na 100 km se stal Francouz Djouadi Yannick s časem 6:38:41. Nejlepší ženou je Angličanka Hawker Elizabeth, která uběhla 100 km v čase 7:29:12. Na MS reprezentovali ČR Daniel Orálek časem 7:58:42 (38. místo v kategorii mužů) před Jiřím Krejčím s časem 8:02 (41. místo) a Pavlem Hotařem (57. místo, 8:41:51).

Orálek byl ještě po 60 km na 24. místě, pak viditelně zvolnil tempo, které se na prvých 40 km moc nelišilo od 4min/km. Na skvělém 27. místě se umístil slovenský Slavomír Lindvai (7:32:26), ale přítomni byli i další jeho kolegové Lubomír Hrmo (49. - 8:27:15) a Jan Bujňák (52. - 8:31:02).

---------------------

Ahoj, píši vám několik postřehů ze své cesty na MS v běhu na 100km v Soulu. Odlétali jsme ve středu 4.10. z vídeňského letiště do Paříže, kde jsme měli po malém zpoždění jen půl hodinku na to, abychom přeběhli celý terminál a nastoupili do letadla směr Korea.

Zrychlený přesun po letišti málem nezvládl člen naší malé výpravy Pavel Hotař, který se zapomněl někde na WC a málem nestihl odbavení. Let byl klidný a po 11 hodinách dosedáme na korejskou půdu. Na letišti na nás čekají pořadatelé závodu, pomáhají nám s nastoupením do autobusu a už míříme do hotelu.

Po 100 minutách jízdy přijíždíme k hotelu, který byl postaven na okraji Olympijského parku. Po ubytování se jdu proběhnout s Tomášem Ruskem, vedoucím naší malé výpravy, do parku. I po 18 letech od olympiády mám příjemné pocity při probíháním areálu. Nedovedu si představit atmosféru v době jejího konání.

Druhý den se věnujeme alespoň krátkému poznávání krás Soulu. Královské paláce jsou opravdu nádherné. Každý z nás je však myšlenkami o kousek napřed, pozítří nás čeká závod, který lze označit jako vrchol sezóny.

Den před závodem se už každý věnuje převážně odpočinku a snaží se vyrovnat se sedmi hodinovým časovým posunem.

Neděle 8.října, den D. Budíček ve tři hodiny ráno a snídaně. Start je sice až v šest, ale trať je od hotelu vzdálená asi 25 km. Všechny nás na start odvážejí přistavené autobusy. Od teď si už hraje každý na svém písečku a chystá si vše potřebné k závodu.

Lehce se proklusnu, protáhnu a už se blíží šestá hodina a s ní i start našeho závodu. Malá perlička - co všechno se může stát: Po startovním výstřelu většina závodníků mačká stopky, já také. Mačkám jednou, podruhé, potřetí, poněkolikáté a nic.

Hodinky, které mám půl roku a bez problémů, se zasekly. Po prvním desetikilometrovém kole, je dávám na občerstvovací stolek, jsou mi k ničemu.

Každý z nás volí odlišnou taktiku závodu. Já volím pomalejší začátek, někde na hranici 4:30/km. 60km běžím převážně na pocit a jen každé kolo si kontroluji mezičas. Pravidelně se občerstvuji, každé druhé kolo si dávám energetický gel a od poloviny závodu přidávám Coca-colu.

Na 70 km, kdy na většině závodů u mě přichází útlum, se mi dnes běží dobře. V té době už běhám z českých závodníků druhý a přibližuji se k Danielu Orálkovi, který vystartoval rychleji a první polovinu měl o 25 minut rychlejší než já.

Blíží se konec závodu a já si říkám "už jen pár kilometrů". Probíhám cílem, časomíra nade mnou ukazuje čas 8:02 hodin. Daniela jsem už nedoběhl, cílem proběhl asi 3 minuty přede mnou. Zastavuji, na krk dostávám pěknou medaili a pocity, které mám, jsou vesměs příjemné.       

Jirka Krejčí

P.S.: Podobně jako u deníku P.Faschingbauera uvítáme názory, kam by se mělo psaní J.Krejčího ubírat a na jaké otázky by měl odpovídat.