Deník Pavla Faschingbauera: září plné trápení

Někteří z vás si pamatují z druhého deníku Pavla Faschingbauera, že se tento náš momentálně nejlepší vytrvalec chystal na Běchovice. Tam však ve výsledkové listině nefiguroval. Proč tomu tak bylo, to se dozvíte z dalšího pokračování jeho deníku.

Září neprobíhalo podle mých představ, alespoň co se běhání týká. Po týdnech tréninku a přípravy na maraton a vlastním závodě jsem se těšil, že si v září zazávodím na kratších tratích, ale vše dopadlo jinak.

2.9. mě čekalo kolo ligy za Kroměříž. V úterý jsem si zkusil několik úseků na dráze (7 x 300m za 48,5s), abych trochu oživil rychlost. Cítil jsem se trochu ztuhlý, ale úseky se mi běhaly dobře. Na lize jsem běžel 3km za 8:28, nic moc. Myslel jsem si, že to půjde, ale čím dál více mě trápily ztuhlé a tvrdé nohy. Hodinu nato jsem běžel ještě 1500m za 4:03 s pocitem, že už jsem se rozběhl.

Druhý den jsem klusal a rovinkoval a cítil se dobře. Ale byl to jediný den s takovými pocity. Už následující den mě opět bolely nohy, hlavně stehna, a to už od prvních kroků a vůbec to nešlo rozběhat.

V neděli 10.9. mě čekala ''mattonka'' , tak jsem ve středu zkusil lehký trenink. 4x 400m, 3x 1km, 4x400m vše v tempu 2:55 - 3:00. Odběhal jsem to, ale zároveň jsem cítil, že je to hodně špatné a zatvrdlost ve svalech vůbec nepovolovala. Mattonka vše potvrdila. První dva kilometry jsem v pohodě odběhl, ale potom jsem se až do cíle trápil. Čas 31:19 není třeba komentovat.

Rozhodli jsme se s tátou, že budu jen klusat a odpočívat. Také jsem byl u pana doktora Bolka na vyšetření krve, jestli mi nechybí nějaké minerály nebo zda v těle není začínající nemoc. Testy byly v pořádku a pan doktor vyslovil hypotézu, že by to mohlo být dehydrované svalstvo.

Nejspíš měl pravdu, protože 2-3 týdny po maratonu jsem opravdu málo pil. Bylo tehdy studené a deštivé počasí, takže pocit žízně jsem neměl a přestal jsem si kontrolovat, kolik toho vypiju. Byla to velká chyba a náprava je dlouhodobá věc.

Po týdnu klusání jsem běžel 16.9. baráž o extraligu. 5km jsem odběhl v klidu, tak aby Kroměříž měla plný počet bodů a pak jsem zkusil 1500m. Po 400m mi úplně došly síly a já doběhl za 4:14. Tak pomalu jsem běžel naposledy před 14 lety, když jsem začal běhat.

Bylo rozhodnuto, Běchovice nepoběžím a budu odpočívat.

V následujících dvou týdnech jsem běhal jen fartleky na pocit a do toho zařadil nějakou turistiku. Postupně se mi běhalo lépe a druhý týden mě přestaly bolet nohy. 1.10. jsem běžel závod v Německu na 6400m. Doběhl jsem 11. a běžel o 20s pomaleji než loni, ale cítil jsem se mnohem lépe, než v předchozích týdnech.

Mohl jsem tedy začít s lehkým tréninkem, protože mě čeká 29.10. PMEZ v půlmaratonu na jihu Portugalska.

Tolik tedy další díl mého deníku. Byl bych moc rád, kdybyste mi v diskusi napsali, zda vám tato forma psaní vyhovuje nebo jak bych ji měl upravit.

S pozdravem Pavel