Trénink na 10 km: chronická únava

"Chlapi, já su borec, běhám každý týden závod, k tomu si dám 3x týdně 30 km naplno a pořád se zlepšuji. Ty měkoty, co pořád mluví o tom, že by se měl člověk šetřit, zřejmě vůbec neví o čem mluví."

Zdá se vám, že tohle téma tu je pořád? Máte pravdu. Bohužel je jen málo těch, kteří si dokáží říci ve chvíli, kdy se cítí na Mont Everestu: "Bacha chlapče, už je čas jít dolů nebo to pěkně odskáčeš."

Vím, je to moc a moc těžké ve chvíli, kdy jsme na vrcholu a plni energie, zařadit zpátečku, ale píšu to snad za těch několik měsíců, co fungují stránky behej.com, už aspoň podvacáté. Je to jediná možnost, jak dosáhnout toho, že nebudu muset opakovaně prožívat trauma zranění nebo naprostého vyčerpání.

„Sedřít se umí každý blbec, ale odpočívat umí málokdo!“

To je pravda, která sportovní trénink provází od doby, kdy člověk začal poměřovat své síly s přírodou či soupeři. Bohužel si přiznáváme pohříchu její platnost až ve chvíli, kdy se nám něco přihodí.

Proč mě pořád opakovaně něco praská? Půl roku jsem byl schopen běhat týden co týden 3x 30 km naplno a mezi tím každý víkend závod. Proč se najednou cítím jak vyždímaný citrón? Co jsem komu udělal, že mě to vždycky potká ve chvíli, kdy jsem na vrcholu?

Jsou vám tyhle otázky povědomé? Kolikrát v životě jste si je sami položili? Já osobně aspoň stokrát. Dnes už si je nepokládám. To ale neznamená, že by nebylo proč. Akorát už znám odpověď a ta zní: „Vyčerpal jsi své energetické zdroje. Prostě struna praskla.“

Je zajímavé, že se nikdo z nás nepozastaví nad tím, když hudebník ladí strunný nástroj a praskne mu struna. Jen lakonicky poznamenáme: „Blb, copak nevěděl, že když jí přepne, že praskne?“

Představte si své tělo jako strunný hudební nástroj a trénink jako jeho ladění. Možná ještě lépe jako jeho zahrávání. Málokdo z nás totiž ví, že taková nová kytara, housle či basa potřebují, aby se na ně hrálo jen pár minut a hlavně s citem. V jejich dřevě se vytváří oscilační plochy, stejně jako ve vašem těle se utužují svaly, formují kosti a zpevňují vazy a klouby.

Čím jsme k takovému nástroji šetrnější, tím déle nám bude sloužit. Stejně tak naše tělo, čím mu dáme více času na adaptaci na námahu a občas mu ve správnou chvíli povolíme struny, tím déle a lépe nám bude sloužit. Tím méně nás bude vystavovat bolesti a méně často budeme zažívat pocity naprostého vyčerpání a zmaru.

Takže, když vám radím: „Listopad a prosinec jsou měsíce, kdy je třeba připravit tělo na dobu, kdy mu budete zase nakládat koňské dávky,“ tak to myslím naprosto vážně. Trénink je totiž uměním, kde se střetávají minimálně dvě proměnné:
* umění správně se připravit na co nejlepší výkon a
* umění vytvořit si dostatečné energetické zdroje.

Pokud chceme, aby se to povedlo, musíme umět:
* odhadnout, v jakém tempu a kolik kilometrů v něm při tréninku naběhat,
* pracovat s energií (příjem, výdej, vybudování energetických zásob) a
* v pravý čas si odpočinout.

Je to snadné, že? Jak by taky ne, když na to máme celý svůj život.

Miloš Škorpil

Ve středu, čtvrtek a v neděli, kdy máte v tréninku uveden volný běh, je možné tento volný běh nahradit jinou sportovní aktivitou, kterou máte rádi. Neměli byste ji však provádět s maximálním nasazením, neboť tento trénink má hlavně regenerační charakter. MK=meziklus.