Zimní běžecká příprava Ironmana - strava (3.)

Michal je bojovník. Nerozhodí ho ani tma a špatné počasí, ani zavřený bazén. Tento týden vám kromě svého tréninku nabízí i pohled pod pokličku v jeho kuchyni. Přečtěte si, jaký má vztah k masu a makrobiotice.

Plavání jsem od Slovakmana moc nedal a tak je pro mě dřinou každý záběr. Kdeže je moje jarní forma, kdy jsem si se záběrem pohrával a plaval lehounce. Jediné, co mě teď potěšilo, je, že přenos paže nad vodou, který jsem pracně celou zimu opravoval, zůstal v nově vyplavané verzi.

Večer jsem pak odkroužil po tmě 11 km v Nymburce na Tyršově ostrově. Po úterním volném dnu jsem se tradičně cítil poměrně unavený a tak se mi při večerním výklusu nepodařilo udržet tep pod 150/min, přestože jsem neběžel nijak rychle.

Ve čtvrtek jsem po ránu narazil v bazénu na zavřené dveře s nápisem havárie a proto jsem změnil plán a večer šel lehce vyklusnout. Na pátek jsme se Cabalerem dohodli, že dáme společně nějaký delší běh v podbezdězí. Dlouho to vypadalo, že nestihnu dorazit na sraz včas, ale nakonec vyrážíme jenom s malým zpožděním.

Vím, že musíme zvládnout lesní úsek pod Bezdězem svižně, protože tma se neúprosně blíží. Vzhledem k tomu, že první polovina mojí oblíbené trasy vytrvale stoupá (inu Bezděz), musím se řídit Cabalerovými tepy, aby se nezatavil. Oba se hrabeme nahoru, vcelku si to dáváme, takže ani moc nemluvíme a soustředíme se na dýchání.

Po padesáti minutách nás čeká asi 1 km dlouhý prudký seběh, 50 minut dřiny nahoru a pak 5 minut dolu. Zahalila nás tma a z kopce musíme brzdit. Místy jsou kameny a kořeny a je to o kotníky. Konečně jsme na Mariánské cestě a zpáteční cesta do Doks je naštěstí celá vyasfaltovaná. Na pátek dobrý trénink.

Hned večer mě ještě čeká přesun do Varnsdorfu. Sobotní ráno není zrovna optimistické, fouká vítr a po obědě začíná pršet. Před čtvrtou vybíhám. Nejprve namotám pětku, a pak mě čekají tři trojky na krásném novém stadionu, který byl dokončen na konci léta.

Během první trojky začíná pěkně lejt. Rozhoduji se pro změnu a půjdu dvě čtyřky. Je fakt hnusně, jedna rovinka ve směru deště a druhá proti. Hodně se s tím peru a je problém udržet čtyřkové tempo, aniž bych šel přes ANP.

Celý můj týden vypadal takto:

Když jsem přemýšlel, co tento týden poodkryji dalšího, rozhodl jsem se pro výživu. Tím myslím především stravování jako takové. Osobně se považuji za velkého jedlíka a tak trochu gurmána.

Má to však háček, od malička jsem dost vybíravý a pokud mi něco nechutná, tak to nejím. Nikdy jsem nebyl masař; vepřové a hovězí fakt nemusím a když jsem se jednou náhodou ocitl na rožnění prasátka, na mém talíři nakonec skončil opečený chléb.

Co se masa týče, mám hodně rád kuře, což není u sportovce asi nic divného. Jinak někdy uvažuji o tom, jestli naše rodina nemá předky na Apeninském poloostrově, protože pasta - to je moje. Co mě také hodně ovlivnilo, bylo určité období, kdy jsem se setkával s makrobiotikou. Tofu, seitan a soja jsou potraviny, které když se umí připravit, jsou lahůdkou (umí to například v Praze v Truhlářské ulici, kde je bio restaurace).

A abych tu jenom nevyjmenovával co jím, poradím Vám krátký recept na výbornou energeticky vydatnou snídaní.

V malém hrnci necháme uvařit cca 2 dcl jáhel do měkka – pozor je třeba dát tak akorát vody, asi tak 2 cm nad jáhly. Po uvaření přimícháme jednu polévkovou lžíci pšeničného sirupu (nebo ječného). Do misek dáme nakrájený banán a na něj jáhly se sirupem. Navrch malou lžičku Carobely a zalijeme sojovým dresinkem (nejlépe karamelovým). Na suché pánvičce zpražíme trochu slunečnicových a dýňových semínek, posypeme a ihned podáváme. Dobrou chuť.

Samozřejmě je v mém jídelníčku hojně zastoupeno ovoce a zelenina. Pokud mám před sebou dlouhou cestu autem, snídám a za jízdy jím většinou jablka, banány, mrkve; cítím se pak svěží a za volantem neusínám.

Při vylaďovacím cyklu na ironmana na začátku superkompenzační diety většinou zařazuji den, kdy jím pouze ovoce a zeleninu (což je hrůza, hlavně večer, kdy koukám do ledničky častěji než na televizi a představuji si, jak to všechno za dva dny spořádám).

Na závěr se dotknu trochu kontroverzního tématu a tím je speciální doplňková výživa (především gainery). Dříve jsem je používal především na jaře, kdy jsem hodně trénoval. Poslední dva roky jsem s tím přestal, jsem totiž vcelku náchylný na nabírání svalové hmoty a když se sečetl kuřecí řízek a gainer po dlouhém cyklistickém tréninku, šla má váha nahoru a rychlost při běhu dolů.

Jak by měl vypadat následující týden:

Michal Jalovecký
30 let, absolvoval přes 100 triatlonů a deset Ironmanů
cíl na jaro: maraton pod tři hodiny (letos Stromovka: 3:00:41)