Zimní běžecká příprava Ironmana (5.)

Počasí v posledních dnech je na listopad víc než přijatelné. Úplně láká k tréninku, především okolo dvanácté hodiny, když sedím v kanceláři. Hned bych zaklapl notebook a vyjel na dlouhý švih po okolí. Realita je však taková, že v posledních dnech vybíhám okolo osmnácté hodiny, za tmy odkroužím něco kolem deseti kilometrů a o sluníčku si můžu maximálně pustit nějaký song v mptrojce.

Už jsem docela přivykl pondělnímu vstávání o páté do bazénu. Petr Valeš nám tentokrát přichystal poměrně výživný trénink s hlavním motivem 20x50K, start v jedné minutě. Dvouměsíční plavecký půst se projevil a musel jsem makat, abych se vešel do 45´´. Ale lepší se to každým záběrem ve vodě.

Úterní a čtvrteční trénink byl obdobný. Vyklusl jsem pohodově necelou hodinu v tempu lehce pod 5´/km. V pátek jsem nestíhal a zařadil volno.

Vliv na to měla i dohoda s Cabalerem a Petrem Charouskem na dva delší víkendové výběhy v Doksech a tak jsem raději šetřil nárt. Sobotní pohled na teploměr o deváté ráno byl příjemný. Na listopad je deset stupňů opravdu pohodová teplota. Cílem tréninku byla dvacítka ve zvlněném terénu v tempu, které bude přijatelné pro nás všechny.

Běželo se nám od začátku dobře. První polovina v okolí Slatinných vrchů měla převážně vzestupný charakter. Když jsme tu před několika týdny s Cabalerem šli první společný trénink, bylo to pro nás oba docela trápení.

V sobotu to bylo jiné, pocity byly tak dobré, že jsme dokonce i vystupňovali závěrečný kopec. Při následující převážně klesající partii nám nedělalo problém udržovat svižné tempo, v závěru až ke 4:10´/km.

Vzhledem k výborným pocitům po ranní fázi, jsem s chutí vyjel odpoledne do lesa na horáku k dvouhodinovému tréninku. Delší cyklistický půst se projevil a tak jsem se rozhodně neflákal. V jednom z výjezdů mi tepovka vyskočila až na 170/´. Docela výživný švih.

Nedělní výběh opět s Petrem a Cabelerem už byl poznamenán únavou, ale i tak je hodina a půl slušná.

Celý týden proběhl následovně:

Cílem každého výkonnostního sportovce je posouvat své hranice, zlepšovat své osobní rekordy. Na první pohled by se mohlo zdát, že k tomu vede jediná cesta, zařazovat stále náročnější tréninkové jednotky a výsledek se dostaví. Spousta závodníků pak v honbě za kilometry zapomíná na to, že neméně důležitou složkou je také regenerace.

V případě, že si sportovec neuvědomí jak nutný je po náročném tréninku dostatečný odpočinek a nastupuje k dalšímu tréninku v únavě, snadno se dostává do spirály přetížení organizmu, která nejenže nevede k úspěchu, ale navíc často končí zraněním.

Také já jsem měl období, kdy jsem sledoval jak mi v tréninkovém deníku přibývají kilometry a tréninkový plán byl dogma, přes které nejede vlak. Výsledkem bylo permanentní zatažení organizmu a stagnace výkonnosti.

Tehdy jsem pochopil, že pokud nebudu naslouchat svému tělu, tak se zlepšovat nezačnu. Dnes je pro mě kilometráž jenom jeden z ukazatelů. Rozhodují osobní pocity.

Možnosti regenerace jsou různé. Snažím se dodržovat zásadu alespoň jednoho volného dne v týdnu, kdy neabsolvuji žádnou tréninkovou jednotku. Také se snažím dostatečně vyspat. Aktivní regenerace, které využívám jsou pára, vířivka a nebo masáž. Ideální pro uvolnění svalů je volné vyplavání přibližně  15-20 minut.  

Mám-li zmínit období, kdy se regeneraci věnuji více než jindy, je jím jarní soustředění v teple. Dá se říci, že kromě tréninku, jídla a spánku je to jediná další pravidelná činnost, kterou zde provozuji. Každý večer úderem deváté seberu plavky, ručník a zajdu do vířivky. Většinou je nás více a završíme příjemně náročný den. Dvakrát za tréninkový pobyt, vždy navečer před volným dnem navštívím také saunu.

Dnes si již nedokážu představit soustředění bez těchto regeneračních možností. Především díky nim se po tomto extrémním objemovém období vracím domů zdravý.

Jak by měl vypadat následující týden:

Michal Jalovecký
30 let, absolvoval přes 100 triatlonů a deset Ironmanů
cíl na jaro: maraton pod tři hodiny (letos Stromovka: 3:00:41)
článek neprošel redakční úpravou