Divadelní hra Maratón? Raději jej uběhněte...
behej.com | 2. 12. 2006 | Přečteno: 1312×
Nalákal vás název divadelní hry Clauda Confortese Maratón? O tom, zda se vám hra bude líbit nebo ne, rozhodne vaše očekávání od tohoto představení. Těšíte-li se na komedii z vám důvěrně známého prostředí, budete zklamáni. Chystáte-li se na dramatický zážitek na základě textu z programu ke hře, budete snad odcházet spokojeni.
Po bedlivém přečtení programu hry je jasné, že název hry je jen nadsázkou. Hra je zrežírována jako podobenství života, který je znázorněn jako dlouhý běh. Se skutečným maratónem, během maratónu, má hra velmi málo společného.
Již samotný úvod hry je pro diváka-běžce překvapující. Atmosféra fiktivních fanoušků před startem bouří jako na fotbalovém zápase o titul mistra světa. Namísto gentlemanského poplácávání a přání si úspěchu mezi běžci zadních řad jsme svědky strkání a vrážení si loktů do žeber. Ostatně faulování, podvádění a vzájemné zrady tří protagonistů provázejí diváka celým příběhem.
Hvězdou představení je jednoznačně Bohumil Klepl, který v roli Julese Nervala-účetního předvádí zkušeného maratónce. Jeho taneční kreace na vlastních nohou a dokonce i kolečkových bruslích jsou obdivuhodné.
Repliky "běžím na pohodu", "já tempíčko, ty tempíčko" a "šlapeme asfalt jako kurvy" jsou jedním z momentů, kdy si divák-běžec říká, ta hra není tak špatná.
Marně jsme hledali odpověď na otázku, proč mají ke konci dva z herců stejná startovní čísla a jaký smysl měl závěr se samopalem. Cíl byl proto vysvobozením nejen pro trojici unavených herců. Ve hře se jako v reálném maratonu střídala slušná tempa i hluboké krize.
Chcete-li prožít skutečný maratónský zážitek, nehledejte jej v divadle.
Komentáře
Přidat příspěvek
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě nejste.
Příspěvky v diskuzi (celkem 2)
Tosk | 02. 12. 2006, 13:06
Už jsem o tom taky uvažoval, ale nakonec mě odradily podobné recenze. Navíc Bez zábradlí prostě moc nemusím.
VlastaK | 03. 12. 2006, 14:22
Já na této divadelní hře jsem byl spolu s Justínou a hra se nám, až na zmíněný závěr - střelba ze samopalu,líbila.
Hra byla určena všem lidem, nejen běžcům. Pěkně obsáhla charaktery různých lidí, dotýkala se nejen běhu, ale i života samotného a hlavně po celou dobu bavila. Takže i lidé, kteří v životě neuběhli ani pět kilometrů, se při této hře nasmáli.
Myslím si taky, že i při závodech se najde spousta běžců, kteří nehrají zrovna fair play a hra pěkně vystihla i charaktery těchto lidí.
Nemůžete čekat od divadelní hry, že běžci na pódiu během představení absolvují celý maratonský běh. Ostatně, přenos maratónského běhu v televizi je docela nuda, ale tahle hra nudná rozhodně nebyla! Naopak, velmi se mi líbila a klidně bych na ni šel ještě jednou.
RSS