Jeden závod – 37 tisíc příběhů

Oficiální slogan letošního New Yorského maratónu přesně vystihoval to, čím maratón skutečně je: příběhem stovek tisíc lidí po celém světě. Příběhem, který můžeme prožívat buď každý sám, nebo se nechat vtáhnout do příběhů těch ostatních. Do příběhu ostatních nás pomáhá vtáhnout i živá hudba, která se rozléhá ulicemi města jako skvělý doprovod a stimulující prvek.

O tom, co vnáší do maratónu hudba, uvažuji již delší dobu, tedy přesněji řečeno, co má společného tanec a maratón. Ne tanec ledajaký, ale tanec, který provozují domorodci při různých zasvěcujících obřadech nebo při uctívání některých božstev.

Rituální tanec a maratón mají společné jedno a to je energie, která vtahuje jak samotné účastníky, tak diváky do svého víru. Do víru pospolitosti, do víru všeobecné radosti, do víru nabízení a přijímání, do víru nekonečné energie.

Tomu, kdo už někdy stál na startu velkého městského maratónu, při vzpomínce na to, co prožíval při svém prvním startu na této nejuznávanější běžecké distanci, až přejede mráz po zádech. Zvláště když si znovu v hlavě a duchu přehraje, co všechno se za tu „krátkou“ dobu v jeho životě odehrálo. Co všechno se od toho dne, kdy uběhl svůj první maratón v jeho životě změnilo! Je to tak, ať si to chceme připustit či ne, maratón je život a kdo se z něj jednou napije, je lapen na celý zbytek života.

„Co se to s těmi blázny stalo,“ ptají se pak bezděky ti, kdož ještě nenašli odvahu nebo neměli to štěstí si maratón uběhnout. Nestalo se nic více, nic méně, než že jsme byli všichni politi živou vodou, zasaženi živoucím ohněm energie. Prostě a jednoduše zasaženi ve svém nitru šípem „běh!“

Stejně tak jako tanečníci křepčící své rituální tance jsou zasaženi extatickým šílenstvím, které není ničím jiným než čistou energií prýštící z nitra země. Energii, kterou vydupávají při tanci ze země svými nohami, vydupávají při běhu i běžci a maratónci obzvlášť. Vnějším projevem této energie jsou pak rozzářené oči a světlo vydávající těla tanečníků a běžců.

Všechno v životě má ale svá pravidla, mají je tedy rituální tance i maratón. Pro tanečníky jsou většinou pravidla dána správnými kroky, pro maratónce je to minimálně čtyřměsíční trénink. Odměna ale určitě stojí za to. Tanečníci i maratónci jsou pak uctíváni svými blízkými jako bozi.

Pokud stále nevěříte, není nic jednoduššího než se o tom přesvědčit na vlastní kůži. Vítám vás do světa maratónců a maratónů.

Miloš Škorpil