ZÁPISKY NESPORTOVCE: běžecká autoškola
Tomáš Rokos | 26. 1. 2007 | Přečteno: 3175×
Já vím, že jsem psal jednou za čtrnáct dní, ale reakcí bylo tolik, že mi to prostě nedalo. Díky vám za ně, ať už jste připojili komentář, nebo mi poslali email. Dneska jsem se začetl do svých poznámek o úplných začátcích a jasně jsem si vzpomněl na to, jak nepříjemné pocity jsem měl z okolí.
Četl jsem vaše komentáře u Milošova článku, o tom, jestli je nadváha překážkou, a s odstupem času to vidím taky trochu jinak?
Vzpomeňte si, jaké to bylo v autoškole. První rozjezd na křižovatce v době špičky, když je za váma řada aut :-) Tím si holt musí projít každý. Nemá cenu říkat, že ten pocit je zbytečný. Není. I jeho překonání je pro začínajícího běžce velkou metou. Anebo stačí jen vyjít ven a bežet?
No jo, ale jak se to dělá? To je stejné, jako když si člověk s čerstvým řidičákem řekne, že pojede do Londýna. A to je na tom ještě lépe, protože někdo uznal, že ho viděl řídit a šlo to. Nemělo by to být nic těžkého, obléknu se do něčeho sportovního, nazuju botasky a hurá ven. Ta představa se realizovala jednoduše, až k tomu hurá. Je jedno, jestli člověk bydlí na vesnici nebo ve městě.
Lidi koukaj všude stejně – vyjeveně a blbě, ale hlavně strašně nepříjemně. Proběhnout kolem zahrádky u hospody bude peklo, říkám si. Nebylo, protože jsem tam nedoběhl. Zhruba po půldruhé minutě mi došel dech a já musel zastavit a do toho všeho mi ztuhlo lýtko levé nohy. Otočil jsem to a šel domů. Tak to teda ne! JÁ budu říkat, kdy se poběží a jak dlouho, a ne tělo. Je ale jasné, že se to budu muset nejdřív naučit, prostě nastoupit do běžecké autoškoly.
Google je mocný a tak nacházím spoustu plánů a jeden z nich je i pro takové tragédy jako já. Hlavní pointa je se donutit čtyřikrát týdně na půl hodiny vyrazit na svižnější procházku. To by šlo a navíc nemusím vypadat jako běžec, prostě člověk na procházce. Půl hodinka uběhla jako voda, ještěže je léto a dají se nosit kraťasy a tričko. Mám super pocit, který mi vydržel celý den.
Týden je pryč a je čas na první bilancování. Chození je príma a času to moc nezabere. Příští týden už zařadím běh. Každý trénink bude vypadat tak, že čtyři minuty půjdu a jednu minutu poběžím a tak pořád dokola. Každý další týden se minutka přesune z chůze do běhu a tak za pět týdnů poběžím třicet minut v kuse.
Chůze minulý týden byla v pohodě a i problém s udýcháním se zlepšil. Tak koukám na hodinky až budou čtyři minuty pryč a .... málem jsem sebou seknul, jak jsem sledoval až bude minuta pryč. To je teda hustý, vážně to nechápu, vždyť jedu podle plánu, cítím se lépe a stejně se běh vzpouzí. Další čtyří minuty na uklidnění nestačí a tak zařadím běh už jen dvakraát. Tedy každý druhý.
Nějak jsem si neuvědomil, že zrovna "poběžím" kolem zastávky. Naštěstí jsem z toho byl tak urvanej, že jsem lidi nevnímal. Matně se mi vybavuje jen hláška, že nemusím tak chvátat, protože autobus ještě není vidět ani v zatáčce.
Dobrý pocit se vytratil. Rozhodně to nevzdám, ale musím dělat něco špatně a nevím co.
Teď už samozřejmě vím, v čem byl problém, ale jak se k takovým informacím může dostat člověk, který je nehledá? Zažili jste něco podobného? Připojte komentář nebo mi napište, jak jste odkrývali tajemství vytrvalostního běhu. Jestli budete mít zájem, rád váš text zařadím do nějakého svého povídání.
Tomáš Rokos
Související články
Komentáře
Přidat příspěvek
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě nejste.
Příspěvky v diskuzi (celkem 29)
Advid | 26. 01. 2007, 06:40
Můj první běh byl podobný Tvému. Lapání po dechu, píchání v boku a podobné lahůdky. Ale pak jsem si pořídli pulsmetr, knížku Běh pro zdraví a objevil tyhle stránky a pak to šlo jako po másle. :-)
nPu | 26. 01. 2007, 07:53
neohlížet se na lidi, prostě běžet. v říjnu jsem se za účelem studia přestěhoval do Prahy, bydlím v Troji a abych se dostal do Stromovky, musím podběhnout vestibul Holešovického nádraží, to je teprve podíváná :-)
ale neřešit, nevěnovat tomu pozornost, prostě jen utíkat a utíkat...Rosťa | 26. 01. 2007, 08:58
Nemusíš podběhnout vestibul Holešovického nádraží. Mnohem příjemnější cesta je po druhé straně Vltavy, kolem slalomářského kanálu k lávce u Trojského zámečku, a lávka vede do Stromovky.
romikv | 26. 01. 2007, 11:45
Kolem Nádraží Holešovic běhám celkem pravidelně, ale nějak se mi neděje, že by lidi měli něco poznámek. Ono většinou okolo těch 22-23:00 už jich tam moc není. Nejvíce blbých poznámek se člověku dostane při probíhání okolo jednoho "neonového červeného srdíčka" naproti bývalému KOVU. Tam těch poznámek bylo zatím za celou dobu nejvíc... Pokud běháš takhle večer, tak moc lidí stejně nepotkáš, není tolik aut, kopec u Proseka není tak zadýměný...
Jarda koloběžka | 26. 01. 2007, 08:22
Po přečtení článku jsem zalovil v paměti... mňo, vzpomínám si, že jsem také vybíhal z města a snažil se, aby cestou ulicemi potkal co nejméně lidí, jako bych dělal něco nepatřičného.
Dnes na to nekoukám a klidně v běžeckém jdu vyřizovat záležitost v bance apod. Běh je přeci, a snad možná nejvíc ze všeho, způsobem dopravy.
toro | 26. 01. 2007, 12:11
To je rozhodne zajimavy pristup, zas takhle jsem to jeste nebral, ale musim se pochlubit, pri navratu z behu vcera, jsem si zaskocil koupit susenky do vecerky, kam chodim normalne, takze mne prodavacka zna. Nerekla ani slovo, ale vypadala vyjevene :)
Rosťa | 26. 01. 2007, 22:19
Před půl rokem jsem měl sraz se ženu u právníka, něco jsme museli podepsat, přiběhnul jsem v elasťákách, taky vypadal vyjeveně pan doktor.
iva | 26. 01. 2007, 08:24
Moc pěkný článek, dobře se to čte.
Každý začátek je těžký, ale pak to stojí zato.
Tak ať Ti běh přináší jen radost a hezké zážitky a piš, piš, piš. Na další pokračování se už moc těším.
Ivatoro | 26. 01. 2007, 12:12
Diky moc, mas pravdu, ted to stoji za to, ale nasledovaly dny kdy jsem to vazne malem vzdal, ale o tom nekdy priste :)
mapo | 26. 01. 2007, 08:37
Ahoj,
začala jsem trochu jinak, než píšeš Ty, v rámci ranní rozcvičky jsem se snažila běhat na místě, abych si vůbec na ten trochu "divný" pohyb zvykla a sladila s dýcháním (vyčetla jsem to v nějakém "ženském" časopise). Když jsem se dostala k 20-ti minutám, říkám si, že už by to šlo, že to zkusím "naostro" venku. Je pravda, že "nadváha" nebyla můj problém.
Měj se hezky a piš, piš...toro | 26. 01. 2007, 12:16
Nadvaha je vazne problem. Lide v nasich krajich jsou ochotni akceptovat, tlustocha co ztezi vyleze z auta a zajde do reznictvi a nebo chrta v bezeckym, beziciho ladne a bez zadychani po ceste. Oboji nevzbudi zadny vetsi rozruch. Ale clovek s nadvahou, ktery bezi, vzbuzuje soucit nebo posmech. Uznani jsem nikdy nezazil. Ale je fakt, ze ted uz je to jine, beh se stal soucasti meho zivota a jsem na nej hrdy.
Stanislav Junga | 26. 01. 2007, 09:47
To já jsem to měl na vesnici trošku jednodušší. Prostě jsem ze začátku praktikoval indiánský běh po polních cestách mezi vinohrady, tam mě vůbec nebylo vidět, takže jsem se mohl bez komentářů přihlížejících zastavit, kdykoli mě dýchavičnost začala dusit :)
Luckyboy | 26. 01. 2007, 10:45
hm ja nastesti (a nebo mozna bohuzel? ) jsem ze zacatky problem nemel. protoze jsem cca od 14 obcas jeden 2 mesice behal a pak zase prestal. a pak zase zacal a pak zase prestal. vetsinou kvuli fyzicce na malej fotbal. horsi zacatek byl loni na konci jara, kdy sem mel problemy po delsim obdobi zakazu fyz aktivity a pak lezeni po operaci problemy i chodit dal nez 5km. takze jsem zacal prochazkami lehkym klusem a tak nejak opatrne. mam ale proti tragedum stesti ze jsem mel fyzicku uz pred behanim a ze jsem mlady takze jdu velmi rychle nahoru, takze na to pred jakou dobrou jsem zacal mi to beha celkem pouzitelne.
vyjadrim se jeste k ostychu a studu. diky sve povaze dost dobre nechapu, jak se muze nekdo byt i s nadvahou nebo cimkoliv jinym stydet nebo dokonce bat behat pred lidima. vetsina poznamek z jejich strany je stejne tezce zavistivych, protoze by treba taky behali nebo neco pro sebe delali ale nemaji silu k tomu aby se odhodlali. jak psal jarda kolobezka, vubec mi nedela problem dobehnout si v bezeckejch elastakach, cervene cepicce do nejakeho hypru na nakup. spis naopak, protoze se v duchu smeju lidem ktery na me civi nebo si ukazujou. takze lidi nebojte se behat :) a kdyz na vas bude nekdo civet nebo neco kricet tak vyplaznete jazyk nebo vztycte prostrednicek :) a to vse hlavne s usmevem protoze behani ma byt radost a ne premahani setoro | 26. 01. 2007, 12:20
Je jasne, ze vice mene souhlasim, ale az s odstupem casu. Jednu vec, jsem ale vypozoroval, neni pravda, ze vetsina poznamek je tezce zavistiva. Ti lide si opravdu ziji ve svem vytvorenem idealnim svete, kam proste na zacatku 21. stoleti pohyb nepatri. Je to smutne ale je to tak. Znam nekolik skolaku od syna ze tridy, kteri berou telocvik jako tezkej opruz. Po skole jdou parit na pocitaci a tam se nechaji odvezt od rodicu autem, kdyz jedou rodice nakoupit. A to je jim 8-9 a bydlim na vesnici, kde se da kamkoliv dojit pesky a bez problemu.
Mirro | 26. 01. 2007, 11:08
Ahoj, myslim, ze ve tvem clanku je nejklicovejsi tva veta: "JA BUDU RIKAT KDY SE POBEZI A JAK DLOUHO, NE TELO." Misto pobezi se da dosadit cokoliv ze zivota a muzeme takto zvladat cely zivot. Je treba vedet kdo jsme a kdo ridi nas zivot. Pak budeme vedet, ze i odpovednost za vse co se v nasem zivote stane je na nasi strane.
toro | 26. 01. 2007, 12:05
Jo jo, to bylo asi klicove. Kdybych se nechal odradit, tak bych nikdy nezacal behat pro radost.
dees | 26. 01. 2007, 13:18
Muj prvni pokus o beh meril asi 3 km a zpusobil, ze jsem se nasledujici tyden nemohla skoro hybat-bolel me uplne kazdy sval-proste jsem to prepalila. Behani me opravdu chytlo, az kdyz jsem to zkusila pomalu:-).
toro | 26. 01. 2007, 14:45
Ahoj Dees, jo jo mas uplnou pravdu a asi uz tusis o cem bude dalsi internetove cteni z meho deniku :)
Tečko | 26. 01. 2007, 14:55
No já jsem si při pohledu do zrdcedla a těžko vydýchatlném vycházení schodů řekl dost a podstoupil všechny strasti o kterých velice čtivě píšeš. Mám ale ještě jeden vcelku pozitivní postřeh z okolí. Zpočátku reagovalo na mé chodecké, jogingové a teď snad už i běžecké snažení, přinejmenším rozpačitě, s podivem, místy i s despektem. Jenže se dostavily i na prvni pohled viditelné výsledky (cca 12kg dolů) a ono okolí najednou zvážnělo, začalo se vyptávat jak je to možné, co se stalo, ... . A já trpělivě a ochotně odpovídám a můžu říct, že vím minimálně o 4 lidech, na které mělo mé počínání pozitivní vliv a spousty dalších, kterým to aspoň nasadilo brouka do hlavy.
Tím chci říct, že příklady táhnou. Pro mě je hnacím motorem sednout si k PC k těmto stránkám a fóru na nich. Toro super Zápisky "ne"SPORTOVCE. Moc ti fandim, protože to co děláš je super a má to smysl.toro | 26. 01. 2007, 16:06
Moc děkuji za podporu a uznání, rozhodně mě to potěší a motivuje k zasednutí k PC a sepisování dalšího dílu. Už teď by se dal ze všech komentářů tady napsat hezký článek na téma běžec a civilizace :).
Pokud se ti daří přivést lidi k běhání anebo alespoň k zamyšlení nad jejich dosavadní životosprávou, jednou můžeš s potěšením říct, že ten dotyčný je na tom tak dobře jen díky tobě. Vždyť i slovo životospráva obsahuje slovo spravovat, neboli udržovat.
Díky moc a ať tě běhání dlouho baví.
Tomáš
(Mimochodem, to NE je tam stále ještě správně. Bude to nějaký čas trvat než ze mne bude sportovec a né jen sportující nesportovec :) )Tečko | 26. 01. 2007, 16:18
Zkus to brát tak, že sportovec je stav mysli, srdce a duše. To tělo je jen prostředek.
Tak ať ti píše a hlavně běhá.
Tečko
Luckyboy | 26. 01. 2007, 17:24
ahoj, ja se tu nasi bezeckou pravou "viru" snazim sirit taky kde to jde :). kdyz bude behat kazdej, bude kazdej zdravej, spokojenej a usmevavej jako ja :) a to za to stoji :D
toro | 27. 01. 2007, 20:59
Od někoho kdo si říká Luckyboy, se to prostě vážně brát musí :)
Advid | 26. 01. 2007, 15:20
Běh a lidi by mohlo být samostatné téma na fóru určené (nejen) pro páteční odpoledne. :-) Mně ze začátku lidi vadili a styděl jsem se. Teď už ale běhám hrdě a klidně si cestou z běhu nakoupím a tak. Ale v bance jsem tedy ještě nebyl. :-)
Josef | 26. 01. 2007, 20:47
Ahoj Toro, i když běhám od dětství a patřím k rychlejším běžcům a nikdy jsem nebyl ve Tvé situaci, tak Tvoje zápisky čtu rád a když potkám běžce jako jsi Ty, tak mám radost. Vím, že to nemáte jednoduché a držím Vám palce. Nenechte si běhání otrávit hloupými lidmi. Ahoj.
toro | 27. 01. 2007, 08:00
Tvá reakce mne opravdu velmi potěšila. Jsem vždy rád za takové sportovce. Ať už proto, že čteš zápisky trgéda a vidíš běh i z té druhé strany, ale taky proto, že pro nesportovce, jako jsem já, jsou běžci jako Ty, zdrojem cenných informací, neovlivněných marketingem.
kámen úrazu | 27. 01. 2007, 13:24
Toro, jseš borec!
Běhám od konce prosince, naštěstí pomalé tempo jsem v pohodě udýchala už od prvního dne. Ale jen díky tomu, že poslední dva roky jsem strávila spoustu volnýho času na kole.
Párkrát jsem ale "vyběhla" i před asi pěti, šesti lety s kamarádkou. Tvé (a určitě nejen Tvé) obavy z reakcí lidí při běžeckých prvopočátcích chápu. I přes to, že jsem neměla problémy s nadváhou, vyrazit sama bez kamarádky jsem si netroufala. Zadýchávala jsem se strašně, bolely mě nohy, nezvládla jsem běžet v kuse dýl než pár minut, sama bych si připadala skoro trapně. Jak na to vzpomínám, nemůžu jinak než Tě obdivovat. Máš můj respekt.
toro | 27. 01. 2007, 20:58
Díky moc, ale já nejsem borec, jsem úplně normální a atletická postava u mne taky ještě nehrozí. Je fakt, že pohledy ostatních už mne nerozhází.
Nicméně obdivu a respektu si moc vážím. Nebylo to jednoduché a jsem rád za každé hezké slovo od někoho, kdo si dokáže představit o co jde.
Přeji Ti hodně krásných běžeckých zážitků.
Stan | 29. 01. 2007, 14:28
Loni na jaře jsem si v rámci přípravy na maraton vyběhl na 25 km trasu. Doprovázela mě manželka na kole a namířili jsme si to kolem obsazené zahrádky vesnické hospody. Chudák to schytala za týrání svěřené osoby, mě nabízeli pivo zdarma, ale vydrželi jsme. Od té doby tvrdím, že pokud chce člověk něco dokázat, nesmí dát na reakce okolí a musí si jít za svým. Droga jménem běhání za to stojí.
RSS