ZÁPISKY NESPORTOVCE: Pomalu a ještě pomaleji
Tomáš Rokos | 2. 2. 2007 | Přečteno: 2815×
Vaše komentáře k minulým zápiskům jasně naznačují, že moc dobře víte, co je třeba. Prostě a jednoduše běhat pomalu. Co se ale pod takovým pojmem ukrývá? To již tak prosté a jednoduché není. Pouček je několik, řešení méně. A to, jak jsem v poučkách hledal řešení já, vám poodhalím dnes.
Poučka číslo 1: Běhejte tak, abyste mohli v klidu komunikovat
Tak to vážně nevím, kdo tohle vymyslel pro začínající běžce. To je dobrá poučka do sportovního klubu, ale dokážete si představit, že poběžím sám a ještě budu komunikovat? No, ale zatracovat to nebudu. Nebudu komunikovat během běhu, ale po té minutě až přejdu do chůze jako vytáhnu telefon. Bude to vypadat, že bych klidně dál běžel, ale mám zrovna hovor a tak ho musím vyřídit.Nemusím asi moc rozebírat, že to prostě nešlo, nevypravil jsem ze sebe jediné kloudné slovo. Řekl bych, že jsem vypadal spíš jako člověk, který si volá záchranku. Budiž, učiním pokus číslo dvě, zase vynechám jeden minutový běh a zkusím telefon po devíti minutách rychlé chůze. Naprosto šokován zjišťuji, že to už je samo o sobě na hraně. Když takto vypadám po chůzi, jak mám asi běhat? To nevypadá jako cesta k běhu.
Poučka číslo 2: Běhejte tempem, které je Vám příjemné
Co znamená příjemné pro člověka, který se snaží uběhnout jednu minutu každých pět minut? Přijemný je zřejmě pocit, který z běhu musí nastat. Ladnost pohybu, kochání se okolím, pročištění hlavy apod. Nevypadá takhle relaxace? Relaxace a běh? To vážně nevím, jak skloubit dohromady. Tohle taky nevypadá jako cesta k běhu.
Poučka číslo 3: Pokecejte s někým, kdo má zkušenosti
Mám štěstí, protože se mnou v práci dělá kolega, který taky začal běhat a už má po pár letech za sebou maratón. Sice v tragédím tempu, ale má. Několikrát jsme se bavili o mých pokusech znásilnit tělo k běhu a on pořád tvrdil, že se přepínám, přeháním to apod. Vyprávěl, že když on začínal, tak musel taky hodně pomalu, jen co noha nohu mine. Prostě indiánský běh, kde ta fáze běhu je jogging. Stejně to nešlo. Nakonec mi poradil, ať si pořídím nějaký úplně obyčejný sporttester a běhám na 80% TFmax.
Poučka číslo 4: Běhejte maximálně na 80% TFmax
Konečně něco technického a měřitelného. Sporttesterů se prodává hodně a když člověk chce pouze měření tepové frekvence, jsou i dost levné typy. Jenže i ta sebemenší investice může být zbytečná. Jak už tak člověk o sobě pořád prohlašuje, že začíná běhat, tak se mu občas poštěstí nějaká ta náhoda. Mě se poštěstilo, že jeden známý zakoupil vyšší model pro sebe a manželka byla po operaci s tím, že pak bude muset začít dělat nějaký sport.
A tak jsem získal zdarma na zapůjčení sporttester. Celý nažhavený, jsem už po šesté vyrazil se svým rozvrhem 4 min chůze - 1 min běh, jak to asi dopadne. Přišlo asi to největší zklamání, které mne zatím při běhání potkalo. Při svých třiceti jsem si stanovil maximálku na 190. Během chůze jsem se pohyboval na 72-75 TFmax, jakmile jsem se ale jen trošku začal odrážet, že jako poběžím, letělo to okamžitě nad 80. V podstatě to vypadalo, že seberychlejší chůze se do 80 vešla, ale sebepomalejší běh už ne.
Co vlastně to celé znamená?
Ty všechny poučky mají pouze jedno řešení, které pro mne bylo lehce bolestné, ale musel jsem si jej připustit. Pyramida vytrvalosti musí mít hodně široké základy, na kterých se dá stavět. Není to lehké zjištění, že budování vytrvalosti v běhu začíná chůzí. Bohužel naprostá netrénovanost, auto a životospráva zřejmě způsobily, že tělo nemělo naprosto žádné základy. Následující čtyři týdny jsem jen chodil a chodil.
Byla to stále stejná trasa, za stále stejnou dobu. Musel jsem překonat několik krizí, jestli to má cenu a tak. Mělo to cenu a velkou, začal jsem stavět a budovat něco, na co jsem hrdý a v podstatě jsem byl i tehdy. Tepovka každý týden trošku klesla, sice jen o jeden až dva tepy, ale zlepšení bylo zřejmé.
Měli jste stejné nebo podobné problémy? Neexistuje obecný recept na vybudování si vytrvaleckých základů. Jasně se ukázalo, že i plán, který vypadá hodně jednoduše, může překračovat možnosti.
Tomáš Rokos
Související články
Komentáře
Přidat příspěvek
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě nejste.
Příspěvky v diskuzi (celkem 6)
Luckyboy | 02. 02. 2007, 10:23
ahoj, musim rict ze tvoje clanky mam rad. jednak jsou primerene usmevne :), a druhak i nam ne chrtum ale taky ne ryzim tragedum pripominaji, ze jsou lide, kteri se nehybou vubec a pak kdyz zacnou je to krvak. ja sice zacinal taky z nulove kondice ale pred tim jsem porad neco delal - plaval, volejbal v lete, tenis, fotbal a chodil hodne pesky. a aspon ted vim jak bych na tom byl kdybych tohle vsechno nedelal :), takze diky za pripomenuti ;)
running-observer | 02. 02. 2007, 11:40
Tento článek pomáhá pochopit, jak propastné rozdíly mohou být mezi pocity těch, kteří začínají. A jak těžko se to někdy chápe těm, kteří jsou už "za vodou".
Možná leckdo z nás řekne, že jsme ty začátky neměli tak těžké, jako popisuje Tomáš v článku. Na druhé straně mohou být i takový, kteří museli odvést ještě tvrdší boj s notnou dávkou trpělivosti.
Je dobré si uvědomit, že i když je člověk mladý a začíná s běháním, nebude z něho superhvězda za pouhý měsíc. A velmi doporučuji o prvý maratón se pokusit nejméně po roce (nebo radši 3 letech) systematického běhání.toro | 02. 02. 2007, 11:57
Díky za tyto komentáře. Jsem rád, že měco nového odkrývám i bežcům zkušeným. A máte pravdu já na tom zas až tolik špatně nebyl. BMI jsem měl ještě v nadváze a ne v obezitě. Určitě musí existovat běžci, kteří měli ještě krušnější začátky, ale už o moc asi ne :)
jim | 02. 02. 2007, 12:21
Hezky se to čte. Tady člověk nejlíp pochopí proč se na začátku těžko trénuje "regenerační běh - maximálně 65% tepové frekvence", když jakýkoliv rychlejší pohyb zvedá tepovku nad 75%. Ten základ je důležitý a normální chůze má většina z nás zoufale málo. Ze zkušenosti vím, že když jsem byl měsíc bez auta, začala se kondice najednout sama zlepšovat. Pomůže taky kolo, dlouhé vyjížďky o víkendu. Těším se na další článek.
Justína | 02. 02. 2007, 12:46
Ja som obdobný problém s behom a chôdzou riešiela pri behu do kopca. Ako turista a účastník diaľkových pochodov som z chôdzou do kopca problémy nemala, ale akýkoľvek pokus o beh skončil po pár krokoch zúfalým lapaním po vzduchu. Po zapožičaní si sportestera som skušala do kopca bežať tak, aby mi tep nepresiahol 180. Ten akožebeh bol oproti turistickému tempu trápne pomalý, ale konečne som bola schopna do kopca "bežať". Stale verím, že raz i tento beh do kopca bude rýchlejší ako chôdza, i keď je zábavné sledovať, že ma pri behu predchádzajú ľudia na prechádze so psom.
Nani | 08. 02. 2007, 19:17
10 let jsem nedělala vůbec nic,nadváhu sice nemám,ale pohyb mi nějak začal chybět,takže jsem se před 6 týdny pustila do běhání...A zatím pořád jenom chodím.Sporttester jsem si půjčila od manžela asi 3.týden snahy,málem jsem to už vzdala,protože jsem se vždycky naprosto bez dechu připlazila domů.No aby ne,když jsem měla tep na 90%!No a teď si prostě chodím.1km za 8 minut,ale tep už OK.Nevím,kdy vydržím třeba hodinu běžet (to je můj cíl),teď už občas i pomaloučku běžím,protože chůze přestává stačit,ale jen kousek.Články pro začátečníky se mi moc hezky čtou,protože nemám pocit,že to prostě nemá cenu.Díky za ně!
RSS