BĚH V TĚHOTENSTVÍ: Když jsem ještě nevěděla…
Vanda Kadeřábková-Březinová | 13. 2. 2007 | Přečteno: 2132×
Ráda bych vás svým seriálem ze života přesvědčila o tom, že ani miminko nemusí znamenat konečnou pro běh. I když je to na nějaký čas trochu náročnější. Protože u nás je toto pole značně neprobádané, je paradoxně daleko těžší sehnat potřebné informace, než "jen" upravit trénink. Budu proto vděčná za vaše názory, zkušenosti a připomínky.
Během žiju. Propastné období roční přestávky způsobené případným příchodem potomka na svět s nejistým návratem zpátky do formy mi vždycky připadalo nepředstavitelné. Jsme s manželem ve věku, kdy už by dítě bylo přinejmenším záhodno a „někdy“ jsme je určitě chtěli. Ale kdy?
Přece nevynechám maratón, mistráky, ligu… nebo když, tak chci být co nejdříve zpátky! Jde to vůbec? Právě tyto obavy vedly mimo jiné k tomu, že jsme plánování rodiny stále oddalovali. Tedy spíše já. Mám vystudovanou medicínu, takže si uvědomuji rizika, která mohou být, kdybych otálela příliš. Aby první špuntík přišel na svět do mých pětatřiceti, máme co dělat. Nechali jsme to tedy na přírodě, žádná křeč.
Hltala jsem zároveň všechny informace o sportovkyních, které to už dokázaly – a na výbornou. Katka Neumannová, Ingrid Kristiansenová, i některé další. Sbírala jsem rady od odborníků, jak na to. Bylo jich však poskrovnu. Většina navíc v tom duchu, že tohle jsou případy výjimečné kondice a trénovanosti.
Věděla jsem, že to stejně je jen devět měsíců, což není zase tak dlouho, a že stejně jednou přehodnotím priority. Já ale nechci vyhrát světový pohár. Chci se vrátit na své časy, v maratónu i v první lize. A běhat pak ještě o něco málo líp. Což tedy také nemám na to být stejně výjimečná jako ony – samozřejmě na své úrovni výkonnostní atletky?
Na sklonku loňského léta jsem sbírala kilometry pro podzimní maratón ve Stromovce a také rychlost pro podstatně kratší úseky na lize i kopečky na Běchovice. Vylepšila jsem si pětku na 19:37,8 a časy pod dvacet jsem ještě zopakovala. Díky úsekům naběhaným na dráze jsem kupodivu vylepšila i osmistovku.
Desítku na dráze jsem stlačila na 41:34, přičemž jsem ještě cítila podstatné rezervy, a Běchovice na 42:42. Ty byly letos poznamenány horkem a tak většina lidí byla v průměru o dvě minuty pomalejší, zatímco já zaběhla osobák. Na konci září jsem si také udělala minisoustředění, kde jsem v dvoufázovém tréninku naběhala dvojnásobnou kilometráž proti běžnému týdnu (115, běžně jsem se pohybovala mezi 190 a 240 km měsíčně, což bylo nějakých 45-60 km týdně).
Bylo mi jen divné, proč se mi tradiční předmaratonský dlouhý běh zdál takový únavný. Že bych to předtím přepískla? Myslím na Stromovku s tím, že bych ráda pod tři dvacet a pak se těším na přechodné období, kdy se pořádně zresetuju.
Cestou na veřejný závod na 3000m na Kotlářce mne přepadlo podivné, dříve nepoznané tušení. Při čekání na autobus jsem si koupila... časopis o miminech! Co se to děje? Pustila jsem to ale z hlavy, zabrala se do závodu a doběhla v dalším osobáku 11:23. Hned další den jsem vyhrála a posunula traťový rekord v Homolecké míli.
Trénovala jsem sama i se svými svěřenci beze změny dále, ale v myšlenkách jsem stále bloudila k tomu, co kdyby… Propočty podle „svých dnů“ mi vycházelo, že bych musela být už v osmém týdnu! Špatně mi ale není. Nemám si udělat test? A kdyby, tak co potom s maratónem, naběhala jsem přece na něj dost… Budu to tedy řešit až potom.
Vanda Kadeřábková-Březinová
pokračování za týden
Související články
Komentáře
Přidat příspěvek
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě nejste.
Příspěvky v diskuzi (celkem 7)
Mirka H | 13. 02. 2007, 13:54
Otěhotněla jsem poprvé ve svých 37 letech.
V období, kdy jsem poprvé v životě 6 měsíců pravidelně běhala, (jak jsem se dozvěděla z jiného článku, tak byl to jogging) a pomýšlela na rok 2007, že bych zkusila i nějaký veřejný závod. Celkem mě běhání vzalo a byla jsem během nadšená.
Taky jsem před první návštěvou doktorky v běhu pokračovala a aktivně jsem docházela i na aerobic (ten cvičím už léta a měla jsem do jako náhradu, kdy po setmění v našich končinách se běhat bojím).
Mohla jsem všechny sportovní aktivity provádět, protože jsem neměla žádné potíže a těhotenství jsme jen tušila díky absenci oněch dnů (že by tou vylepšenou formou?).
Po návštěvě gynekologie jsem vše přehodnotila, kdy mi bylo vysvětleno, upozorňuji nenásilně, že otřesy při běhu a aerobiku můžou moje těhotenství ohrozit, ale zároveň můžu potratit i kdybych ležela jako prkno. Jde pouze o následné výčitky svědomí.
Z mého běhu/joggingu jsem přešla na rychlou chůzi, co mi zezačátku moc nešlo, ale jakoby tajně, na mechových pěšinkách, si ještě trochu zajogguju.
Upřímně řečeno, nedává mi tato aktivita tolik co běh a aerobic (ten jsem nahradila těhotenským posilováním a jógou) a když jsem řekla doktorce, že je to jen takové pošimrání svalů,se jenom pousmála. Moje gynekoložka je sama aktivní cvičenka aerobiku a pohyb jí není cizí, ale prý cvičenky s bříškem ve fitkách na aerobiku nerada vidí.
Už se těším, jako po porodu budu opět začínat, asi to půjde pěkně ztuha, nevadí.
Mám jeden dotaz na běžkyně s kočárky. Nebudeme mít na pořízení dalšího speciálního běžeckého kočáru s velkými koly, který zdá se, je pouze navíc pro sedící děti, proto hledám informace o vhodném kočárku na hrozné silnice (nejsou tady parkové chodníky). Na Šumavě jsme potkali manžele, trajdajíícíh už podruhé v krátké době po všech temnějších chodnících, nadmíru spokojených s 3-kolkou Jané Slalom.
Nemá nějaká běžkyně- maminka zkušenost, co tento kočárek dělá v rychlosti, ev. na nerovném povrchu?
Nebo máte osvědčené jiné typy?
Všeobecných doporučení na koupi kočárku je plný internet, spíš bych ocenila konkrétné zkušenosti. Předem děkuji.
vanda | 13. 02. 2007, 21:31
Díky za zprávu, zdravím a gratuluji!
Aerobik jsem nikdy nedělala, takže s ním zkušenosti sama nemám. Bude se ale druh od druhu hodně lišit, od pořádně skákavých lekcí do méně dynamických, které bychom si aspoň do jisté míry dovolit mohly, stejně jako i běhat se dá v různé intenzitě, k čemuž se ale dostanu postupně v dalších dílech.
Co do kočárku, já mám políčeno na tu formulku "kozlík", o níž píše dvojnásobná maminka Soňa Bartonová na jiném místě stránek, i když je dražší (nicméně přímo u výrobce podstatně levnější). Sońa v něm vozila i hodně malé ležící děti - ve vajíčku, které se tam dá lehce přicvaknout. Nosnost to má 50 kilo a je-li třeba, uveze na tom obě dvě děti (+-2 a 4 roky...?).
Jiní známí, kteří o tom uvažovali také, si to nakonec rozmysleli, že to zase podle nich není kočárek do města. Tam ale počítám hlavně s nošením v šátku- ale svými rozměry by se do autobusu vešel taky:)
Zkusila jsem se s ním proběhnout a snese to i nějakou tu nerovnost, na rozdíl od jiných babyjoggerů je mnohem lehčí a stojí polovinu. (www.benecykl.cz). Hodně štěstí a ještě jednou gratuluji! VandaAlena | 14. 02. 2007, 07:37
Ahoj, toto téma se mě bytostně týká, takže já můžu sama za sebe říct, že se hýbu stále. Neběhám jako dřív, spíš pomalinku, jestli se tomu vůbec běh dá ještě říct. Je to takový "chodoběh" a trochu se za tento "styl" stydím, naštěstí je tma :-) Ale já osobně si myslím, že není dobré jen tak přestat, nic nedělat a po dlouhé měsíce se jen pozorovat. Až budu cítit, že to nejde, budu rychle chodit, dovolí-li to zdravotní stav, samozřejmě. Kamarádka nedělala vůbec nic a přesto měla tisíce problémů včetně nebezpečí předčasného porodu... Je to asi hodně individuální, ale nemoc to určitě není. Jen si myslím, že se to prostě nesmí přehánět. Jinak ty kočárky mne taky zajímají...
Dedkova | 28. 02. 2007, 14:43
Ahoj Mirko,
já jsem se k běhu vrátila hned po šestinedělí a to právě s Tebou předvybraným kočárkem Jané Slalom. Studiu kočárků jsem věnovala poměrně dlouhou dobu a tento mi přišel nejlepší. Vedle běhu jsem s ním na jaře a v létě absolvovala i pár desítek kilometrů na in-linech. Mohu ho jen pochválit, má jedinou drobnou závadu (i když ani to možná závada není), že vždy po určitém čase začne na nerovnostech vibrovat přední kolo. Není to záležitost jen mého kočáru, kamarádka má stejný model a na in-linech jí dělal to samé. Při chůzi to nezlobí, pouze při rychlejším pohybu. V pražském servisu jsou však velmi ochotní a vždy mi kolo v rámci záruční opravy zdarma seřídili a pak to tak 3-4 měsíce nezlobí. Navíc mi potvrdili, že kola je třeba seřizovat u každého sportovního kočáru a není to tedy vada tohoto modelu. Teď ovšem začínám mít jiný problém - dceři byl rok, má 11 kg, k tomu kočár a běhám sice po zpevněných cestách, ale v mírně kopcovitém terénu a utlačit do kopce kočár začína být docela námaha. Když běhám o víkendu stejnou trasu bez kočáru, mám pocit, že se lehce vznáším :-). Takže v současné chvíli uvažuji o zakoupení vozíku s velkými koly, abych si trochu ulehčila. Představa, že ji budu tlačit v kočáru do 3 až 4 let mě deptá. Mám ještě osmiletého syna a ten právě ve 4 letech osedlal kolo, na kterém mě doprovází dodnes. U něho jsem však v těch 4 letech opět po více než 10 letech s během začínala. S holčičkou to potřebuju do toho "kolového" věku nějak zařídit a jako jediné vhodné řešení pro starší dítě mi přijde vozík.
Omlouvám se za pozdní odpověd, chodím sem tak jednou měsíčně, tak snad si mou odpověď ještě přečteš a pomůže Ti.
Silvie
mapo | 14. 02. 2007, 07:56
Ahoj,
přispěju taky trošku do mlýna. Mám celkem 4 děti, to, že byla těhotenství a porody téměř bez komplikací, přisuzuju tomu, že mi v těhotenství doktoři na gyn.moc často neprohlíželi. Vše bylo tedy hodně přirozené. V té době jsem ještě nesportovala, ale v domácnosti atd. jsem "makala" o sto šest, těžké nákupy pěšky do 3.patra s malým prckem za ruku a 2. v břiše atd. Vzpomněla jsem si často na naše babičky, spíš prababičky, jaký měly těžký život, tvrdě pracovaly, rodily děti...
Přeju všem budoucím maminkám sportovkyním, ať můžou dělat co nejdéle to, co je baví.Justína | 14. 02. 2007, 08:33
Nie je pri behu v tehotenstve problém okrem otrasov i beh na vyšších tepoch t.j. v anarobnom prahu? Nehrozí pri behu na "kyslíkový dlh" napr. pri vybiehaní kopca v teréne pridusenie dieťaťa? Kdesi som čítala, že nejaká profesionálna zahraničná maratónkyňa bežala v 5.mesiaci tehotenstva maratón a vyhrala ho. Nezdá sa mi, že by bežala v tomto prípade na nízkych tepoch.
anajpo | 14. 02. 2007, 09:45
Ahoj Vando!
Já když jsem byla v jiném stavu poprvé to bylo v roce 1979-80 jsem chodívala dálkové pochody kolem těch 50km. Chodila jsem to dál Michal se narodil v červnu a já šla poslední padesátku před porodem v dubnu a pochody kolem 25km ještě týden před porodem.Občas jsem i klusala. Zrovna tak i jsem chodila plavat v podstatě až do porodu. Myslím že organismus si sám řekne, co můžeš a co už ne. Asi by ses neměla „šťavit a závodit na krev“, ale třeba i Irča Procházková (má Míšu) běhala asi do toho šestého měsíce už byla pěkně zakulacená-měla pochopitelně horší časy. Pokud je znáš, tak víš, že Míša je zdravá, inteligentní dívka. Zrovna tak mé dnes už dospělé děti mým rekreačním sportováním (klus, plavání, běžky)během těhotenství neutrpěly(Michal, Šárka-nevím zda-li je znáš). A Lenka Borovičková? Ta se přeci taky dlouho ještě v těhotenství běhala byť pomaleji závody. Naopak si myslím, že zvlášť v začátku je to na místě, protože zdravý plod se udrží na to je ženské tělo stavěno a kdyby to mimčo nemělo být zdravé, tak je myslím pro všechny lepší, kdyby si příroda pomohla sama. Je to moje zkušenost a můj názor. Jinak spíš bacha v šestinedělí tohle období je od starověku dodržováno a všechno v tobě se musí zahojit a to minimálně ten měsíc trvá…. Držím palce Tobě i malé či malému. Zdraví Jana Požgayová
RSS