Maraton v Carpi: poklona Malému velkému muži

Centenario Dorando Pietri, jak se maraton připomínající londýnské drama nejslavnějšího italského maratonce nazývá, se poběží 12. října 2008 a jeho trasa povede z Maranella přes Modenu a Solieru až do Pietriho Carpi.

Kdo vlastně byl onen drobný, nenápadně vyhlížející Ital, o jehož nesmrtelnosti rozhodla nepřízeň osudu v Londýně? Jaký byl život muže, kterého londýnská kalvárie změnila z atleta z masa a kostí v tragického hrdinu ne nepodobného postavám antických mýtů (jako řecký básník Pindaros oslavil v Olympijských ódách Pietriho starověké předchůdce, písní nazvanou Dorando zvěčnil italského borce americký skladatel židovského původu Irving Berlin)?

Dorando Pietri se narodil v Mandriu (součást Correggia) 16. října 1885, ale již odmala žil v Carpi, v nevelkém, ale historicky významném městě poblíž Modeny. Začal velmi brzo pracovat; živil se jako pomocník v cukrářství. V době volna se věnoval cyklistice a běhání. Byl drobné postavy, měřil jen 159 cm. V září 1904 se nejslavnější soudobý italský běžec Pericle Pagliani účastnil jednoho závodu přímo v Carpi.

Traduje se, že se Pietri, který si návštěvu známého běžce nechtěl nechat ujít, v době závodu tajně vytratil z cukrárny. Nakonec se – prý stále v pracovním – vmísil mezi borce a doběhl do cíle těsně za Paglianim. O několik dnů později se Pietri již oficiálně účastní běhu na 3000 m v Bologni a končí opět jako druhý.

Následujícího roku se dostavily první úspěchy v Itálii i v zahraničí, z nichž nejvýznamnější byl běh na 30 km v Paříži. V dubnu 1906 zvítězil Dorando na kvalifikačním maratonu pro olympijské "mezihry" v Athénách časem 2:48. Tam se mu však již bohužel nedařilo: na 24. kilometru musel pro akutní žaludeční problémy odstoupit, byť vedl před svými pronásledovateli o celých pět minut! Rok 1907 byl rokem řady úspěchů na různých šampionátech v Itálii, kde v bězích od 5 km po maraton už nenašel soupeře sobě rovného.

Rok 1908 byl rokem londýnské olympiády. Dorando Pietri se na tuto událost po celé měsíce připravoval a tréninkový test, který podstoupil v Carpi několik dní před odjezdem do Anglie, byl velmi slibný: 40 km překonal za v jeho době mimořádných 2:38.

Maraton byl na program olympijských her zařazen na 24. července a tehdy poprvé se běžel v délce, která se od roku 1921 stala normou platnou dodnes. Na startu před Windsorským zámkem se shromáždilo 56 borců, mezi nimiž byli dva Italové: Dorando Pietri a Umberto Blasi. Na anglické poměry neobvyklé horko nevěstilo nic dobrého. Ve 14:33 princezna z Walesu závod odstartovala.

Trojice Angličanů Jack, Price a Lord se okamžitě ujímá vedení a nasazuje tempo, které se posléze ukáže jako smrtící. Dorando se drží zpátky a šetří síly na druhou polovinu závodu. Na 32. kilometru je již druhý, běží asi čtyři minuty za Jihoafričanem Charlesem Heffersonem. Když se dozvídá, že vedoucímu atletovi se nedaří překonat těžkou krizí, zvyšuje dál své tempo a na 39. kilometru Jihoafričana dohání a předbíhá.

Do cíle zbývají již jen poslední kilometry. Dorando se však už potýká s dehydratací a s důsledky energetických ztrát způsobených prudkým zvýšením rychlosti. Únava u něj vyvolává stav obluzení. Dobíhá sice na White City Stadium, je však zcela dezorientovaný a splete si směr. Po výzvě, aby se vrátil, se Pietri poprvé ocitá na zemi.

S podporou přihlížejících vstává a snaží se udržet se na nohou. Na posledních 200 metrech upadne Dorando ještě čtyřikrát, s pomocí zdravotníků, od nichž se mu dostává i umělého dýchání, znovu s námahou vstává a nejistým krokem se jako v tranzu přibližuje k cíli. Napětí vrcholí. 75 tisíc diváků bez dechu sleduje Pietriho agonický souboj se sebou samým. Naprosto vyčerpaný atlet je konečně v cíli.

Maraton zdolal v čase 2:54:46, přičemž posledních 350 m ho stálo neuvěřitelných deset minut! O chvíli po něm dobíhá Američan John Hayes, jehož tým okamžitě protestuje proti tomu, že Pietrimu byla v průběhu závodu poskytnuta pomoc. Protestu je vzápětí vyhověno. Ital je diskvalifikován.

Drama Doranda Pieriho hluboce zapůsobilo na všechny diváky. Královna Alexandra se na návrh Arthura Conana Doyleho (na známé fotografii je tvůrce Sherlocka Holmese tradičně ztotožňován s mužem s megafonem podpírajícím borce těsně před cílem) rozhodla ocenit běžcovo hrdinství a darovala mu stříbrný pozlacený pohár jako náhradu za zlatou medaili.

Ztracené olympijské vítězství se paradoxně stalo klíčem k Dorandově úspěchu. Rázem proslavený Pietri přijímá za tučnou odměnu nabídku k řadě exhibičních závodů ve Spojených státech. 25. listopadu 1908 se za obrovského diváckého zájmu uskuteční v Madison Square Garden maratonská odveta mezi ním a londýnským vítězem Američanem Hayesem, v níž Pietri, notně povzbuzován tisíci svých krajanů, předběhl svého soupeře o plných 500 metrů.

Dalšího zadostiučinění se pak Dorandovi dostává v květnu následujícího roku, kdy Hayes opět utrpí porážku. Během svého amerického pobytu se Dorando Pietri zúčastnil celkem 22 závodů od 10 km po maraton a sedmnáctkrát zvítězil.

Do Itálie se Pietri vrací v březnu 1909 a i doma pokračuje v profesionální dráze. V květnu 1910 dosáhne osobního rekordu v Buenos Aires při svém posledním maratonu (2:38:48), sportovní kariéru v Itálii pak završí v září následujícího roku v Parmě vítězstvím v běhu na 15 km. Posledního závodu mimo Itálii se účastní 15. října 1911 v Göteborgu. Opět zvítězí. O den později oslaví narozeniny. Je mu pouhých 26 let!

Za tři roky své profesionální kariéry běžel Pietri v 46 závodech a dokázal si tak vydělal obrovskou částku 200 000 lir. Investoval ji do luxusního hotelu v Carpi, který si otevřel spolu se svým bratrem Ulpianem. Maratoncovo charisma však jeho investici ochránit nedokázalo. Hotel zkrachoval. Dorando se přestěhoval do San Rema, kde si otevřel autoopravnu s taxislužbou a kde žil až do své smrti v roce 1942. Zemřel na infarkt ve věku 56 let.

Dorandův život plný zvratů okusí ve zkratce na dvaačtyřiceti kilometrech i leckterý z účastníků vzpomínkového maratonu Centenario Dorando Pietri. Pocítí naději i zklamání, euforii i depresi, bude při jasném vědomí i v obluzení, prožije okamžiky slávy i hořkost neúspěchu, ale nikdy při tom všem nebude díky Dorandu Pietrimu sám.