Technika běhu a joggingu v detailu

Přinášíme další díl celoročního seriálu Aleše Tvrzníka o technice běhu. Dnes si ukážeme na videu konkrétní rozdíly mezi během a joggingem. Ukázky z minulého dílu jsme rozfázovali a zastavili v momentech, které si blíže popíšeme a vysvětlíme, jak tělo v daný moment pracuje.

Běh

1. moment vertikály (okamžik, kdy se těžiště těla nachází nad středem došlapující nohy)

Dochází k lehkému pokrčení stojného kolena, trup je v mírném předklonu, zadní noha se pohybuje směrem k hýždím, přičemž se dostává poměrně vysoko a následně se sbaluje pod trup.

2. dokončení odrazu:

Charakteristický je dokončený odrazový nápon ve všech 3 kloubech (kotník, koleno, kyčel). Koleno švihové nohy se aktivně dostává poměrně vysoko (stehno někdy i rovnoběžně se zemí). Trup je stále v mírném náklonu vpřed. Paže za trupem svírají úhel 90 stupňů, mezi pažemi a trupem je viditelná skulina.  

3. letová fáze:

V tomto momentě se těžiště těla nachází v nejvyšším bodě. Vlivem delšího kroku trvá letová fáze mnohem déle než u joggingu. Bérec se začíná vykyvovat vpřed, běžec si aktivně „jde pro odraz“.

4. došlap:

Při prvním kontaktu nohy s podložkou se bérec nachází šikmo k zemi a více před trupem než u joggingu. V tomto okamžiku je velmi důležité mírné pokrčení kolena, které pomáhá tlumit náraz (nedaří se při příliš dlouhém kroku). Vlastní došlap probíhá přes patu, špička není příliš přitažená k bérci.

Jogging

1. moment vertikály (okamžik, kdy se těžiště těla nachází nad středem došlapující nohy):

Pro jogging je typické výraznější pokrčení stojného kolena a současně i větší vysazení pánve, což vede k „sezení“. I v tomto případě se trup dostává do mírného předklonu. Zanožená noha se dostává jen nízko nad zem.

2. dokončení odrazu:

U joggingu nedochází k tak výraznému odrazovému náponu, což se projevuje pokrčeným kolenem, k úplnému propnutí nedochází ani v kyčli, méně se zapojují hýždě. V tomto momentě se chodidlo přední (švihové) nohy nachází jen těsně nad zemí a mírně před trupem. Švihové koleno se rozhodně nedostává tak vysoko a dopředu před trup jako u běhu, pasivnější je i zapojení bérce.

3. letová fáze:

Nedochází k tak výraznému vertikálnímu pohybu těžiště těla (běžkyně tolik neskáče) a proto je letová fáze jen velmi krátká. Švihové koleno se dostává pouze mírně vpřed. Paže se ve všech fázích pohybují jen v o něco menším rozsahu než u běhu.

4. došlap:

Probíhá prakticky pod trupem (téměř v momentu vertikály) přes patu a u velmi pomalého běhu i přes špičky s vyšším náklonem trupu vpřed. Vzhledem k poměrně malým nárazům v důsledku nízké rychlosti běhu nemusí mít ani tato varianta nutně negativní dopad na pohybové ústrojí.

Aleš Tvrzník
Odborný pracovník Vědeckého a servisního pracoviště tělesné výchovy a sportu CASRI Praha. Zabývá se diagnostikou, metodikou a evidencí zatížení ve vrcholovém sportu a přenosem takto získaných poznatků do oblasti rekreačního sportu, resp. fitness. Je autorem celé řady metodických materiálů a publikací. Poslední dobou se věnuje biomechanice běžeckého kroku a konzultační činnosti při výběru správné běžecké obuvi.