Pavel Vildomec | 21. 2. 2007 | Přečteno: 4130× | Tisk článku
Když byla Keňanka Tegla Loroupe ještě dívka, utekla z domova a vydala se do sousední Ugandy, kde se začala věnovat běhu. Otec měl čtyři ženy a 24 dětí a přál si, aby jako každá jiná zůstala doma a pomáhala ostatním ženám v domácnosti. Tegla však šla za svým cílem. Dnes má na kontě dva tituly z New Yorku a bojuje během za mír.
I přes nesouhlas otce si přála zůstat ve škole. Každý den běhala více než 6 km z domova do školy, vystrašená, že jí někdo cestou ublíží.
Dnes třiatřicetiletá útlá běžkyně říká, že právě dvacetimílové sprinty v odlehlých místech severozápadní Keni jí dovedly k budoucím úspěchům. V současné době chce Tegla využít své slávy a pomoci tomuto neklidnému regionu vymanit se z neustálého vražedného válčení mezi jednotlivými kmeny o pastviny, vodu a dobytek.
Loroupe organizuje "mírový běh" v Kapenguria, v hlavním městě oblasti West Pokot. Protože sama vyrostla v těchto horách, snaží se vytvářet důvěru v místní komunitě zejména mezi mladými lidmi, kteří ji naslouchají a mají k ní respekt. Tento každoroční závod je prací její vlastní nadace, která mimo jiné organizuje programy usilující o řešení vnitřních konfliktů.
Krádeže dobytka kočovnými kmeny jsou v oblastech s mírnými dešťovými srážkami zahrnující Ugandu, jižní Sudán a Etiopii zcela běžné. S přílivem moderních zbraní se stávají nájezdy válečníků stále agresivnější a nebezpečnější.
Během prvního mírového běhu v roce 2003 se mezi běžci objevilo mnoho válečníků. Někteří z nich "vyhandlovali" svá kopí a zbraně za běžecké boty. Wilson Pkanaka, který závod běžel, řekl, že tato statečná žena ho svým příkladem přiměla skoncovat ze životem válečníka.
Mírové iniciativy Tegly Loroupe podpořil svojí účastí i velvyslanec USA v Keni Michael Ranneberger, který prohlásil: "Nemůže nám být lhostejné, že v těchto lokálních konfliktech umírají lidé, že jsou tu vypalovany domy a ničeny místní komunity."
Loroupe si dala také za cíl pomáhat mladým dívkám. Mnohé z nich jsou kritizovány za to, že chodí do školy a chtějí v životě dokázat více než být pouze doma s dětmi. Tegla je pro ně dobrým příkladem. Její otec si také nepřál, aby se Tegla věnovala běžecké kariéře. Nakonec získala stipendium na studia v Rift Halley, kde trenéři objevili její velký talent.
V roce 1994 Loroupe (bylo jí 21 let) vyhrává svůj první velký maraton v New Yorku. Byl to její první významný úspěch. Následující rok vítězí v New York City maratonu znovu, ačkoli běží zdrcena zprávou o smrti své sestry Albiny, která pár dní před závodem tragicky zahynula. Dnes se stará o její dvě děti.
Loroupe pokračuje ve vítězných maratonech v Londýně, Berlíně a Rotterdamu. Je také dvojnásobnou držitelkou světového rekordu a bronzovou medailistkou (10 km) na mistrovství světa.
Ačkoliv žije a trénuje v Německu, každý rok se vrací do Keni navštívit svoji rodinu a účastnit se mírového běhu. Ve West Pokot buduje Tegla Loroupe Peace Academy, kde mají mladí lidé možnost trénovat.
"Běžecký trénink je tvrdá práce, při které cítíš bolest a zároveň prožíváš nádherné chvíle. Běhání mě naučilo jak se vyhnout potížím, zejména v této neklidné části světa. Když potíže přichází, tak prostě utečeš," říká Tegla Loroupe.
Pavel Vildomec
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě nejste.
Za neuvěřitelnými výsledky řady afrických běžců jsou často ještě mnohem neuvěřitelnější lidské příběhy. Tento k nim rozhodně patří.