Petr Kostovič | 15. 3. 2007 | Přečteno: 2366× | Tisk článku
Třešničkou na dortu letošního Hervis 1/2Maratonu má být pokus o překonání světového rekordu. Jeho současným držitelem je Samuel Wanjiru z Keni. Rekord vytvořil teprve nedávno, 9. února při půlmaratonu v Ras Al Khaimah ve Spojených arabských emirátech, a má hodnotu 58:53. Jaké jsou šance?
V Praze tak možná půjde o překonání času, který ještě neprošel formální schvalovací procedurou Mezinárodní atletické asociace IAAF. Sám Wanjiru se do Prahy nechystá. Haile Gebrselassie, jehož Wanjiru o rekord připravil, tehdy prohlásil: "Získám rekord zpátky, jakmile najdu nějaký další půlmaraton."
Ani ten však není na seznamu elitních běžců pro pražský závod. Kdo jsou tedy ti, kteří se pokusí o překonání času Samuela Wanjiru? 
Mezi největší favority z těch, kteří předběžně přislíbili v Praze účast, patří dva běžci s časy pod jednu hodinu.
Tréninkový partner Samuela Wanjiru Patrick Ivuti z Keni se může pochlubit časem 59:31, dosáhl jej však již před sedmi lety při půlmaratonu v Lisabonu. Phaustin Sulle z Tanzanie zaběhl půlmaraton v čase 59:38. Do širšího okruhu favoritů patří i loňský vítěz Stephen Kibiwott z Keni. Zvítězil v čase 1:01:15.
Dalšími pozvanými běžci s ambicemi atakovat světový rekord jsou Keňané William Rotich (1:00:12), Enock Mitei (1:00:32), John Korir (1:00:47) a Martin Sulle z Tanzánie (1:00:29).
Debutantem na této trati je držitel dvou zlatých medailí ze světových šampionátů na dráze v závodě na 5 km, Ismael Kirui z Keni. Udrží-li tempo vedoucí skupiny do závěrečných kilometrů, může překvapit.
Ten z nich, který bude mít nejlepší aktuální formu a bude se cítit v momentální fyzické a psychické pohodě, má za předpokladu pozitivní souhry dalších okolností, včetně příznivého počasí, šanci rekord překonat, doufají pořadatelé.
Možná se jejich tempa udrží i některý z evropských běžců a podaří se mu přiblížit se evropskému rekordu, který drží časem 59:52 z roku 2001 Španěl Fabián Roncero.
Silnou motivací pro běžce určitě bude bonus od pořadatelů ve výši 60 tisíc euro za případné překonání rekordního času. Na tuto částku mají pořadatelé uzavřenu smlouvu s jednou z pojišťoven, která ji v případě překonání časové mety vyplatí. Pro překonání je třeba udržovat tempo na úrovni 2:48 min na kilometr.
Jména vodičů, kteří by měli závod rozběhnout na rekordní čas, oznámí pořadatelé na tiskové konf
erenci 22. března.
Uzpůsobena byla rovněž trať závodu. Musí být bez výrazného převýšení, s co nejlepším povrchem. I v tomto udělali organizátoři závodu maximum, když její změnou oproti minulým ročníkům se letos běžci vyhnou cca 1,5 km úseku dlažebních kostek.
Organizátoři však říkají, že trať neměnili kvůli překonání rekordu, ale hlavně kvůli narůstajícímu počtu běžců a nevhodnosti Kampy jako cíle. "Touto změnou se trať zrychlila možná až o 30 - 40 sekund, a to byl jeden z impulsů, který nás přivedl na myšlenku pokusit se o světový rekord," uvedl Martin Drábek z organizačního týmu. "Každý účastník má výbornou možnost pokusit se vylepšit svůj osobní výkon," dodává.
Praha má však hodně co dohánět s atmosférou závodu. Povzbuzování, bubny, zvonce, řehtačky, potlesk, prostě divácká kulisa, která často dokáže dodat unavenému organizmu novou, netušenou energii, vykompenzovat bolest a nepřízeň počasí. To vše dosud české metropoli chybělo. Změní se to letos?
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě nejste.
Ohlásit pokus o překonání ne traťového, ale rovnou světového rekordu je jistě dobrým marketingovým tahem pořadatelů, který má za úkol přilákat do ulic Prahy další tisíce diváků. O nich se ostatně zmiňuje i Petr Kostovič v posledním odstavci článku. Ovšem oba dobře víme, že pouhé zvonečky ani trubky rekord neudělají. K překonání světového rekordu jsou nezbytné minimálně tři předpoklady: odpovídající kvalita elity, ideální trať a počasí.
K prvnímu faktoru: přes všechnu úctu k jejich výkonům mají Patrick Ivuti i Faustin Sulle již svá nejlepší léta za sebou. Ivuti kromě toho zaběhl tento čas na lisabonském půlmaratonu ještě v době, kdy měl záporné převýšení, takže světoví statistici jej brali s rezervou.
Druhý faktor: vynechání nepříjemného konce v uličkách Malé Strany je záslužné, na druhé straně ani to nenahradí absenci širokých bulvárů s minimem ostrých zatáček a skvělým asfaltem. Praha ničím takovým prostě nedisponuje. Rás al Chajmá je emirát uprostřed pouště, ale přímá silnice podél moře, dostatek petrodolarů pro získání nejlepší konkurence, ideální teplota a slušná vlhkost vzduchu v období tamního jara, to jsou ty tři faktory pro superčas.
A propos, na příští týden očekávají meteorologové prudké ochlazení. není vyloučen ani sníh.
Závěr: podle mého nemá Praha šanci na světový rekord.
Přesto přeji organizátorům aspoň překonání traťového rekordu Silase Kiruiho 1:01:07 a když vše vyjde, tak čas vítěze těsně nad nebo pod jednou hodinou.
Ahoj Ivo,
díky za Váš komentář. Považuji jej za logické doplnění textu. Složení skupiny elite běžců opravdu překonání rekordu nenasvědčuje a jde spíše o větší medializaci akce. Přesto, z diváckého hlediska přeji závodu hlavně napětí, závěrečný finiš skupiny vytrvalců, snad padne i čas 1 hodiny a všem ostatním "normálním" běžcům přeji, aby si závod užili jako já. :-) Petr K.
Ivo mě předběhl jako odborník. Já jako laik si také myslím, že na pražské dlažbě se rekordy nedělají. A už vůbec ne světové.
Ivo?napsal jste to skvěle-je to tak.
17.3. snížil Praze šanci na světový rekord znovu Samuel Wanjiru, když svůj čas z Ras al Khaimah vylepšil na 58:35.Petr K
Nesnížil,protože nižší být nemohli.
RSS