Vanda Kadeřábková-Březinová | 26. 3. 2007 | Přečteno: 2677× | Tisk článku
Jak dopadne půlmaratón, zda ho „ve dvou“ vůbec nastoupíme a nebo dokončíme, jsem nevěděla ani já sama. Přece jen, před měsícem vidí člověk řadu věcí jinak a zvláště teď, když to jde rychle, se může ledacos ze dne na den změnit.
S koncem sedmého měsíce jsem prožila i několik „těžkopádných dní“, byla jsem tedy ráda, že jsem se nenabídla dělat vodiče na tento čas. Je mi jasné, že se na poslední týdny uchýlím jen na měkké lesní cesty a na rotoped. Podobně ve svém deníčku uvažovala i Paula Radcliffová, které se nedávno narodila zdravá holčička. A propos, děkuji za tip a odkaz na její stránky. Prožívám to a cítím prakticky stejně!
Rozhodla jsem se přihlásit se na PIM na poslední chvíli, s tím, že to vezmu čistě turisticky v čase kolem tří hodin, a počítala jsem i s možným odstoupením z trati. Těch avizovaných 2:30 to rozhodně nebude. Hazard pro mne nepřichází v úvahu. Ani přes to se mnou rodinka tohle nadšení nijak nesdílela. No, nedivím se.
Ozdobená dvěma startovními čísly jsem startovala až z posledního koridoru, což mi tenkrát zcela vyhovovalo. Pouštím před sebe ještě dost početné pole závodníků a vůbec mi nevadí, že většinu trati jdu krokem a pole značně prořídlo. Asi to hned za mnou začnou uklízet…
Jsem však v klidu, když se blížím ke druhému kilometru za 14:23 – první jsem neviděla. S protivětrem v první části trati se neperu. Jen střídám chůzi a joggingový krok, abych byla jakžtakž v pohodě. I další kilometry zvládám kolem 7:20, držím krok s několika lidmi plnoštíhlých postav, kterým ale v duchu fandím. Klobouk dolů!
Sem tam někoho předběhnu, ale nesnažím se o to. Jen nechávám plynout čas a vnímám krásu Prahy bez aut. Kdy jindy bych si mohla zaběhat třeba v Karlíně? Jsem vyzbrojená půllitrem vody s nápojem pro maminy a energetickým gelem, abych mohla špuntíkovi obměnit vodu v jeho bazénku a dopln
it energii - kdyby na občerstvovačkách už nic nebylo. Stále myslím na to, že možná skončím dřív, abych neměla doma „tichou domácnost“.
Když jsem však bez zvýšeného úsilí zaběhla první kilometr pod sedm, říkám si, že ještě chvíli vydržím. Daří se mi ale ještě zrychlovat, našla jsem si takový pružný „běhokrok“, kdy se mi těžiště nijak nevychyluje nahoru dolů, otřesy jsou tedy prakticky minimální, spíše žádné. Naprosto bez námahy se blížím k šesti minutám, nejrychlejší kilometry dávám za 6:04, 5:54, 6:10. Bez zadýchání, bez přemáhání. Od Nuslí je mi jasné, že dokončím. Pořádně mi ale zatrnulo při pohledu na záchranku a kolaps jednoho z běžců.
Dále si ale hlídám krok a jsem vděčná za nové odpružené boty, které jsem si den před tím koupila. Za normálních okolností bych v nových závod nešla, ale dnes přece nezávodím. Zdravím své svěřence na trati, občas s někým prohodím pár slov, popovídala jsem si s Američankou, zastavila se v zelené boudičce (špuntík už něco váží a doplňování tekutin preventivně ve větší míře dělá své), a pokračuji přes řeku, kde je netradiční občerstvovačka s pivem.
Chlapi mně lákají, nabízejí, zabaletíme se špuntíkem tedy okolo nich s tím, že já můžu jedině nealkoholické. Dali mi tedy rovnou celou plechovku nealka – beru, i když žízeň nemám. Až to zase budu chrtit v čase blízkém hodině a půl, tohle si budu muset odpustit. V pohodě jsem si cestou zamobilovala s kamarádkou, napsala pár textovek a užívala jsem si. Zůstávalo za mnou stále více lidí a já věděla, že můžu mít nakonec i pod 2:30.
Tři – čtyři kilometry před cílem toho jinak mívám plné zuby, to ale běhám kilometr o dvě minuty i více rychleji. Blížím se do centra Prahy a skoro lituji, že to za chvíli skončí. Uběhla bych klidně i třicítku. Nevyšťavila jsem se ani z poloviny tak, jako za jediný den v práci!
Chvíli před cílem potkávám běžkyni, která totéž, co já, udělala minulý rok – také ona tehdy prokysličila svého špuntíka, pravda, o něco mladšího, ale také mu to nijak neuškodilo. Do cíle přibíhám lehkým krokem, rozhodím úsměvy do všech stran, špuntík zapózuje do skleněného oka fotoaparátu a jsme v cíli. Za 2:25.22. Nechávám si vyrýt na medaili Vanda+Matěj a cítím, jak se ve svém pokojíčku slastně protahuje.
Samozřejmě se nemohu vyhnout úvahám a srovnávání. V maratonu bych už teď byla na třicátém kilometru, ve svém čase na „půlku“ jsem teď byla někde okolo třináctého. Těchto časů si ale ještě letos užiju až dost. A jestli bych i tenhle čas dokázala zkrátit? Možná ano, ale za strach o mimíska by mi těch deset minut nestálo. Ani bych si to tak neužila.
Děkuji za podporu všem, kdo jste mi poslali příspěvky do diskuse, i za řadu smsek, které jste mi posílali a fandili nám i s Matýskem na trati. Rovněž tak beru i dobře míněné rady, na co dát pozor. Díky tedy za vše a pište mi dál!
Vanda Kadeřábková-Březinová
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě nejste.
Umět si užít života i v naprosto neobvyklých situacích chce skutečného znalce.A ty jím bezpochyby seš.Stálé zdraví a pohodu pro všechny.Včetně manžela.
Nedivím se,že až na jednoho MUŽE, nikdo jiný neokomentoval tu hrozně namyšlenou ženskou,která se jen chce ukazovat,jaká není hvězda!!!sama mám dvě děti,běhala jsem před otěhotněním,ale i po porodu,a pro pár kilo přibraných v těhotenství bych neriskovala ani minutu jejich nepokoje a možného poškození třeba při odloučení placenty.Jako lékařka též vím své a své jsem viděla.V článcích.které průběžně o Kadeřábkové sleduji se chvilkami směji, chvilkami mi je ji líto,je hloupá a jde ji jen o popularitu?!
Já ti nevím, Maruško, jestli hned o někom říkat, že je namyšlený či že se cítí být hvězdou je správné. Jisté je, že Vanda je osůbka vybočující z průměru a že je hodně otevřená duše. To leckoho může popudit, ale proč kvůli tomu používat výrazy, které mohou urazit?
Tím ti nikterak nechci brát tvůj názor na běh v těhotenství, když věci "prd" rozumím.
"Jako lékařka též vím své..."
Oblíbená věta vševědoucích lékařů, že? Ať žijí informace z pravěku. :-)
Milá kolegyně,
musím reagovat na Váš příspěvek.
1) Neznáte mne, nemáte tedy žádné právo mne soudit. Ti co mě skutečně znají, vědí, že nemám ani za mák těch vlastností, které (snad ze závisti??) uvádíte.
2) Jsem také lékařka, takže také vím své, a velmi dobře a to i přes to, že se původně vystudovanému směru nevěnuji. Vím co si mohu dovolit, protože za tím stojí a) znalost fyziologie i patologií gravidity, b) znalost fyziologie sportovního výkonu c) mnohaleté běžecké - závodnické i trenérské zkušenosti a stojím si za tím.
3) Neběhám proto, abych přibrala za každou cenu co nejméně, ale abych se cítila dobře. Moderní medicína hledí na prenatální psychologii hledí asi spatra, ale miminka rozpoložení matky velmi dobře a citlivě vnímají.
I když Vás neznám, musím se Vašemu příspěvku zasmát také. Bohužel.
Řeknu jen tolik, pro mne jste se paní Marussko stala ošklivou tečkou za dnešním krásným dnem. Přeji vám, abyste po načerpání atmosféry na tomto webu našla odvahu požádat o smazání vašeho žlučovitého příspěvku.
Jaksi jsem také nepochopila, o co paní Marussce jako jde... Já tyto články naopak čekám a moc se mi líbí. A jestli je ta paní fakt doktorka, tak k takto hrubé dámě bych teda jít rozhodně nechtěla :-) No nic, i tací jsou mezi námi.
A jseš těhotná??? Já teda taky ne a ani mě to vzhledem k mému pohlaví nečeká, ale přijde mi, že paní Marusska se pozastavovala nad potenciálním hazardováním (i) s cizím životem. A to mi přijde, že je otázka dost závažná. Stát se může samozřejmě kdykoliv cokoliv, ale proč zbytečně zvyšovat nebezpečí. Člověk může vystupovat hrubě nejen z důvodu nevychovanosti, ale i z důvodu obavy podepřené znalostmi a zkušenostmi.
Tímto se nechci nijak ani navážet do Vandy (kterou vůbec neznám), i proto, že mi z článku přišlo, že půlmaraton pojala spíše jako delší svižnější procházku.
Takže ať hlavně všechno dobře dopadne a myslím, že spokojená bude jak Vanda (a Matěj), tak paní Marusska
Představ si, že jsem. Tím spíš mě její články zajímají a oslovují. Souhlasím s tím, že je dobře, že Vanda pojala celou akci rekreačně a nic v podstatě nehrotila. A to, že se chce i v těhotenství hýbat - na tom opravdu nevidím nic špatného, pokud vše dobře prospívá. Anebo je lepší nedělat nic a pozorovat se skoro rok? A trvám na svém, že do spárů paní Marus bych se opravdu dostat nechtěla, nemám ráda, když se někdo na někoho povyšuje a prohlašuje o někom, že je hloupý. Takto se totiž aspoň trochu inteligentní člověk nechová.
Tak to jo (a gratuluju). Na hýbání v těhotenství taky nevidim nic špatného. Jenom mi přijde, že se často na těhotenství hledí jen z pozice matky a ne i z pozice dítěte, pro který je to období mnohem fatálnější.
Vando, moc Ti, tedy ted uz spise Vam obema, fandim. Sama tedy deti nemam, ale nekdy mam pocit, ze se tehotenstvi povazuje skoro za nemoc nebo prinejmensim za neco, u ceho se musi zena vzdat spousty veci. Verim, ze velice dobre vis co delas a je to, alespon pro me, krasny priklad, ze i nastavajici maminka muze sportovat.
Myslim, ze historie se opakuje porad dokola. V minulosti byla sposta vedcu i lekaru kritizovana, zesmesnovana i urazena za sve vynalezy a nove postupy, i kdyz si dnes zivot prave bez techto jejich napadu nedokazeme predstavit. Vanda je taky takova prukopnice. A tak to nebude mit lehke. Kazdopadne ja, i kdyz s ni kolikrat plne nesouhlasim, ji obdivuju a podporuju a rozhodne bych ji hned neoznacovala za hloupou... Ostatne si myslim, ze vi dobre, co dela a asi to nebude neco ve stylu "jsem tehotna a beham a vsichni si sednete na zadek". Preju vsem hezky jarni den jako stvoreny pro beh :)
Lékaři doporučují ženám v těhotenství dlouhé procházky. Pro někoho, kdo se celý život nehýbe, je dlouhá procházka 3 kilometry tempem 20:00, ale pro Vandu, která je zvyklá na pohyb, je dlouhou procházkou 21 kilometrů tempem kolem 7:00. Dobře, je to opravdu dlouhá procházka, ale zase ji neabsolvuje kařdý den ani každý týden. Navrhuji lékařce Marussce, aby svoji přebytečnou energii věnovala třeba problému kouření cigaret během těhotenství. Tento problém se týká poněkud většího počtu žen a jejich dětí a negativní dopady kouření jsou narozdíl od vyšší fyzické aktivity hmatatelné. Vando, užívej si zbytek těhotenství a ať se potom brzo vrátíš k běhání!
Souhlas - chtěl jsem taky přispět, ale Tys to napsal za mě :-)
A tak jen: Vando, máš můj obdiv. Držím Vám oběma palce !
Četly jsme dneska s kolegyněmi v práci článek Vandy i následné komentáře. Ony nejsou běžkyně, já tedy jsem. Své holky jsem moc chtěla a mám , tak jsem se v požehnaném stavu opatrovala. Ale hlasy těch kolegyň, neběžkyň, bych si neodvážila ani napsat, abych nesklidila stejnou kritiku jako ta vaše doktorka Marusska? V časopise Run jsem též četla o běhání Vandy, která po létech začla běhat kvůli stoupající váze? Necítím se ani v nejmenším oprávněna tu či onu stranu kritizovat nebo jen posuzovat. Můj názor je, že bych neriskovala, každý stav chce své a těhotenství tím spíš. Určitě i ti příbuzní doma nebyli a nejsou pro riziko. Ale to je soukromá věc, snad proto to ani nepatřilo na stránky veřejné, a to nejsem stoletá puritánka. Hezký den všem!
Díky za komentář - jen bych malinko uvedla poněkud zkreslenou informaci v Runu i předtím v LN na pravou míru... běhat jsem začala až v 16 letech, potom co jsem v pubertě ztloustla - ale bez pohybu, nesportovala jsem do té doby vůbec, naopak mi chutnalo jíst a ne málo... (není to tedy o tom, že bych se ke sportu vracela nebo dokonce musela vrátit kvůli stoupající váze).
Ani teď neběhám proto, abych za každou cenu přibrala co nejméně, ale proto, že se v pohybu cítím dobře, rozhodně lépe než kdybych se měla pozorovat a trpět tím, že jsem nějak těžkopádná. Vím také, že na špuntíka působí ve velké míře pohodlí a psychická pohoda matky, kterou já mám, když se mohu hýbat a naopak by mi nijak nepřidalo na náladě, kdyby mi to někdo striktně zakázal. Takže všeho s rozumem - a s rozumem to je, když mám jinak na 1/2M čas o 50 minut rychlejší.
Alčo, díky, moji kritiku rozhodně nesklidíte a věřím, že se na závodech někdy potkáme. Ať se daří!
Kardinální otázka je, co je větší riziko. Pohyb, nebo bez pohybu? Bez pohybu dochází ke zhoršení prokrvení všech orgánů, a tedy ke zhoršení jejich funkce. Jaký to asi může mít vliv na celkové zdraví matky, a následně plodu? Vše je o tom, aby se věc důkladně a zodpovědně zvážila. Nic neplatí úplně stejně pro každého člověka. Úplně jiná je asi situace, když je těhotenství od počátku rizikové.
Precetla jsem vsechny komentare a neda mi to nereagovat. Pravdou je, ze zadne tehotenstvi za sebou nemam, ale i tak si myslim, ze kazda nastavajici maminka pozna, co ji dela dobre a co ne. Nemyslim si, ze by si tehotna zena mela na devet mesicu lehnou do postele a cekat na den porodu. Tehotenstvi opravdu neni nemoc. Vsechny zeny v tehotenstvi svuj rezim trochu zmeni a tak ty, co nikdy nesportovali, vic posedavaji a proste ty, co sportovali jako o zivot, tak sportuji ale mene. Pokud se citi dobre, nemaji zadne bolesti a vsechna vysetreni maji v poradku, tak asi neni co resit. Moje mamka v devatem mesici taky tapetovala, malovala, stehovala (samozrejme jen ty mensi veci) a nemam pocit, ze se to na mne nejak podepsalo. Dokonce v osmem mesici delala atestaci z vseobecneho lekarstvi a taky si mohla rict, ze se na nejaky stres vykasle. Proste at kazdy dela, na co se citi!!
Nenapíši, že jsem proti účasti na závodu typu PIM v těhotenství, ale uniká mi význam. Myslím, že je třeba rozlišovat. Jedna věc je (ne)vhodnost běhu a pohybu v těhotenství, jiná závod. Symbolickou účast na akci typu PIM, kterou předvedla paní Kadeřábková-Březinová, bych přirovnal k účasti na pokojné demonstraci - také spousty lidí s dobrým úmyslem a občas někdo někoho kopne. Ani tam mnoho těhotných žen nechodí, ale tím neříkám, že to tak má zůstat navždy. Nejsem žena a nejsem gravidní. Těžko se vžiji do jejích pocitů, ale vím, co je to "závislost" na běhu. Teď si myslím, že vyklusat si půlmaraton v těhotenství jde také v klidu v lese a ne centrem hlučného města. Ale nejsem žena a nejsem gravidní.
...taky jsem váhala, zda si klusnout v klidu u nás, ale tam běhám pořád a je to právě ta atmosféra zvláště tak velkých akcí jako je PIM - jsem asi závislá i na tom běžeckém svátku. Ze zadních pozic jsem si to užila zcela jinak než když to ženu na první dvacítku (v ženách) - také zážitek, který mi les nedá. Svátkem pro mně je i to, že si v centru jindy nezaběhám, miluju ty fandící lidi kolem trati, je to pro mně vzácné a v lese by mi to taky moc chybělo:)
Ať se daří!
Ahoj Vando, moc jsem Ti fandil, je to super. Přeji Vám oběma hodně zdraví a radosti ze života.
Moc fandím odvážným těhulkám a Vandě ten půlmaraton snad i závidím. Před otěhotněním jsem běhala a tak jsem chtěla pokračovat i v těhotenství. Ale okolnosti mě postrašily (o otěhotnění jsme usilovali 2 roky a příroda sama na to nestačila) a po kritických prvních třech měsících odhalili na ultrazvuku malý problém, kvůli kterému jsem nemohla běhat další 2 měsíce. Pak sice lékaři řekli, že můžu i běhat, ale bříško mě zarazilo i v rychlé chůzi a ze dne na den jsem z rychlé chůze musela přejít do hlemýždího tempa. To je hrozný nápor na nervy, když Vás, zdravého člověka, najednou předcházejí důchodci a invalidi o berlích. Zkusila jsem jít novoroční běh na 2,5 km, který jsem dříve běhala 12-14 min., tentokrát to trvalo 28 minut, ale vůbec jsem si to neužila. Matoušek se za další 4 měsíce narodil zdravý a po šestinedělí jsem už se špatnou psychikou z nemohoucnosti nemusela zápasit jen duševně. Vandě moc přeju jak zdravého kloučka, tak brzký návrat do formy.
RSS