behej.com | 29. 3. 2007 | Přečteno: 2424× | Tisk článku
Běhám třetím rokem. Když běhám, tak se cítím super, když neběhám, tak pod psa. Proto běhám. Trenér se tomu asi zasměje, protože ví, že občas rozhodně víc neběhám, než běhám. Přesto, nebo možná právě proto, jsou dny a okamžiky, kdy si na běh nedám sáhnout.
Představte si pohodový víkend někde na chalupě. Sjede se báječná parta ještě ze školy, téměř rok jste se neviděli. Oni začínají mít děti nebo děti už mají. Čeká se prima víkend: volné tlachání, žádné plnění úkolů, popíjení, legrace a tak dále.
Zábava je v plném proudu a vy najednou oznámíte: "Tak jo, já se na hodinu ztratím, pak se zase připojím." A prostě si odběhnete, do slova a do písmene. Přiběhnete zpocení, občas i zmoklí a sklidíte spoustu řečí a poznámek na téma vašeho momentálního vzhledu. Vyslechnete si hodnocení o tom, jaký jste tragéd: že je lepší se na to vykašlat, že si zničíte klouby a podobně.
Nedbáte na to, berete narážky s úsměvem. Převléknete se, vzhledem k počtu vytopených místností nejspíš na místě, čímž některé slabší jedince tak trochu (nebo trochu víc) nevědomky a nechtěně pohoršíte. Přidáte se zpátky k partě.
Atmosféra však značně zvážněla. Je narušena, ačkoliv vy osobně si toho ani moc nevšímáte. Parta je o pár piv dál a vaším příchodem se právě přetrhla nit, protože nyní je nutno mluvit o nesmyslnosti pohybu po vlastní ose.
Po pár akcích vám známí přestanou brát telefony, zvát vás na akce, až nakonec přijde mail ve stylu: "Jsi prostě jiná. A ti tví běhaví kamarádi taky. Jste takoví jinačí. My už si žijeme poklidný rodinný život, chodíme do práce, někteří z nás mají děti a TY nám tu POHODU NARUŠUJEŠ! Pořád na sobě pracuješ, jezdíš na závody, trénuješ a řešíš, co právě jíš, jestli můžeš pít a ... Promiň, snad to pochopíš, ale k nám se prostě nehodíš!"
Tak tomu říkám tragédí život. Kdo si půjde zaběhat? Dneska to fakt potřebuju.
Dagmarka – tragédka z Pošumaví
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě nejste.
Ahoj, já mám také rodinu, žiji si poklidný rodinný život (aspon si myslím), chodím do práce, běhám (čím dál víc), účastním se závodů a nepřipadá mi, že bych byl nějaký jiný. Je pravda, když vím, že mám na druhý den závod, tak se nezperu do němoty, protože vím, že by to nebyl závod, ale boj o přežití :-)). A po závodě je vždy s kým pokecat :-)). Řekl bych, že jsi nepřišla o kamarády, správnej kamarád tě bude brát takovou jaká jsi se vším všudy. Pro mě je nejdůležitější, že v tom co dělám mám podporu v rodině :-)).
Spolupracovníci si zvykli, že na služební cestě vstanu o hodinu dříve a jdu běhat. Zvykli si, že s sebou vozím kabelu mnohem větší než oni. Berou to automaticky a jsou rádi, že jsem přestal vozit kolo.
Večer ale nejsou schopní pochopit, že mi stačí tři piva, že musím jít spát před půlnocí.
A teď si uvědom, jak divně se všichni dívají na abstinenty a že jich kolem nás je. Ti jsou pro mnoho lidí úplně mimo mísu.
to mi povidej, na stredni sem byl kdyz to reknu lehce nadnesene alkoholovy demon a tedka kdyz vypiju jedno pivo za mesic a pul litru vina je to jeste moc a spousta lidi co me nevida moc casto si mysli ze sem se zblaznil :)
Takže sportek k trvalé individualiltě :-)
to je trefne... nekdy si rikam ze sem mozna individualni az moc :)
Mi kamaradi me za to, ze beham a zavodim, obdivuji, nekteri zacli behat se mnou takze se mi stalo driv nemozne, a to sice, ze vcera jsme byli behat ve ctyrech lidech, 3 holky a jeden kluk. Lidi, kteri me povazuji za divnou a jinou, se najdou, ale je jich nastesti malo. A kdyz zacnou s podobnymi recmi, tak mam spis pocit, ze mi zavidi. Ale pravda je, ze "slozeni" kamaradu je od doby, co beham, trochu jinci :)) Ted je otazka, k ci skode? :) moji urcite ne...:)
Dagmarko, myslíš, že skuteční přátelé by Ti toto udělali? Já myslím, že ne. Sám mám malé děcko a dalo by se říct, že "poklidný život" :-) ... na druhou stranu běhám, plavu, jezdím na kole a vůbec se zúčastňuji podobně podivných aktivit, jako ty. V řadách svých přátel nemám nikoho, kdo by běhal, nebo se nějak významněji pohyboval. Nedovedu si ale představit, že by mne kvůli běhu zavrhli... Škoda, že jsi tak z daleka... do pošumaví nedoběhnu ;-) - jinak bych si s Tebou zaběhal rád :-)
V něčem Dáše rozumím, na druhou stranu mi běh dal desítky kamarádů nových (včetně samotné Dáši :). Tak to asi v životě chodí, nemění se jen kamarádi, ale i my sami.
Tak pod to bych se klidně podepsal. (snad jen s tím rozdílem, že Dášu neznám osobně)
Na koleji občas vedeme debaty se spolubydlícím, který neběhá. Má svoji teorii, že člověk, který zaběhne km za 3 minuty (Keňani v maratonu), msí něco brát a po pár letech skončí blbě. Doládá to teorií, že se o dost zvětší srdce a pak je vsoký riziko problémů... My tragédi to ale asi řešit nemusíme... Ale jinak mám kamarády hlavně mezi běžci, i když neběžců je taky dost, většinou mě tak trochu nechápou... :(
V okruhu mých mnohaletých známých jsem byl co se týče sportovních aktivit vždy trochu za exota.S "jejich" přibývajícím věkem přibývají dotazy typu "mám takové a různé zdravotní problémy a proč se to tebe netýká" ?Nebo musím změnit přístup k životu,ale jde to vůbec ?Atd.
Rozhodně jsem díky běhání žádné skutečné přátele neztratil,spíš ještě rozšíříl okruh kamarádů.
A to je dobre a nebo spatne o takove kamarady prijit? Ja bych rekl, ze spis dobre ne?
Myslím, že Millhi má pravdu. Toto skutečně nebyli tví opravdoví přátelé.I když má člověk odlišný koníček, existuje něco jako tolerance a respekt k zájmům a potřebám druhých. I když je třeba s nimi nesdílíme.
Kdyby se mi před 14 dny nestalo skoro na chlup to samé, asi bych neuvěřil :-) Což o to, já sem se s tím vypořádal celkem rychle, že už nezapadám do staré party, ale chudáci kamarádi, když mě viděli soukat se do elasťáků... :-D
Musím se při čtení smát a myslet na to,jak se tváří moje okolí (záměrně neříkám "přátelé").Mně se to děje při firemních oslavách,kdy se zničehonic zvednu a protože za barákem máme les,jdu běhat,poté se opět zapojím,jako by nic.Přece neztratím pěkné odpoledne sezením na zadnici,což dělám celý den s lidmi,kterých si sice vážím,ale kteří nemají (většinou)téměř žádné koníčky,pro které nehodlají utrácet čas vysedáváním na oslavách.
U mě si na to ale už zvykli,nebť to není zdaleka jediná "úchylka".Je jich daleko,daleko víc...
Z.
Já osobně ti moc fandím,protože jsem na tom podobně.
Přátel,kteří by mě ve sportu chápali i času mám máol.
Všechen můj čas zabírá práce a trénink.Jarka
Moji kamaradi sice se mnou behat nezacali :-( , snazim se je alespon premluvit, aby chodili fandit... a i to je ale obtizne.Uz se ale s mym behanim (a dalsimi aktivitami) smirili a ja si zvykla, ze o me rikaji, ze jsem prastena ... Sami ale priznavaji, ze bez toho bych to nebyla ja a tak me z "litaci Markety" prejmenovali na "behaci Marketu" a zivot jde dal :-) Ale jinak me neodsuzuji, obcas obdivuji, ale sakra, pridat se furt nechteji! Ja mam ale vydrz a tohle je beh na opravdu dlouho trat a verim, ze je jednou k behani premluvim ;-) Tak se Dagmarko nenech odradit a behej s nami dal :-)
Ja se nastesti setkavam skoro jen s pochopenim, i kdyz velka cast mych pratel jsou tak trosku hospodsti povaleci. Spis mam obcas pocit, jestli je s tim svym novym (respektive neco pres rok starym) konickem moc neobtezuju:-), on clovek tak nejak nevydrzi o tom behani nemluvit, kdyz tim travi docela dost casu. Asi mam dobre pratele, protoze nedaji najevo, ze bych je nejak obtezovala, po zavode se vzdycky optaji a vetsinou muj vykon pochvalne oceni, ac se nejedna o zadne hvezdne vykony. Fakt je, ze obcas mensi vymeny nazoru (jako ze si nicim zdravi) probehly s temi, co me pres rok nevideli-no hrozna zmena:nepije kvuli nejakemu zavodu, co blbne- ale vzhledem k tomu, s jakou frekvenci se vidame me to zas tak netrapi:-)
Mezi tisíci přáteli jeden opravdový přítel...také myslím, že nemusíš být z takové "ztráty" smutná. Tihle lidé nevědí, o co přicházejí a není to problém tvůj, ale jejich. Mně se také spektrum přátel za ty roky běhání poněkud změnilo, z těch "neběhavých" zůstala ale řada těch, kteří nejsou povrchní - a ti, kteří si pěstují své tělo a duši nějak jinak než během, leč smysluplně. Tedy jinak než televizí a bačkorovatěním. Přívlastky "praštěná" či "bláznivá" vnímám spíše jako lichotky.
Sejdeme-li se s více lidmi někde na chalupě, vedu je k tomu, že to, že se na hodinu ztratím, nebo že druhý den závodím, je prostě fakt, stejně neotřesitelný, jako každý chodíme do práce. Trénink má svůj řád, kterému plné stoly a džbány neprospívají, mám však své fígle: symbolickou sklenku si dám, ale pak si naleju do půllitru ledový čaj (vypadá jako pivo), nebo do sklenky od vína bílou či červenou Vineu (k nerozeznání od vína). Je-li opravdu dobré víno na stole, dám si i v průběhu, proč se šidit - ale napiju se vedle toho hodně vody. Neztratím tak "tvář" ani formu.
Škoda, že je to na Šumavu daleko, ale na běžeckém fóru určitě někoho najdeš:)
Mám úplně stejnou zkušenost jako autorka článku. V téhle zemi holt běhání není in. Češi jsou tak maximáně na scházení se na Staromáku, když se náhodou vyhraje v hokeji. Nezbývá než abychom se kamarádili pouze s běžci....
Nějak mi to, Luboši, nejde dohromady s těmi čísly níže, od Pavla :) Já vím, jsme na začátku, ale mám pocit, že běh začíná být in a třeba za rok budeme úplně někde jinde
Tak na to se těším :-) Až se celá republika bude těšit na to, že se v Praze běží maraton nebo Běchovice, a lidi se o tom budou bavit půl roku předem, u trati narváno tak, že nepůjde projít, a všeichni budou volat oooo leeee oooo leeee ooooo leeeee vyhrajemeeeee! Vyhrajemeeeee! :-) Já myslím, že už se tam blížíme :-) Po půl PIM mi pár (zbývajících starých přátel) volalo, že si na nás vzpomněli a jestli a jak jsme běželi - že to viděli v televici a hned každýmu vykládali, že jejich kamarádka.....
....no my jsme fandili :-)
A není skvělé, že sobotní půlmaraton běželo o 500 českých duší víc než loni?
Kamarádi se prostě mění a my taky. Mám kámoše, se kterými jsem spoustu prožil, a teď se vídáme jednou za rok, ale mám zas nové, se kterými si rozumím víc. A běháním to určitě není, protože jsem začal až dneska. A první dojem? Zatím jsem po tom prvním "běhání" žádného kamaráda neztratil, jenom jsem ztratil skoro celý den tím, jak jsem se zotavoval v posteli :-)
Dášo, u mě je to přesně naopak. Je mi neco přes 30 a od mládí jsem v invalidním důchodu. Sedel jsem doma a žádné kamarády neměl. V roce 1998 jsem začal běhat a chodit na závody. A dnes mám kamarádů několik desítek po celé naší zemi. A proto dokud budu moci, tak běhat budu a nedám na běh dopustit.
nehledět na nechápavé něběžce ;-)
Úplně mě zamrazilo,Dáši..Ten pocit "vyřazení" z kolektivu není vůbec příjemný,myslím že to všichni známe to trapné mlčení jiných,když mezi ně přijdeme..Je moc dobře,že jsi ten článek napsala,myslím že se v něm poznalo dost lidí.Souhlasím se vším, co bylo v komentářích napsáno a ty se drž Dáši,máš dobrý směr i cíl a když Tě ostatní neberou takovou jaká jsi,vyřazují se oni a nikdy to nebyly tvý kámoši a nestojí za to se tím trápit..Škoda,že Šumava je tak daleko,myslím že by nás s tebou vyběhl houf..Přeju hodně štěští a vyběhej všechny ty chmurky,jo?
Ju :-)
Vyběhám - je to lék na všechno a díky moc :-)
Teda vlastně už jsem to asi vyběhala :-) Tak ahoj někde na startu :-)
Dagmarka - Tragédka z Pošumaví
AHOJ VŠICHNI - jste úplně zlatý :-)
Jsem moc ráda, že existuje tuta parta běžců. Je to pravda. Musím vám všem dát za pravdu - lidi, vyjste zlatý.
A pravda je, že není důvod držet se "kamarádů", kteří nám brání v osobním rozletu :-) Určitě je lepší přijmout všechny ty, kteří nám naopak v rozvoji pomáhají, třeba už tím, že se sami rozvíjejí :-)
Proto tak ráda jezdím na závody kolem Prahy a třeba i pravidelně na Moravu - člověk se těší, že tam potká ty známé tváře, zjistí jak to komu běhá, dozví se co je u něj nového a z čeho má radost a co se naopak nepovedlo.
A chvála internetu - člověk může být i s lidma, kteří jsou ve skutečnosti na druhé straně zaměkoule a to dokonce i se všema na jednou :-)
O přátelé - tedy spoluběžce - tedy lidi, kteří jdou popř. běží tak nějak podobným směrem, opravdu nouze není - tak ti kteří chtějí jít jinam a sami, tak jim popřejme hodně štěstí :-)
Běh je svoboda - a někteří lidi, mají raději nesvobodu :-) Tak ať si to užijou sami :-)
Moc děkuji. A těším se na setkání někde na startu a nebo třeba jen tak v terénu :-)
Dagmarka
PS: A klidně pište :-)
PS2: Ať vám to všem báječně běhá - ať máte radost z běhu i ze života :-)
Když jsem byl malý kluk, něco jsem vyvedl a nebyl jsem v tom sám, otec mně vždycky říkal: »nestarej se o to, co dělají druzí, starej se sám o sebe!« Toto se opakovalo tolikrát, že jsem se skutečně začal starat jen sám o sebe (dělat jen to, co považuji za správné bez ohledu na to, jestli se mně smějí, že sportuji, jsem abstinent, atd.) a nehledím na okolí. Řeči a pošklebky ignoruji, však okolí si zvykne. Časem Vám přestanou nabízet alkohol, protože už každý ví, že nepijete a žádné přemlouvání nepomůže a, podobně je tomu i s dalším.
RSS