ZÁPISKY NESPORTOVCE: Je už ze mne běžec?
Tomáš Rokos | 30. 3. 2007 | Přečteno: 2444×
Upravil jsem stravu a donutil se běhat pomalu. Změnil jsem vnímání cizích pohledů z nepříjemných na obdivné. Naučil jsem se pohybovat v běžeckých termínech, firmách na boty, oblečení a doplňcích. Prostě se ze mě stal BĚŽEC. Anebo ne?
Dneska bych si rád trošku odpočinul od všech těch důležitých a nutných faktorů běhání a trochu se jen tak ponořil do lidských pocitů.
Tempo jsem měl pomalé a klidné a změna jídelníčku nebyla až tak dramatická a drastická. Prostě jsem si místo kachny se zelím a knedlíkem dal špagety s olivami a sýrem. Obojí mi moc chutná, a tak to není až tak zásadní problém.
Výsledek ale stál za to. Běh byl bez problémů. Prostě jsem si jen tak klusal po vesnici a užíval si každou chvíli. To, co jsem předtím bral jako strašnou věc, jsem si teď užíval. Proběhnout kolem zahrádky u hospody už není strašné, ale úžasné. Klušu si jen tak pro radost a koukám na sousedy, co nacvičují potápění pokaždé, když si potřebují zavázat boty.
Závěr okruhu vede kolem zastávky. Klidně a volně probíhám místem, kde mě propichují nechápavé oči. Já to ale chápu moc dobře: "Mám za sebou pět kilometrů a co vy na to?" Asi ani nedokážu popsat, jak se naparuji, a schválně běžím pomaleji. Záleží na tom? Asi ani ne, ale v té chvíli moc.
Už několik dnů po sobě dobíhám domů jako někdo. Jako běžec. Běhám rychlostí kolem 7 min/km, ale běhám. Nedělá mi to žádný problém. Uběhnu klidně několik kilometrů a jsem schopen říci, že je prostě uběhnu. Žádný strach nebo nedůvěra.
Nečekal jsem to, ale změnil jsem i hlášku doma. Nejdu na trénink, ale jdu si zaběhat. Najednou už mě neovládá vůle jít si zaběhat, ale tělo. Přišel jsem domů a slyšel vnitřní hlásek: "Pojď aspoň na chvilku, prosím, prosím. Půjdeme se proběhnout a pak si doděláš emaily... OK?" Tomu se prostě nedá vzdorovat.
Běh mi dal to, co jsem nečekal. Sebeúctu. Jsem na sebe hrdý. A když se někdo podivuje, nebo snad dokonce ohrnuje nos, tak mě to nedeptá, ale spíš povzbuzuje. Prostě ještě nepoznal...
Znáte ten pocit? Strašně rád bych ho dal všem, ale oni nechtějí a pochybují. Vy mě ale chápete, že? Doufám, že vám dává běh to, co mně. Cítím, že přestávám být nesportovcem a začínám být člověkem během naprosto chyceným.
Zápisky nesportovce by mohly skončit, ale mě potkalo ještě tolik věcí, o kterých bych vám chtěl napsat. Co třeba Zápisky hobíka? Ale hlavně, mluví na vás stejný vnitřní hlásek?
Běh je naprosto úžasný životní styl. Ale věřte, že ani já bych před půl rokem toto tvrzení nebral vážně a spíš bych si z něj dělal legraci.
Tomáš Rokos
Související články
Komentáře
Přidat příspěvek
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě nejste.
Příspěvky v diskuzi (celkem 14)
Advid | 30. 03. 2007, 08:16
Taky to tak mám.
Jestli to bude číst ta/ten Heile, co kritizovala pomalý běh, tak to s ní sekne. :-)Heile | 30. 03. 2007, 08:26
Zdravím-hezký článek a plně chápu a soucítím autora.Perfekně si to užívá a nedělá s toho vědu.Tomuhle říkám běžecký požitek_jen tak dál.
chels | 30. 03. 2007, 08:34
Ja to mam taky tak :))) Posledni dobou vic studuju terminovku a nove trate v Praze (vcera jsem byla v Prokopskem udoli a jsem nadsena!!) nez ucebnice, coz je trochu problem, ale vim, kdy na blizici se termin zapomenu :) Kdyz obuju svoje adidasky a vybehnu.
Ozzy | 30. 03. 2007, 10:28
Jo jo, Prokopák je super. Akorát kdyby mě vždycky nečekal ten výšlap zpátky nahoru do sídliště...:))
Jinak u mě asi největší posun byl změna z "ach jo, mam volno, měl bych jít běhat" na "ach jo, nemam volno, nemůžu jít běhat", což vzhledem k tomu, že čas spíš nemam, než mam je vlastně změna k horšímu :(((chels | 30. 03. 2007, 11:45
No vyslap zpet nahoru je zlej, to jo :) Ale pred dvema lety jsem v Prokopaku byla jeste na prochazce a rikala jsem si, ze sice by se tu asi pekne behalo, ale nic pro me, takovy kopce prece nemuzu behat... a vcera jsem to BEZELA a byla na sebe vazne hrda, protoze jsem videla ten posun, no, pripadam si trochu jak kdyz pisu dobre zname fraze a tak, ale kdo to zazil u sebe tak mi da za pravdu, ze v tomhle pripade to fraze a klise nejsou :)
mapo | 30. 03. 2007, 09:28
Taky mám takový ty "vnitřní hlásky" a občas se i hádají...ten opatrnější má často smůlu.Zrovna včera jsem šla po práci na kolo (40 km), rychle domů-udělat večeři a běhat (14 km). Zdálo se mi těch 40 na kole nějak málo. Pauza byla 1,5 hod., nohy mi bolely, brněly do 7.km, pak jsem zrychlila (někdo to radil na fóru, když boleji nohy) a paráda, šlo to samo-obvyklý čas. Bylo mi skvěle... Běhání mi dáva hlavně rovnováhu a opravdový nadhled nad vším...
Ahoj, tak zase dneska :-)dees | 30. 03. 2007, 09:38
Moc pekne napsane, myslim ze spousta lidem mluvis z duse (vcetne me):-).
xhodai00 | 30. 03. 2007, 10:31
Neboj, nejsi v tom sama. V posledni dobe mam pocit, ze je proste "in" sedet v hospode a pit. Pokud to nedelate jste divni a jini. S mimy "prateli" to je v podstate to same. Vazby se postupne zpretrhavaji, protoze radsi nez bych sedel vecer v hospode jdu si radsi na hodinu nebo dve zabehat. Radsi smrdim potem, nez kourem z cigaret.
xhodai00 | 30. 03. 2007, 10:34
Omlouvam se tenhle komentar mel byt ke clanku "Jak tragedka prichazi o pratele"
millhi | 30. 03. 2007, 11:16
Naprosto mi mluvíš z duše...
toro | 30. 03. 2007, 13:30
Moc děkuji za vaše reakce, je hezké zjistit, že to co prožívám já je prostě TO ONO. :D Jsme prostě závisláci
Tak ať vám to běhá.outlaw | 30. 03. 2007, 19:01
Ahoj Toro, aj ja to mam podobne...tiez byvam na dedine a tie pohlady obcas stoja zato...sice problem s rychlejsim behom nemam, ale aj tak pocujem, ze aha, on uz zase bezi...prajem ti vela peknych kilometrov...
pecjan | 30. 03. 2007, 21:48
"Zápisky hobíka" budou super, už se těším. A ještě víc se těším na "Zápisky běhámrychlejinežvítr" :-)
kydy | 31. 03. 2007, 14:28
JO!!! napsal jsi to přesně! Já to mám ješte umocněný tím, že za autobusovou zastávkou, restaurací a benzínkou se ocitám uprostřed lesa, kde za celou dobu nepotkám nikoho, kromě srnek a zajíců. Prostě si sám uprostřed přírody funim, leje ze mě voda a smrdim... totální relax :-)) No a pak návrat kolem benzínky, rstaurace a zastávky... No, někdy jsou ty pohledy hodně soucitný... ale já vím svý.
Přeji všem hezký den.
RSS