behej.com | 4. 4. 2007 | Přečteno: 1800× | Tisk článku
V minulém díle jsem se zmínil o tom, že pro někoho jsou koloběžky tréninkovým doplňkem jiného sportu. Jiní se ke koloběžkám dostali náhodně, většinou kontaktem přes jiné již aktivní koloběžkáře. Pro mě bylo impulzem do začátku to, že v jednom cyklistickém časopise vycházely články o koloběžkách.
Fotografie doprovázející články stačily k tomu, že během několika letních večerů jsem v garáži postavil svou první koloběžku. Tedy abych byl přesný, tou úplně první byla dřevěná koloběžka, kterou jsem míval jako malý špunt. To už je historie 40 let stará.
Zpět tedy do minulosti nedávné. Sestavená koloběžka vycházela z konstrukce starého rámu favoritu. Stačila chvíle svařování, sem tam něco uříznout rozbruskou, přidat kus jeklu tam a zase tuhle a vzniklo pro začátek docela obstojné přibližovadlo. Peněžní náklady se vešly do pouhých několika desetikorun, protože hlavní díly dodal kontejner na šrot. Z nových věcí se kupovala jen brzdová lanka a bowdeny.
Úplně první zkušební jízda proběhla dlouho po půlnoci, vzápětí potom, kdy vychladl poslední svár na konstrukci, ještě bez brzd, jen holý rám a kola. Nedočkavost tehdy byla silná. Další jízdy už s dokončenou koloběžkou znamenaly testování způsobu odpichování, jak rychle se nechá na takové věci jet, jak daleko člověk vydrží...
Po několika dnech bylo nadšení vystřídáno problémy s klouby a svaly, které nebyly uvyklé novému způsobu námahy. V přemíře nadšení a úsilí o čím dál lepší výkony v součtu se špatnou technikou se ozvaly svaly, o kterých jsem ani nevěděl, že je mám. Prvotní problémy ale rychle přešly, v jízdě jsem si našel svůj styl a přišlo první porovnání s jinými jezdci při závodě.
To bylo opět jako studená sprcha. Někteří ostřílení borci ovládají koloběžku bravurně. Koloběžkářů jezdících na závody není mnoho. Startovní listina bývá zaplněna třiceti až čtyřiceti jmény.
Bývá pravidlem, že závody jsou dvoudenní. Tím se krom sportování dostane i na společenskou stránku věci. Někdy se nocuje společně třeba v tělocvičně a takovéhle akce mívají něco do sebe. Vypsání závodů bývá takové, že v sobotu se jezdívá tzv. dlouhý závod. Ten bývá na trati asi třicetikilometrové. V neděli se jede kratší kriterium nebo časovka s intervalovým startem.
Některé závody mívají vypsán i sprint. Já sám bych nejraději jezdil dlouhé vytrvalostní závody. Líbila by se mi délka 70 - 100 km. Na uspořádání takových závodů je však naše členská základna malá a zatím není zájem jezdců velký. Přesto se nám společně s kamarádem povedlo, díky pochopení organizátorů, startovat v cyklistickém závodě na 80 km v jihočeských Borovanech.
Jelikož šlo o závod pro běžné cyklisty a cykloturisty, na koloběžkách jsme nezůstávali na chvostu a pro pořadatele jsme byli zpestřením pelotonu. O tom, že se i na koloběžce může jet docela slušnou rychlostí a urazit pěkné dálky, si můžeme povídat, ale nejlepší je, všechno si přímo vyzkoušet.
Běžné průměrné tempo pohodové vyjížďky bývá kolem 20 km/h. S naloženou koloběžkou při několikadenním výletu se dá jet přes 80 km za den v tempu někde mezi 15 a 18 km/h. No a rychlost předních závodníků během závodů často přesáhne třicetikilometrovou hranici.
Většinou mají lidé tendenci porovnávat jízdu a výkony koloběžky s jízdním kolem. Je bez diskusí, že kolo až na výjimku vyhraje. Je však omylem si myslet, že je rozdíl propastný. Zvlášť, když se jede kopcovitějším profilem, není rozdíl příliš velký. A to, co zbývá, musí koloběžkář dohnat zvýšeným úsilím.
Odměnou za zvýšený výdej energie je pak větší rychlost při sjezdech. Ten, kdo od sportu čeká vzrušení, má ve sjezdech příležitost jej zažít. Pocity jsou umocněny tím, že manévrovací a brzdící schopnosti koloběžky, která se řítí z kopce jako střela, nejsou valné. Rozhodně nedoporučuji v osmdesátce na "tacháku" dávat nohu na zem.
Dost už o maximálních rychlostech. Ještě teď, když na to pomyslím, mě svrbí místa, kde býval silniční lišej. Raději se zmíním o výkonech z trochu jiné kategorie, které si určitě zaslouží také pozornost.
Jsou to "výlety" "budějčáka" Oldy. Ten si plánuje vyjížďky trochu většího kalibru. Jeden rok projel cestu z Budějovic k Labi a podél toku Labe až do Hamburku. Pak pokračoval dále do Nizozemska. Další rok letěl do Helsinek a cestu zpět urazil opět po vlastní ose a noze.
Poslední jeho výprava, kterou registruji, vedla k pobřeží Černého moře. Jelikož už je Oldovi a jeho koloběžce Evropa těsná, má v plánech přejezd australské pouště. Jistě toto je extrém. Každý si může najít své limity. Těm s méně dobrodružnou povahou stačí naše české závody. A kdo chce víc, má možnost startů v zahraničních závodech evropského poháru a na ME.
Výhodou malého sportu je to, že má každý možnost startu i na vrcholných závodech. Zdravím všechny běžce na Behej.com anebo po našem ...3,4... trhni si nohou!
Jarda Koloběžka
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě nejste.
Ahooooj :-)
Čím dál tím víc si umím představit, ž začnu vymejšlet koloběžku :-) Teda, že se zamknu do garáže a začnu kutit - na stará kolena se jednou bude hodit :-) Těžko si představit, že se na takových koloběžkách závodí :-) Já bych asi zvládla popojíždět s ní na nákupy :-)
Víc článků, bude možná znamenat, reálnější skutečnost - super :-) Díky za info :-) A za inspiraci :-)
Ahoj i tobě. Koloběžka je už vymyšlená věc. Stačí ji jen vyrobit.
K tomu využití koloběžky. Moje první koloběžka, ta postavená ze starého kola, dodnes slouží jedné budějcké poštovní doručovatelce. Nemůže si vynachválit, kolik jí to uřetří času při roznášce pošty.
Ty, jak tě znám, jsi soutěživý typ a určitě by tě závodění chytlo. Jen to jednou zkusit. Což se takhle přijet podívat na závody na Šumavu? Jsou 9. a 10. června na Šindlově. Koloběžku ti půjčím.
A k tomu "víc článků" ... ještě je připraven jeden. Ostatní závisí na zájmu čtenářů (a redakce). Podle počtu přečtení a podle komentářů to není zase tak žádané téma.
Ja bych jen doplnil k tem rychlostem kolobezky (mam 12" kola). Po rovince se da bez problemu tech 20km/h jet. Pri celodennim vylete, kdy najedu kolem 100km vsak prumerna rychlost klesa na cca 13-16km/h dle profilu vyletu. Max. rychlost mam 55km/h takze na nejakych 80km/h je jeste hodne daleko a radeji to ani nebudu zkouset. P.S: trhnes si nohou a zamilujes se:)
Ahoj. Rychlosti, kterých dosahuješ přeci nejsou špatné. Na velké koloběžce bys mohl být o nějaké procentíčko rychlejší. Možná, že máš rezervy i jinde. Rychlost ve sjezdech je spíš otázkou kvality silnice a umění se zbalit. Od té doby, kdy jsem se v 56km/h nevešel do zatáčky, tak už kolikrát brzdím i tam, kde jsem to dříve pouštěl a rychlosti kolem 80 už mít za každou cenu nemusím. Ale jet se to dá a na takovou 70-ku stačí vcelku běžný svah, kterých tady kolem Budějc je víc.
ad. "trhnes si nohou a zamilujes se:)" ... ano, tak tomu bývá
*****
Podle nejčerstvější informace je Olda už v Austrálii!
*****
Odletěl v tichosti a bez jakéhokoliv rozruchu jak je jeho zvykem. Kolik tisíc km a jaké nástrahy mu země protinožců přichystala se dozvím (doufejme) až po jeho návratu, který je plánován až na červen.
Přeju mu hodně sil a štěstí. Myslím, že ho v australské poušti bude potřebovat.
Ahoj Jardo a lidičky,
vybírám si kolobku a potřeboval poradit.Např.bych blíže objasnit orientační parametry na výběr kolobky / u článku 1.- KOLOBĚH:Zábava?...z 28.03. - vzálenosti paty nohy od řidítek rozumím, světlost taky chápu, akorát ty natažené nohy při nalehnutí na řídítka-představec jsou myšleny horizontálně po odrazu? Nebo existují i jiné "záchytné body". Zatím jezdím na "Hotově stroji" pouze rekreačně a nohy i tělo mám z "mládí" ze sportu jakž takž fit - takže neznám různé grify ke zlepšení stylu jízdy a ani nepociťuji "neběžné" bolesti částí trupu než normálně , akorát teď začínám honit kondičku mého chátrajícího těla - chci jezdit pravidelně v řádech x km denně/obden a k tomu chci i lepší stroj.
Uvažuji o Speedboardu od Velly - univerzalní stroj ve všech kategoriích? nebo mi pro mou potřebu - od silnice III tř.-silniční spojky-stezky-nezpevněné a částečně i lehké horské stezky+ lehce město/ ne klasické silnice I. i II. třídy - tam se neodvažuji když opravdu nemusím... .
Byl by tento výběr správný, na co mám dát "pozor" při výběru a umí někdo jěště nějaký stroj doporučit?
Díky Jirka cent@seznam.cz
Odkud jsi? Kdybys nebyl zdaleka ... některé věci je lépe sám odzkoušet, než o nich sáhodlouze psát.
Přesto. Pokusím se a vezmu to postupně... tak, jak jsi psal a ptal se.
Těmi nataženými nohami jsem měl na mysli to, že prostě zaujmeš polohu, kdy nohy stojí svisle (nebo skoro svisle, pokrčení v kolenou jen mírné) a tělo je "zlomeno" v pravém úhlu. Tzn. trup "leží" vodorovně předkloněn, prsa se mohou dotýkat představce řidítek. Je logické, že v této poloze je odpor trupu nejmenší.
Nebo se to dá říci i jinak, vztaženo na problematiku výšky řidítek a zalehnutí ve sjezdu. Výška řidítek koloběžky by neměla být výše než v úrovni tvých boků.
TAkže když už "stojíš" v základní sjezdové poloze, zbývá už jen doladit detaily - metod je více.
Tak třeba ruce - někdo posouvá úchop blíže k sobě. Ale hlavně - lokty musí k tělu! Čili žádná trčící křidélka :-).
Nohy - dříve se stávalo na jedné noze, druhá schována za tou stojící "koleno za koleno". V koleni je ale zadní noha ohnutá tak, že lýtková část trčí vodorovně dozadu. Dnes se spíš používá stoj, kdy plnou vahou stojí zadní noha a ta přední stojí zadní noze na jejím nártu (vzhledem k malé velikosti stupačky se špička musí nějak nakroutit). Tím se dosáhne toho, že nohy jsou v docela dobrém a těsněm zákrytu. Jinými slovy, musíš dostat koleno zadní nohy do té jamky nohy přední.(Trochu /trochu dost/ to může připomínat pozici, kdy musíš a kdy "to" vší silou držíš aby ses nepo...)
Speedboard - jestli jej za poslední roky nějak rapidně nezmodernizovali (asi ne) tak, pokud mohu soudit z jednoho půjčení a sjetí si, je to bytelná a tedy až příliš těžká kolobka. Není tedy pro sportovní jízdy po silnici nejideálnější (pro člověka s normální hmotností). Ovšem výrobci se všeobecně "sichrují" a dělají konstrukce v zájmu bezpečnosti předimenzované. Myslím, že na turistiku není nejhorší. Co si pamatuji, pro mě měla strašně krátký představec a vysoko řidítka (měřím 186). Tím zákonitě nemůžeš dosáhnout té popisované optimální sjezdové pozice a i při jízdě s odpichy jsou ruce moc vysoko a moc u těla. Pohybu pak chybí dynamika. Na druhou stranu, je to oblíbený typ, který používají závodníci psích spřežení. Viz jiný nedávný článek. Vyhovuje do terénu. Má kola o velikosti 20', ale celkově není menší než kombinace 28'x20' přičemž velké kolo vepředu má své výhody.
Já sám jsem jednoznačně zastáncem "velkých koloběžek s předním kolem 28". Možná, že by sis vybral z jiných nabídek. Nechci je zde uveřejňovat (reklama), ale můžeš mi napsat na kolobeh.cb@centrum.cz .
RSS