ROZHOVOR: Pekelný křest na mistrovství světa

Je mu teprve devatenáct a nemá vlastní mobil. Po překvapivém vítězství na letošním mistrovství ČR v krosu upoutal výrokem: "Když na něco člověk má mít, ať se snaží na sto procent." V březnu sice skončil v poli poražených na seniorském MS v krosu v Keni, ale má na to být výborným běžcem. Milan Kocourek.

Poctu reprezentovat jako jediný Čech svou vlast na mistrovství světa přímo v pravlasti přespolního běhu (konalo se 24.března) si tento štíhlý a vytáhlý závodník z ARC Brno vybojoval 18. místem na mistrovství Evropy v krosu v kategorii juniorů. Bylo to nejlepší umístění českého běžce na tomto mistrovství.

Na domácím šampionátu zvítězil mezi seniory stylem start – cíl a nechal za sebou mnohem zkušenější závodníky včetně loňské jedničky Róberta Štefka. Rozhovor s rodákem z Ivančic o startu v Africe, ale nejen o něm, je doplněn o postřehy a komentáře jeho trenéra Jiřího Sequenta (rukama mu prošli například Dan Orálek nebo Jiří Krejčí).

Kdy jste do dějiště MS přijeli? Jakou dobu jsi měl na aklimatizaci?

MK: Přiletěli jsme s trenérem ve středu, dva dny před závodem. Aklimatizace byla dostatečná. Ostatní závodníci na tom byli podobně.

Jaké bylo počasí v den závodu?

MK: Přímo při závodu bylo na startu 33°C, vlhkost vzduchu byla 60%, v cíli byla teplota 31°C a vlhkost 72%. Ta teplota byla měřena ve stínu. Strašné.

Jakou trať připravili organizátoři?

MK: Závodilo se na golfovém hřišti, trať byla rovinatá, byl na ní jeden výběh a jeden seběh. Na šesti místech byly v zemi zapuštěny jakési bazény, do nichž byl navezen plážový písek a tím se probíhalo.

JS: Podklad trati byl tvrdý, ale prašný. Hodně sil ubírala právě ta místa, na nichž byl nasypaný písek.

Jak hodnotíš svůj výkon? (Milan doběhl na 128. místě ze 134 klasifikovaných závodníků, když 12 km dlouhou trať zdolal v čase 43:59 s více než osmiminutovou ztrátou na vítěze)

MK: Jsem celkem spokojen. Mohlo to být lepší, ale na druhou stranu jsem mohl dopadnout i hůř.

JS: Naplánoval jsem mu tempo 3:20 - 3:25 na kilometr, nakonec z toho bylo 3:39 na kilometr (pozn. redakce: vítěz, Zersenay Tadesse z Eritrey běžel tempo 2:59 na 1 kilometr). Co se umístění týče, je třeba si uvědomit, že nejlepším Evropanem neafrického původu byl na 49. místě Portugalec Guerra. Evropané se v konkurenci běžců z Afriky těžko prosazují.

V pekelných podmínkách, které panovaly v den závodu, bylo 29 běžců nuceno závod vzdát. To je nebývalé množství. Sanitky přijížděly jedna za druhou, aby odvezly běžce, kteří zkolabovali. Závod nedokončili například ani Tariku a Kenenisa Bekele. Milan je mladý závodník a závod pro něj byl obrovskou zkušeností.

Kdybys měl z celé akce vybrat jeden zážitek, který ti utkvěl v paměti, co by to bylo?

MK: Byl to právě ten závod, ten úprk černých běžců hned po startu, nechápu, jak takové tempo v těch podmínkách vůbec mohli vydržet.

JS: Závod sledovalo dle údajů místního tisku 80 – 100 tisíc diváků. To jsem ještě nikde při podobné akci neviděl.

Proč ses rozhodl pro běh? Tví vrstevníci se poohlížejí spíše po sportech více mediálně sledovaných jako třeba fotbal nebo hokej.

MK: K běhu mě přivedl můj učitel na střední škole. Všiml si mě a zeptal se, jestli bych nechtěl zkusit běh.

Kterým směrem by ses v bězích chtěl orientovat v budoucnu a čeho bys chtěl ve sportu dosáhnout?

MK: Chtěl bych se věnovat delším běhům na dráze a krosu. Silniční běh mě zatím tolik neláká. Co se druhé části otázky týče, těžko nyní říci, na co mám, ale chtěl bych prostě dojít co nejdále. Třeba jednou uspět právě na mistrovství světa v krosu, to je takový můj sen.

Jaký je tvůj nejbližší závodní program?

MK: Připravuji se na mistrovství České republiky na dráze. Ještě se s trenérem rozhodneme, kterou trať poběžím, buď 1500 nebo 5000 metrů.

Děkuji za rozhovor, přeji hodně úspěchů v životě a ve sportu a zvu tě na některý ze závodů poháru Behej.com, jejichž nabídku najdeš na www.behej.com. Jsou mezi nimi i tvé oblíbené krosy.

Další postřehy a komentáře trenéra Jiřího Sequenta o světovém šampionátu a Milanu Kocourkovi:

Mistrovství bylo přiděleno do Keni Mezinárodní asociací atletických federací IAAF z důvodu propagace atletiky v Africe. Ve dnech před závodem bylo organizačně vše v pořádku. Bydleli jsme v hotelovém komplexu, který byl střežen a bylo možné se do něj dostat jen na speciální propustku.

Při přesunech jsme měli k dispozici policejní doprovod na motorce, který nám "čistil" cestu, přednost jsme měli na všech křižovatkách, policisté často nekompromisně zastavovali překážející automobily poklepáním obuškem na karosérie.

Bohužel toto vše přestalo fungovat v den konání závodu. Na místo startu jsme se kvůli dopravnímu kolapsu dostali až 45 minut před startem závodu. Problémy s dopravou se dotkly účastníků všech kategorií.

Mombasa je veliké město u moře, viděl jsem mladé lidi hrát fotbal, ale běhat jako v Evropě tam nikoho neuvidíte, přestože Keňa je světově proslulou běžeckou zemí. Většina elitních keňských běžců pochází z kmene Kalendžin. Ten žije v oblasti Velkého zlomového údolí, v nadmořských výškách kolem 1600 metrů. V Mombase jsem viděl spoustu mužů i dívek s ideálními běžeckými postavami, ale odpověď na mou otázku, zda by si nechtěli vydělávat na živobytí běháním, byla vždy stejná: "Je to moc velká dřina."