ZÁPISKY HOBÍKA: Hledání motivace
Taky vám přijde, že zrovna vy máte všechno tak nějak těžší než ti ostatní? Já jsem konečně začal žít během a tělo se nevzpouzelo, ale najednou se začal vzpouzet mozek. Zvyšování objemu bylo něco, co jsem prostě nedokázal ustát. Už dopředu jsem šel na delší běh s pocitem, že to nezvládnu.
Pokračoval jsem v tréninkovém plánu, kdy mám pět půlhodinových běhů týdně. Úterý, středa, čtvrtek, sobota a neděle, to jsou dny, kdy nazuju botky, běžím a užívám si volnosti pohybu. Jak ale pokračovat dál? Je nutné stále mít nějaký cíl před sebou.
Někdo si stanoví, že prostě bude běhat pětkrát týdně, ale to já nedokážu. Přišlo mi to stejné jak nařízená činnost. Chci vidět nějaké výsledky. Zjišťuji, že běh mi přidal další překrásný pocit, ambice. Přemýšlím, jaké to je uběhnout desítku, půlmaraton, maraton. Což takhle zase pomýšlet na triatlon, vždyť před deseti lety jsem o něm vážně uvažoval.
Je to krásný pocit, protože něco, co bych před pár měsíci naprosto zavrhnul, už tak neuvěřitelně nevypadá. I když… Já jsem ještě neuběhl ani pět kilometrů v kuse. Je prostě potřeba pokračovat dál.
Někde jsem našel chytrou radu, že se má zvyšovat objem o deset procent týdně. Což znamená patnáct minut. Následně se mi podařilo najít i jiný plán, který přidával přes týden pět minut a o víkendu deset minut. Měl jsem to potvrzené z více zdrojů, a tak jsem do toho šel.
Když se z třiceti minut stane čtyřicet, je to těžké, ale padesát minut – to už je skoro nad lidské síly. Dobíhám totálně vyčerpán, ale šťastný. Zvládl jsem to. Problém nastává už o pár dnů později, protože přemýšlím, že v sobotu bych měl dát hodinu. To prostě nejde, začínám sám pro sebe vymýšlet výmluvy, proč to nejde.
To je hrozné. Vždyť to přeci je podle plánu. Je pravda, že už jsem se jednou spálil plánem, ale teď? Nejsem žádný začátečník, jsem běžecký hobík. Běhám, protože mne to baví a už rozumím svému tělu.
Sám sebe jsem doběhl, což je pro běžce tristní záležitost. Fakt, že v sobotu mám běžet tolik minut, byl děsivý. Rozhodně jsem si běh v ten den neužíval. Všechny ostatní běhy ale byly v pohodě. Proč ten jeden mne tak moc deprimuje?
Nezbývalo než hledat. Docela dlouho jsem různě porovnával takové ty ideální a obecné tréninkové plány, které jsou všude. Snažil se pochopit, co jsou to intervaly, úseky, fartlek a jim podobné.
Našel jsem i mnoho rad, kolik procent jakého tréninku týdně má být z celkového objemu. Ale upřímně? Vůbec jsem nechápal souvislosti. Proč? A hlavně v jakém pořadí?
Nakonec jsem se tou dobou zaregistroval na fóru Behej.com, které mi doporučil běžecký kolega. Pokoušel jsem se nesměle zjistit, jak to dělají ostatní. Byl jsem rád za každou radu. Pochopil jsem, že začátky byly těžké, ale tím to celé nekončí. Není hranice, kdy už je člověk se sebou spokojený. Anebo je? Dosáhli jste pocitu, že je vše super?
Já se nechal příliš honit vlastními ambicemi a zapomněl na krásu samotného běhání. Málem se z hobíka stala troska, ale naštěstí jsem našel cestu, jak to vyřešit, ale o tom zas až příště.
Tomáš Rokos