Ozvěny tabu

Ze silnice za Ostopovicemi odbočuje doleva cesta k Podskalnímu mlýnu. Bývá vždycky taková nerovná, místy blátivá a s kalužemi. Neobvykle vlahý větřík působil spíše příjemně. Počasí skoro jarní, ale přece zimní. Předjíždí mě cyklista, ustupuji mu, zdravíme se a já pokračuji k mlýnu dál. Mostek přes potok za Podskalním mlýnem je dost vetchý, ale mě unese.

Ocitám se na cestičce, která je z jedné strany omezena úpatnicí strmého svahu, z druhé strany potokem a z hora holými větvemi stromů, nejčastěji habrů a dubů. Jako v tunelu. V některých místech je cesta naprosto rozbahněná, není divu, že cyklistu brzy doháním, ba předbíhám, a pokračuji si dál až k místu, kde je možné z cestičky přes mostek přeběhnout na silnici vedoucí k Ořechovu. A tam se to stalo…

Jen tak mě napadá, že bych namísto odbočení k silnici pokračoval dál. Vím, že je tam cesta blátivá a směřuje k bahnitému jezírku. A tak si v duchu říkám "Stop! Tohle je pro tebe tabu!" A jakmile jsem to dořekl, jakoby v ozvěně se mnohočetně ze všech stran ozvalo "Tabu, tabu, tabu…" Ne, ty ozvěny se neodrážely od blízkých svahů, protože to slovo přece nebylo vysloveno nahlas! Takže se odrážely jen od mých lebečních kostí zpátky do mého nitra?

Ale zvuková podoba těch "tabu" se záhy proměnila v podobu vizuální a najednou vidím jakoby www-stránku z internetového vyhledávače, snad z Googlu, plnou odkazů na slovo "tabu". Jsou mezi nimi odkazy na definici a původ toho slova, je tam odkaz na přednášku nějakého psychologa, který zdůrazňuje, že mezi manželi by v komunikaci nemělo být žádné tabu, je tam odkaz na vyobrazení Mojžíše u hořícího keře, dva články z poslední sobotní přílohy novin, vysoký zděný plot a něco o demokracii, a dokonce článek o běhání se zátěží na zádech na Behej.com...

Než tu stránku stačím přečíst, dostal jsem se po silnici až ke křižovatce, která mi dovolila odbočit doleva směrem na Nebovidy, a tak si udržet po levé straně les. Ten les roste na úbočí kopce směřujícího až nahoru k chatové kolonii a k Nebovidům. Po pravé straně podél této silničky se také vypíná kopec, který přímo svádí ke zdolání. Ale to až někdy jindy.

Protože s sebou na běžecké výlety nenosím žádný počítač a nenosím s sebou připojení na internet, je jasné, že ta vyobrazená stránka je z mého vnitřního intranetu, a je produktem mého mozku, dobře okysličeného během v aerobní zóně, a podvědomí. A ten vyhledávač určitě není Google. Vždyť vyhledal i odkazy, které jaksi žádné slůvko "tabu" neobsahovaly. Třeba toho Mojžíše. Nebo ty zděné ploty.

V duchu rozkliknu odkaz na ty ploty a v myšlenkách se ocitám na jiném svém běžeckém výletě, kde jsem běžel chatovou kolonií a tu vidím pozemek obehnaný takovou zdí a nad ní je vidět jen část střechy budovy, která rozhodně rekreační chatou není. U brány zvonek vybavený kamerou. Nesporně si majetný vlastník přál co nejvíce uchránit své soukromí, aby se stalo pro druhé jakýmsi tabu. Ano, i to je jeden z významů toho slova: "Mé soukromí je pro tebe tabu". Ve významu zákazu, nyní už ne náboženského či společenského, ale osobního.

Vracím se zpátky na svou cestu po silnici k Nebovidům. Zvedá se pěkně do kopce. Ten mi nevadí. Není pro mě tabu. A tak rozklikávám odkaz o demokracii a uvědomuji si, že v demokracii již spousta věcí není tabu. Dneska si může každý říct, co chce. To dříve nešlo. Je dobře, dá-li se odstranit tabu v lidské komunikaci. Ale někdy je to jaksi naopak: věci soukromé, intimní přestávají být tabu a stávají se kořistí bulváru a laciných vtipů, ale přesto jsou věci, které naproti tomu zcela neoprávněně tabu zůstávají.

Výběh na Nebovidy je příjemný, po chvíli po obou stranách končí les a nastupuje travnatá pláň blízko vrcholu kopce Nebovidu a nedaleko od obce Nebovidy. I obcí běžím stále do kopce. A kladu si otázku, jak se slovem tabu souvisí článek o běhu se zátěží na zádech. Ano, jeden z prvních komentářů vyjádřil postesk "Zase kázání…". Uvědomil jsem si, že v dnešní společnosti je jakýmsi zlověstným tabu jakákoliv zmínka byť jen zdaleka připomínající něco náboženského nebo "moralizujícího", třeba pojem odpuštění. Autor onoho komentáře jen vyjádřil to, co si o tom myslí určitě nadpoloviční většina občanů. Ale na rozdíl od nich všech prolomil jiné tabu, totiž že se neobával názor vyjádřit.

Nejvyšší bod své trasy s potěšením překonávám a z Nebovid sbíhám na Moravany. Po cestě potkávám skupinu cyklistů z oddílu Tri lamy, zdravím se s nimi a cítím, že i oni jsou rádi, že mě potkávají. A uvědomuji si, že namísto slova tabu se mi mnohem víc líbí výraz sdílený prostor. Silnice, lesní a polní cesty, planiny a louky jsou sdíleným prostorem běžců, chodců, cyklistů a jiných milovníků přírody. Proto je hezké, když se v takovém prostoru zdraví. Když nejsou netykavky.

Po celý zbytek cesty přes Moravany k Bohunicím až na nějaké výjimky klesám dolů a po cestě si namísto slova tabu opakuji: "Sdílený prostor". Ano, prostor, kde lidé na jedné straně ctí soukromí druhého, na druhé straně nemají potřebu nepřiměřeně chránit své soukromí jakoby zděným plotem. Nepopudí je, když se jim zdá, že jim někdo jiný moralizuje nebo mluví do života. Prostor, kde lidé bez zbytečných překážek komunikují…