Tomáš Rokos | 27. 4. 2007 | Přečteno: 4485× | Tisk článku
Už je to půl roku, co běhám, a už je to čtvrt roku, co společně nahlížíme do mého běžeckého soukromí. Prošel jsem si několika útrapami a narazil na dost problémů, ale všechny překonal tak, že jsem mohl jít (běžet) dál. Teď se čas začátků naplnil. Přestal jsem sledovat svou váhu.
Už od začátku se tělesná váha stala základním ukazatelem mého tréninkového úspěchu. Nejdříve jsem si založil excelovou tabulku, která mi automaticky dělala graf a dlouhodobou tendenci. Každý den jsem doplnil nové číslo a sledoval, jaký to má vliv. Připadal jsem si dost vědecky, že to mám pod kontrolou.
A pravda je, že hmotnost šla dolu, někdy až víc, než by bylo správné. Někdy zase několik týdnů ani ťuk. A tak jsem ji rozšířil o další hodnotu a tou byl objem pasu.
Přišly ale dny, kdy jsem zjistil, že mám občas vynecháno. Vážil a měřil jsem se každý den ráno, ale už jsem to nestíhal zapisovat. Teda, kdybych chtěl, tak bych si čas našel, ale prostě se to odsouvalo ze středu zájmu. Přestalo mne zajímat, o kolik kilogramů mne zase běh připravil.
Vše je završeno stavem, kdy se ani každý den nevážím. Váha je pořád na stejném místě, já stávám pořád stejně, ale myslím na něco jiného. Třeba jak si se synem půjdeme odpoledne na zahradu trochu zablbnout. Prostě moje váha zmizela z radaru zájmu.
Při svých 175 cm, jsem se propracoval na 76 kg. Jeden den je to o jeden více, jindy zase o jeden méně. Nejsem žádný chrt, ale to já asi ani nemám šanci být. Nedělám si iluze, že budu mít 65 kg. Možná bych i vypadal divně. Mám určitě na to toho dosáhnout. Tvrdá dieta, spolu s tvrdým tréninkem. Ale upřímně, asi bych s během seknul.
Možná si začnu zapisovat, jak se cítím po doběhu, ale jsem na vážkách, jak dlouho mi to vydrží. To, co mne teď zajímá a co zjišťuji, může být za pár měsíců naprosto jinak. Občas se zamýšlím, co je vlastně tou dlouhodobou motivací pro běžce. Existuje vůbec? Nebo je to nekonečná série malých?
Nedávno jsem zrušil tréninkový plán, teď jsem přestal zjišťovat jak hubnu. Mám za sebou už jeden závod. A pokud mám přiznat, co mne motivuje teď, tak je to asi měsíční objem přes 200 kilometrů a taky příští týden memoriál Karla Raise, který chci zaběhnout podobným tempem, jako jsem dal desítku.
Když to tak shrnu, tak jsem začínal pocitem bytí naprosto bez kondice a že je nutné s tím něco dělat. Teď už rozhodně bez kondice nejsem, shodil jsem patnáct kilogramů a uběhnu deset kilometrů v kuse bez větších problémů. Fyzicky už toho nemám moc společného s tím naprostým nesportovcem, který když odlepil nohy od země, tak mu tep šel přes 80% TFMax.
Pokud si ještě vzpomenete na jeden z mých prvních zápisků, tak právě v těchto dnech dodělávám běžeckou autoškolu. Přestávám přemýšlet nad každým svým krokem, ale užívám si každého běhu, bez nutnosti si cokoliv zapisovat.
Co je asi další stav? Stali jste se všichni mými velmi blízkými přáteli, se kterými řeším svá běžecká trápení a radosti. A tak vám to povím. Mojím snem je dát ironmana. Tam je maraton jen jedna z disciplín a já zatím uběhl tak tu desítku. Jenže jednou...
Tomáš Rokos
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě nejste.
Jestli se nebudeš každý den přejídat, tak při naběhaných 200 km/měsíc budeš mít do roka určitě pod 70 kg. Já osobně mám jídlo moc rád a na nějaké diety či omezování nehledím (jsem např. schopen snít celou bonboniéru na posezení) a váha mi zůstává stejná. Když se připravuji na maraton, tak i přes "žraní" pomaličku klesá (aktuálně 65 kg/173 cm)
Tome, s Ironmanem držim palce! mam to podobné, začal jsem s běháním vloni na podzim... letos v létě se chystám na desitku, na podzim bych rád jeden závod tady u nás, který měří cca 20 km a příští rok bych rád PIM 1/2 M... možná přeceňuji svoje síly, ale když nic jiného ,děsně mě to motivuje. Běžec musí mít nějký cíl - alespoň u mě to tak je.
to je pravda, je dobre mit splnitelny plan a cil a treba i nesplnitelny sen. Pokud navic ten cil cloveka posouva smerem ke snu, tak je to opravdu dost motivujici. Je to jako plnit dva cile najednou.
Ja uz desitku dal, pristi tyden chci jit na patnactku a koncem roku mozna na pulmaraton. Uvidim jestli se nejaky mensi bezi.
Drzim palec a dej vedet jak to pokracuje.
S tou vahou fakt nevim. Ja se rozhodne neprejidam, ale ani nehlidam. Proste se to zaseklo a ja uz ji moc ani nekontroluju. Ikdyz mam BMI na 25 tak rozhodne nevypadam, ze bych mel problem s vahou. asi mam tezky kosti a svaly :-) jestli se to hejbne tak dam vedet
Tomáši, rozhodně děláš správně, že už se váhou nezabýváš. Sám jsi poznal, že se chová v určitých fázích jak chce, bez ohledu, zda něco pro to děláme či ne. Já si ji trvale udržuji na stejné úrovni, ale v posledních měsících jsem najednou shodil na hodnoty, které jsem měl v osmnácti letech. Naše tělo totiž dokáže reagovat na různé podněty, které mi si zprvu ani neuvědomujeme. Prostě pomyslíš na určitý cíl, ani nad ním nemusíš nijak moc přemýšlet nebo se jím zabývat, a tělo samo začne dělat kroky pro jeho realizaci. Člověk se pak jenom nestačí divit, co se to vlastně děje. Týká se to v podstatě všech činností, které děláme, týká se to zdraví, prostě všeho, co se lidským životem promítá.
Tome, ty mě vždycky pobavíš a připomeneš mi mé začátky, takže díky díky. Každopádně IM je i můj tajný sen, tak doufám, že se na něm za pár let potkáme.
Držím palce a běhej co můžeš.
RSS