NÁZOR: Kdo je vlastně tragéd (Tragéd)?
Miloš Škorpil | 6. 5. 2007 | Přečteno: 1690×
Pročítám si komentáře k článku o správném držení těla, který je určen ZAČÁTEČNÍKŮM, a jen tak mimoděk mne napadá: kdo z těch, co se tady snaží vyslovit svůj názor, je vlastně tragéd?
Je to ten, který pochopil, že tento text je psaný pro něj, protože s běháním začíná, nebo ten, který si pořádně nepřečetl, komu je článek určen, a snaží se tu mermomocí prosadit svůj pohled na věc? Pohled, který je dozajista správný, ale který patří do článků, jež se týkají lidí, kteří již povýšili běh čistě na závodní činnost.
Když mě při Brdské 50 představil Ivo Domanský jako trenéra tragédů, zprvu mne to zarazilo a říkal jsem si, jak by to přijali ti, kterým s tréninkem pomáhám a přitom se za tragédy nepovažují. Nakonec ale musím říct, že měl vlastně pravdu. Tedy pravdu v tom, že celá má činnost je zaměřena k propagaci běhu a že moje ambice nesměřují k tomu vychovat jednoho špičkového běžce, protože pak bych neměl čas se věnovat těm stovkám či tisícům, kteří zatouží běhat a shánějí informace jak začít.
Ono je totiž otázkou, zda touto činností nakonec nepodnítím k běhání někoho, kdo se nakonec za dvacet let nestane světovým běžcem. Ale abych k tomu upínal své trenérské ambice, to opravdu ne.
Nakonec to jasně vidíme už dnes na závodech, „tragédi“, kteří začali běhat před třemi roky bez jakýchkoliv časových ambicí a stačilo jim k radosti „jen uběhnout maraton“, dneska dokáží soupeřit s běžci, kteří nad nimi v začátcích ohrnovali nos a divili se, že někdo takový vůbec má odvahu nastoupit na start běžeckého závodu. Dneska jsou možná rádi, když jim nejeden takovýto tragéd pomůže na maratonu zaběhnout jeho vysněný čas. Jiný tragéd, respektive tragédka, se stane mistryní republiky veteránů v ultramaratonu. To jsou, páni resp. paní, Tragédi, co?
Jak vidíte, vše je velmi relativní. Co bylo včera tragédem, je dnes borcem, a tragédem je borec, který nedokáže rozlišovat, co je co.
Jsem rád za tohle tragédí hnutí, protože právě to představuje trend, kterým se běh ve světě ubírá. Tedy ve starém světě. V našem světě, to znamená státech, které žily v totalitě, dodnes koluje jeden pokroucený názor, že svět uznává jen vítěze. Ano vítěze uznává, protože každý z nás potřebuje mít alespoň v začátku nějaký vzor, k němuž se upínáme a jehož příkladem se snažíme řídit. I když každý máme svůj život, své schopnosti, své touhy a přání. Své cíle své cesty, po nichž jdeme.
A o to jde. Běh nám dává možnost jít, joggovat či běžet po cestě za svým zdravím, pěknou postavou, svými sny. Každý, kdo se na cestu běhání vydá a vytrvá na ni, stoprocentně svého cíle dosáhne. To je to, co se cení. Co ocení nejen každý z nás, ale i ostatní. Proto když se běží v Central parku v New Yorku podobný běh jako třeba naše desítka v Pečkách, na jeho startu stane 15 000 startujících, z nichž převážná většina je obdobou našich tragédů. Vítězové jsou oslaveni v jednom krátkém okamžiku po doběhu závodu a ostatní jsou oslavováni ještě dlouho potom, co závod dokončili.
Protože každý se s nimi může ztotožnit, každý si totiž může říci, když tenhle člověk to dokázal absolvovat, proč bych to zítra nedokázal já. A tak se z tragéda stává vzor pro jiné. To je ta sněhová koule, která je s každou obrátkou větší a řítí se po strmém kopci stále rychleji. No a mně prostě hrozně baví být součástí této koule.
Miloš Škorpil
Související články
Komentáře
Přidat příspěvek
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě nejste.
Příspěvky v diskuzi (celkem 18)
pavli | 06. 05. 2007, 12:01
Miloši, díky, že můžu být součástí této sněhové koule. Ono to opravdu funguje (na mě i na okolí). Ještě před 2 lety bych tomu nevěřila.
Pavlína P.Stan | 06. 05. 2007, 16:10
Taky to cítíte ve vzduchu? Něco se v tomto státě děje. Lidi otrávení politikou, buzerací v práci a konzumem hledají alternativu. A vytrvalostní běh je takovou alternativou (pro mě jednou z nejlepších).
jiří leplt | 06. 05. 2007, 16:53
Ahoj Miloši hm myslim ze traged neni ani jeden z tech co vyslovi svuj nazor i kdyz by byl sebeblbejsi...
Miloš | 06. 05. 2007, 19:41
Ahoj Jirko, samozřejmě, každý má nárok vyslovit svůj názor, navíc tvůj vyslovený k článku "Správné držení těla", nebyl vůbec blbý, ale prostě byl napsán na nesprávném místě. Každopádně z něj bylo možné vyčíst, že věci rozumíš. Naše stránky se zcela účelově snaží přinášet články pro různé typy běžců, začátečník či pokročilé, aby si každý z nich našel co ho zajímá a nemusel se zbytečně prokousávat tím, co jde třeba mimo něj. Tvůj komentář by seděl u článků Aleše Tvrzníka či Karla Waltera ale zde byl, promiň, trošku mimo mísu.
Jarda koloběžka | 06. 05. 2007, 17:33
Ahoj Miloši. Nedavno jsem si otázku, kdože vlastně je tragéd, položil také. A vlastně jsem si na ni musel odpovědět sám tím, že jsem něco o vzniku "tragédizmu" našel na webu. Je to ve vlákně -
http://forum.behej.com/tema-133-tragedi-tricka-s tr2
Tvůj článek, který věc doplňuje a rozvíjí, přišel jako na zavolanou.
***
Mimo samotné téma "tragédizmu" zmiňuješ to, že z dřívějška koluje názor, že svět uznává jen vítěze. A víš, já mám pocit, že tento trend spíše přináší dnešní doba? Nemyslím jen ve sportu, ale tak všeobecně. Ono se to pak třeba i do toho sportu přenáší. Jak jinak si vysvětlit snahu některých lidí, chtít být úspěšnými za každou cenu? To "za každou cenu" znamená v životě za cenu bezpráví, za cenu ublížení druhým a ve sportu třeba za cenu nepovolených pomocí v závodech. Myslím tím např. doping ve vrcholovém sportu, ale hlavně např. prachobyčejné zkrácení si tratě při závodě v Hornídolní.
Nechci v žádném případě tvrdit, že dřívější doba byla lepší. To ne. Jen co se týká sportu mám spíš zkušenost, že dříve byl sport způsobem úniku, relaxace a dělal se více pro to samotné potěšení ze sportu samého, než pro výsledky.
Jejda, teď jako bych říkal něco, čím chci zvednout vlnu nesouhlasu a bouřlivou diskuzi. To není mým záměrem. Ba dokonce, řekl bych, že tady, na běhej.com, nebo chcete-li, mezi tragédy, opět nacházím tu zdravou atmosféru, ve které se sport dělá hlavně pro radost z něj.
drakobijce | 10. 05. 2007, 17:48
Minulý týden jsem strávil pracovne v Portlandu na západě USA. Hned první den mi tam jeden místní tragéd řekl, ze Portlan je město, které má ve státech nejvíc amatérských běžců, tak jsem byl zvedavy, jak to bude vypadat. No lidi, to byste nevěřili - na nábřeží jsem (přes opravdu nekřesťanskou hodinu) potkával desítky bežců - sám jsem si je pro sebe taky označil jako tragédy. Nestarali se o to, jak vypadají, jak pomalu běží, prostě si šli zaběhat. Nevím kolik jich trénovalo na nějaký konkrétní závod, ani kolik jich běželo prostě z potřeby běhat, ale takhle já chápu tragéda - to je člověk, který si už život bez běhaní (a myslím běhání, nikoli nutně závodění) prostě neumí představit.
milan | 06. 05. 2007, 18:59
Podle mě je tragédem člověk,který se nikdy nevěnoval závodně ani rekreačně běhu.Ve věku kdy "opravdový běžci" končí se svojí závodní karierou ,on dělá první běžecké krůčky,objevuje svět a u toho se samozřejmě dopouští i tragických omylů.I když je tragéd člověk přemýšlivý a vzdělavatelný , přesto se opakovaně dopouští chyb nad kterými mnohaletí závodníci kroutí nevěřícně hlavou.Za své tragédství se nestydí,protože ho běhání baví a moc dobře ví,že žádný učený z nebe nespadl.Je dostatečně sebekritický a otevřený,proto snadno navazuje kontakty se stejně postiženými lidmi.Tím se výrazně odlišuje od některých "opravdových běžců s kondicí",kteří se mnohdy díky silné orientaci na svůj výkon chovají jako stálí frekventanti ústavů pro duševně choré.
jwd | 09. 05. 2007, 10:47
Podle mě je tragédem člověk,který ... přemýšlivý a vzdělavatelný ... dostatečně sebekritický a otevřený. Tím se výrazně odlišuje od některých ... kteří se ... chovají jako stálí frekventanti ústavů pro duševně choré. - Výborně tragiku! Jak česky tragické!
milan | 09. 05. 2007, 20:21
Ještě dodávám,že má smysl pro ironii. :-))))
Tudy | 06. 05. 2007, 19:02
Běhat jsem intenzivněji začal až loni na jaře, od té doby jsem ve svém okolí během "nakazil" 7 lidí, kteří začali běhat prakticky od nuly (včetně manželky) a dnes jsem jim sám jakýmsi trenérem (na velmi amatérské úrovni :). Takže s Milošovým vyznáním se plně ztotožňuji.
Dan TudorJitka | 06. 05. 2007, 19:49
TRAGÉD... Jak to všechno vzniklo? Už jen málokdo ze čtenářů behej.com to ví...
http://maratonsky.blogspot.com/
To je to nejkrásnější a pravé tragédí psaní o běhání :o)Dagmarka | 06. 05. 2007, 21:24
Ahoj,
taky si přiložím, jestli můžu :-)
Často se nazývám Tragédkou z Pošumaví a jsem hrdá a moc ráda, že mohu být součástí tragédího hnutí :-)
Mám ráda tu ironii slova tragéd - myslím, že ve skutečnosti neříká vůbec nic o kondici a schopnostech dotyčného - ani duševních ani fyzických vlastnostech.
Cítím to jako lámání bariér - zažitých pravidel o tom co se k danému věku, povolání a kdo ví čemu společenskému hodí. Prostě člověk jde svou vlastní cestou bez ohledu na to co říká většinové okolí - to je prostě tragéd :-) Ale to je přece dobře - nechtějme být jako ty ovce (ale možná i oni jsou svým způsobem tragédi) a to je na tom to krásné :-)
Díky Airotragéde - tvá definice je výstižná a jasná, ale tuším, že jsi nikdy netušil co tvůj blogíček způsobí :-)
Díky všem tragédům a sněhovým koulím.
Dagmarkamol | 06. 05. 2007, 23:30
mimochodem, moc ti to v televizi slušelo, kdo byl ten tragéd s tebou?:-))))))
Miloš | 07. 05. 2007, 09:36
No vidíš já ani nevěděl, že už to šlo. Jestli správně soudím tak tím druhým tragédem byl vodič na půlmaraton za 1:50 resp. na maraton za 4:00 Petr Syblík.
drakobijce | 10. 05. 2007, 17:51
No ne, to mi něco uteklo. V kterém pořadu to bylo, jestli se smím zeptat?
Radek | 10. 05. 2007, 21:12
ČT2, V kondici, pokračování bude tuto sobotu
kaacza | 07. 05. 2007, 00:01
Jednou z krasnych vlastnosti trageda je podle meho ochota zacit ve vice ci mene pokrocilem veku s necim novym (behem) takrka od nuly. Postavit se mezi zkusene bezce s vedomim, ze (zas) skoncim na chvoste. Umeni nic si z toho nedelat a ochota na sobe pracovat. Uzivat si beh a radovat se z uspechu ostanich.
Neni to jen o behu, ze?
Advid | 07. 05. 2007, 09:28
Dagmarka: Moc hezky napsané.
RSS