Atletický trénink: Výživa a vrcholový sport (I.)

Chyby ve výživě pak mají přímý dopad na jeho tréninkovou kapacitu a aktuální výkonnost. Problematika sportovní výživy pro výkonnostní sport je úzce spjata s extrémními nároky na organismus, a proto se musí neustále hledat nové postupy a použití různých speciálních podpůrných prostředků, bez nichž se trénink sportovce již neobejde.

Vývoj vrcholového sportu v šedesátých, sedmdesátých a osmdesátých letech otevřel obrovský prostor pro objevování nových znalostí a dalšího experimentování. Pokud se nyní za těmito zkušenostmi ohlédneme, můžeme shrnout platné informace o výživě pro sportovce do následujících okruhů:

Stavba a udržování buněk a tkání
Enzymatická a hormonální regulace látkové výměny
Podpora antioxidativního ochranného systému
Zlepšování funkce imunitního systému
Dodávání energie

I když je pro sportovce limitujícím faktorem výživy vysoká dodávka energie, ostatní funkce výživy nesmí být opomenuty. V procesu získávání energie pro pohyb jsou zapojovány všechny tři hlavní živiny – sacharidy, bílkoviny a tuky.

Živiny
Optimální výkon vyžaduje pečlivou nutriční vyváženost základních živin. Trojpoměr základních substrátů ve výživě člověka by měl být:

* sacharidy 55 - 60 %
* bílkoviny 15 - 20 %
* tuky 25 - 30 %

z celkového energetického příjmu. Doporučené dávky pro sportovce respektují obecně poměr živin na hodnotě 4:1:1 (např. 400 g sacharidů, 100 g bílkovin a 100 g tuků). Existují tzv. standardy pro optimální dietní příjem (Doporučené denní dávky - RDA), což je odhad adekvátního příjmu určitých látek pro udržení dobrého zdraví. Tyto standardy zde nebudu uvádět. Chci jen podotknout, že nutriční potřeby vrcholových sportovců však tyto RDA hodnoty výrazně převyšují.

Složky stravy se obvykle dělí do šesti tříd:

* sacharidy
* bílkoviny
* tuky
* vitamíny
* minerály
* voda

Sacharidy

Glukosa, uvolňovaná rozpadem jaterního glykogenu, cirkuluje v krvi a slouží jako zdroj energie pro CNS, případně je vychytávána svalovými buňkami. Její množství je sice z hlediska celkového obsahu energie zanedbatelné, avšak je důležitým regulačním prostředkem.

Množství uloženého glykogenu v obou zmíněných orgánech se individuálně velmi liší a mění se za různých podmínek. Při poklesu původního množství svalového glykogenu na 1/3, dochází k ovlivnění kvality výkonu. Ještě výrazněji působí pokles hladiny krevního cukru, což je jev poměrně častý a vyplývá z nízkého obsahu glykogenu v játrech.

Tomuto jevu se říká hypoglykémie a její projevy lze poměrně dobře rozpoznat (ztráta orientace, diskoordinace, ztuhnutí lícních svalů).

Využití svalového glykogenu

Využití svalového glykogenu pro svalovou kontrakci záleží na:
a) trénovanosti
b) době trvání a intenzitě zatížení
c) zásobě svalového glykogenu

Opakovaně zatěžovaný sval, jehož zásoby glykogenu jsou v maximální možné míře vyvinuty, se okamžitě po výkonu snaží znovu vytvářet co největší zásoby, a tak v této době okamžitě přijímá a ukládá všechny nabízené sacharidy. V rámci regenerace se organismus snaží vytvořit větší zásoby energie, než které měl na počátku (princip superkompenzace).

Celá procedura si však vyžaduje trochu více času (2-3 dny), takže je nutné podle toho upravit tréninkový plán sportovce. Pokud je vše správně načasováno, lze zásoby svalového glykogenu až zdvojnásobit. Dojde-li k vyčerpání zásoby glykogenu v obou orgánech, zvýšenou měrou se využívají tuky, přičemž nezbytná hladina glykémie je udržována zvýšeným procesem tvorby glukosy z bílkovin (tzv. glukoneogeneze).

Potom dochází k úbytku svalových, plazmatických a dalších typů bílkovin. V průběhu zatížení již nelze prakticky využít k tvorbě energie jinou živinu než cukry. Tuky jsou dlouho tráveny, potřebují dostatečně prokrvený zažívací trakt a dostatek energie ke své přeměně, totéž v podstatě platí i o bílkovinách. Jsou-li tedy cukry podávány vhodnou formou a ve vhodný čas a správném složení, jsou rychle vstřebávány i využívány.

pokračování za týden