Deset dní před termínem desetinu maratonu

Bez maratonské atmosféry nemohu být, bez pohybu také ne; na druhou stranu na celých 42 km v šesti hodinách už by to také rozhodně nebylo. S Matýskem on board jsme si tedy dali pohodovou rodinnou čtyřku. Tak akorát na to, aby nám to neublížilo a přitom má chuť užít trochu té běžecké sváteční atmosféry ulicemi Prahy byla uspokojena.

Popovídala jsem si s maminkou nesoucí kluka - rovněž Matýska „na koni“, vyfotila pár pejsků se startovními čísly i taťku vedoucího dvě děti na provázku, potřásla si ploutví se skupinkou Japonců čekajících na tramvaj u Národního divadla, posilnila se „nealko staroušem“ a vůbec si užila zážitků, které by mi jinak unikly.

I když jsem se při sledování nedělního závodu neubránila slzám v očích (z lítosti nad tím, že tentokrát nenastoupím a zároveň z velkého štěstí, které nás zanedlouho čeká a cítím ho už teď) „absťák“ mi díky nesoutěžním běhům nehrozí.

Rodinné běhy, které jsem dříve neběhala, mají zcela neopakovatelnou atmosféru, která mně příjemně překvapila. Běžci i chodci jsou vypouštěni postupně tak, aby se sešli v cíli. Matýsek má tak svou první medaili a příští rok může jít se mnou znovu – já na rozklus a on na babyjoggeru. Vím, že to letos ještě doženu a také mí svěřenci nemusí věšet boty na hřebík, kdyby jim to v neděli náhodou nevyšlo. Společně totiž zatrénujeme na některý
ze závodů na podzim.

Takže žádná křeč a všem pochybovačům mohu říct, že kolikrát
nalítám po Praze daleko víc, často s notebookem na zádech a dvěma taškami v ruce, za provozu v ulicích a ve stresu…

Těší mne vaše povzbuzování v komentářích i zkušenosti těch
z vás, které jsou teď na tom podobně jako já, tedy v očekávání. Stejně tak jako jiná nastávající maminka na trati, kterou jsem sice nepotkala, ale řekli mi o ní kamarádi – běžci, kteří nás přišli podpořit. Tomu fandím a říkám – jen houšť.

Milé maminky, pokud samozřejmě vše probíhá dobře, nebojte se podle svých možností vyrazit, byť by to měla být pouze symbolická dvoukilometrová procházka Prahou, mimochodem dobrý nápad pořadatelů PIMu!

Sama se na svých okruzích setkávám s povzbudivými až obdivnými pohledy mužů a překvapenými až zděšenými pohledy žen. Jsme příliš konzervativní, blýská se nám ale možná na lepší časy.

Maminky, nebojte se o svých aktivitách mluvit s okolím. Pokud to
nechápe okolí a vy se při pohybu cítíte dobře, není to váš problém. Miminko cítí jak naši radost z pohybu, který nás baví, tak i frustraci z toho, kdybychom si ho odepřely. Co je tedy lepší?

Dejte na své pocity a nestyďte se za trochu neforemný běh či rychlou chůzi, když už to pak tolik nejde. Jeden osvícený článek už se na toto téma objevil již i u nás!

Kdy přijde náš den, ví samozřejmě nejlépe Matýsek. Už se to blíží – cítím se paradoxně lépe než třeba před měsícem. Nebude to tak dlouho trvat a budeme tři a také návrat do sezóny je podstatně blíže, než tehdy. Leccos se samozřejmě změní, ale už teď listuji termínovkou a těším se na to všechno…

Vanda Kadeřábková-Březinová

ONLINE VÝSLEDKY

KOMPLETNÍ VÝSLEDKY

FOTOGALERIE

BLOGY

DISKUSE NA FÓRU

OFICIÁLNÍ PROPOZICE