Vanda Kadeřábková-Březinová | 21. 5. 2007 | Přečteno: 4743× | Tisk článku
Matýsek bude na světě každým dnem a už se na sebe navzájem moc těšíme. Změna to bude velká, nicméně vše určitě zvládneme, i s tréninkem a návratem do ligy ještě tenhle rok. Nebudeme první ani poslední.
Za komentáře i povzbuzení děkujeme a jistě se ozveme, až se – ve dvou s babyjoggerem budeme opět prohánět po tréninkových tratích.
Je devět měsíců dlouhá doba, nebo není? Ve finále nakonec ne, i když byly chvíle, kdy mi to tak přišlo. Určitě je to ale hezký čas. Matýsek jistě dostane časem sourozence, mezitím však chci zase něco zaběhnout. A ne málo.
Vše pěkné jsme si užili – jak roste, jak kope i něžně hladí a až to všechno splaskne, bude se mi po tom, jak bylo vnitřně jaksi "živo", taky trochu stýskat. Z tohoto pohledu si užívám každou chvilku, dokud to tak je. Nikdy mi nebylo špatně, kondici jsem si udržela a jsem za to ráda. Končíme a opět začneme rychlou chůzí a nepochybuji o tom, že se do formy dostanu brzy, i když člověk musí počítat s nelehkým začátkem.
Na druhou stranu, zažila jsem občas i stres, když se mi třeba delší dobu nehýbal. Nepřehnala jsem to? Neublížila jsem mu? Dvakrát mne dokonce pochybnosti donutily navštívit lékařku. Stresům v práci jsem se taky nevyhnula. Tak i proto se také těším, až budeme tři a budu mít mimíska na očích.
A jaká další pozitiva to přineslo?
1. Držení těla.
Pročpak velkou část nastávajících maminek bolí záda? Nepočítám-li ty, které mají skutečně nějaký problém s
páteří nebo očekávají vícerčata, jsou za tím ponejvíce nezpevněné břišní svaly. Váha horní poloviny těla, vnitřních orgánů i rostoucího špuntíka pak visí pouze na páteři a vzpřimovačích (dva svalnaté pruhy kolem páteře), místo toho, aby byla podpírána rovnoměrně ze všech stran.
Sedavá práce, nedostatek pohybu nebo naopak jednostranný pohyb, včetně vytrvalostního běhu, vše jen zhoršuje. Ano, i běžec bez břišních svalů trpí na bolesti zad a navíc se nemá rukama o co opřít.
Dříve jsem to věděla díky své praxi s bolavými páteřemi také jen teoreticky, teprve špuntík mne přiměl překonat lenost a věnovat se také nějakým kompenzačním cvikům a posílení břišních svalů - dokud to tedy šlo, s jistými modifikacemi i v sedmém měsíci.
Na držení těla bez nadměrného prohýbání v bedrech jsem se naučila myslet aktivně. Výsledek? Ani v posledním měsíci jsem neznala bolest zad a s klidem jsem si mohla dovolit zvedání i těžších břemen v práci i v běžném životě včetně 16kg masérského lehátka, sekat trávu na zahradě a podobně. Zděšení? Není třeba – člověk jen musí vědět, jak na to – celým tělem, plynule, bez škubnutí.
A to i bez špuntíka, pokud si nechce vyhodit plotýnku třeba při vybalování věcí z "víkendového" auta.
2. Stravování
Strava a váha je věčné konverzační téma. Objevily se i hlasy, osočující mne z toho, že se snad bráním přibrání několika kil, které k tomuto stavu patří – a chudák dítě potom. Tak to ovšem není. Hlídala jsem si pouze špeky a složení a množství stravy. Není nutné jíst za dva, ale dvakrát kvalitněji. Dařilo se to se střídavými úspěchy.
Rodinné sešlosti a svátky pro mne byly utrpením – ale především proto, že se stoly na takových akcích prohýbají pod nezdravými lahůdkami a já prostě nemám tu záklopku, abych si je odepřela. Dříve stačilo několik dní poté méně jíst a více se hýbat, i když mi třeba bylo v prvních kilometrech špatně.
Tohle jsem však s malým udělat nemohla. Nezbývalo, než se nezdravým mlskům a zčásti pak i těm sešlostem vyhýbat. Uvědomila jsem si ale, čím člověk zatíží své trávení a ztratí spoustu energie zbytečným odbouráváním něčeho, co nepotřebuje. A opět platí – se špuntíkem i bez.
3. Umět zpomalit a najít priority
V kolotoči mezi prací, tréninkem běžeckým i pěveckým, závody, přestavováním domku se zahradou – snad někdy aspoň letního bytu pro nás i s Matýskem… psaním po večerech i nedostatkem spánku, jsem leccos zvládala.
Otázkou je, za jakou cenu, mnohdy na úkor regenerace. Nevyhnula jsem se otázkám, o kolik bych běhala či zpívala líp, kdybych nemusela dělat všechno to ostatní.
Čím dál silněji kopající špuntík už ale přiměje k zastavení každého, a je to dobře. Natáhnout se přes den, občas někomu něco odmítnout a nestydět se zapojit do některých věcí i jiné lidi. Umět si odpočinout je pro spoustu lidí stále problém. Do třetice – se špuntíkem i bez.
Vanda Kadeřábková-Březinová
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě nejste.
Ahoj Vando, díky opět za nové články a i za odkaz na novou studiu o sportování v těhotenství. Takových čláků by bylo potřeba mnohem více. Já osobně, když jsem se své gynekoložky zeptala, v jakých sportech mohu pokračovat, nebo které mohu začít provozovat, bylo mi doporučeno protahování a maximálně gravid jóga. Tato odpověď mi nijak neuspokojila, proto jsem informace musela hledat sama. Začala sem nákupem knížek o sportování v těhotenství. Musím se přiznat, že jsem jich prohlídla několik, ale koupila až tu, kde sem po rychlém prolistování zjistila, že běh nezakazují. Ve všech ostatních byl běh mezi aktivitami v těhotenství nevhodnými. Na českém internetu jsem žádné pořádné informace nenašla. Až pak náhodou sem našla tento web. Moc mi to pomohlo, jsou to pro mne opravdu užitečné informace.
Termín porodu mám o něco dýl než ty, jsem v šestém měsíci a Šimona (původně to měl být taky Matýsek) čekáme v první polovině září. Měla jsem obavy, zda v šestém měsíci mi ještě půjde běhat, ale musím říct, že teď se mi běhá mnohem líp než třeba ve třetím nebo čtvrtém. Nevím, čím to je. Jestli už se tělo nějak líp adaptovalo? Každopádně běh mi dělá moc dobře a budu ho provozovat, dokud to půjde.
Jak jsi psala o pozitivech. Tak strava je u mne bohužel dost nezdravá. S nástupem těhotenství mi přestalo chutnat kuřecí maso i ryby. Jednoznačně vítězí česká kuchyně. Bohužel. Ale věřím, že díky pohybu nebude konečný nárůst hmotnosti tak dramatický.
Co se týká nalezení priorit. Únava, která mi v těhotenství provází,mne opravdu překvapila. Musím přiznat, že jsem nečekala, že budu takhle unavená. Přesto ale nechci pověsit sport na hřebíček. Takže když se rozhoduju, zda vynaložit síly na sport nebo na domácí úklid či vaření, vyhraje sport. Úklid počká, stejně je to furt to samý do kola. To samý stresování se v práci, kvůli nevyřízeným e-mailům nebo komplikovaným situacím. Vždycky se to nějak vyřeší. Nějak jsem teď vůči tomu obrněná.
Už se s Matýskem blížíte do finiše. Držím vám oběma moc palce. Po porodu určitě bude času méně, ale doufám, že tvůj seriál neskončí a bude pokračovat tím, jak se postupně vracíš do formy. Také by mne tedy zajímalo, jak prožívá porod aktivní sportovkyně. Já jen doufám, že neplatí pověra, že sportovkyně kvůli pevným svalům mají porod těžší než ostatní ženy.
Naopak si myslím, že silná vůle a schopnost překonat se v situacích, kdy už opravdu nemůžeme, bude u porodu jen a jen výhodou. Snad. Sama doufám, že mi tenhle optimismu neopustí, až dojde na věc :))
Ahoj Vando, já jsem asi měsíc a půl "za tebou" co se termínu týče. Tvé články jsem četla ráda, ikdyž musím říct, že od 5. měsíce neběhám. Když jsem už asi 3 x měla pocit, že omdlím na trati, hukot v hlavě a divná bolest v zádech, nechala jsem toho. A tak chodím, to je asi tak jediná aktivita, která mi zbyla. Musím říct, že mě vůbec neuspokojuje, ale jinak to prostě nešlo. Takže máš opravdu můj obdiv, je vidět, že toho asi víc víš a více jsi četla. Ačkoliv můj styl byl chodoběh a snažila jsem se o co nejmírnější tempo, tělo zrazovalo. Ale to nevadí, já se vrátím :-) Tobě přeju, ať ti vše dobře dopadne a těším se na další hezké články!
Aleno, možná běh tvojemu miminku moc nevyhovoval a proto ti pocitem na omdlení a nevolností naznačilo, že běh nechce. Myslím, že je dobře, že jsi svoje tělo poslechla.
Náš Matýsek zatím stále ještě stepuje za startovní čarou, ale zdá se, že už o víkendu bychom se mohli dočkat...využívám tedy chvilky, děkuji za komentáře i podporu, i tipy, které mi od vás přišly.
S únavou jsem se vypořádávala samozřejmě také, a je dobře tělo poslechnout, protože špuntíci spotřebovávají velkou část naší energie pro svůj růst. Z toho zbytku jsem také raději pokryla svůj trénink než třeba úklid:)
Jiní špuntíci opravdu mohou dát najevo, že běh se jim nelíbí a také je dobré jim vyhovět. Může se jim ale líbit jiná aerobní aktivita. Pokud se ke svižné chůzi přidají běžecké ruce nebo nordicwalking, je to téměř totéž. Spálí se také vícekalorií z případných stravovacích prohřešků, jako jřeba táfle čokolády, které jsem občas taky neodolala. Takže vy, kterým se to tak stalo a běhat nemůžete, nevěšte hlavu.
V posledním měsíci mi vyhovovala i gravidjóga, naše pevné vysportované svaly je totiž třeba umět také uvolnit a celkově se na mimíska naladit. Mohu doporučit skvělou cvičitelku Martinu z relaxačního centra Café relax v centru Prahy, kde se mi věnuje zcela individuálně, na samém začátku jsme si všechno řekly, ví že jsem sportovkyně, takže mi udělala lekce doslova "na míru" a mně to vyhovovalo rozhodně více než kdyby tam byl babinec poskládaný z dam, které "to či ono nemůžou". A nebylo to ani moc drahé:)
Velká gratulace!!!....mamince, tatínkovi a hlavně Matýskovi, že už je za startovní čárou...ať Ti to běhá Matýsku.
Velmi dobre clanky, sledovala som priebezne co nove na "trati" hoci by sa mi zisli tieto skusenosti uz minuly rok, ked som bola tehu ja. Moja dcerka sa narodila 29.12.2006 a behavala a plavala som do 5-6mesiaca. ked som 5 tyzdnov po porode zacala opat s treningom bolo to tazke :O)) S kocikom som sice hned po porode "naprechadzkovala" denne niekolko hodin,ale prebehnut 500m ma riadne odrovnalo a predstava, ze chcem este toho roku zbehnut MMM Kosice mi pripadala rovnako nerealna ako to ze by ma raz mali zvolit za prezidentku SR, ALE!!! V polke maja som uz odbehla svoju prvu 20-ku (cas viac nez amatersky 1:50, no na chuti pridal) a verim ze aj ten MMM Kosice zvladneme! Preco som sa rozhodla dnes napisat, nie su moje "velke-male" uspechy, ktore chcem vykricat svetu, ale prosba, ci nevie niekto (aj fundovane) poradit, podsunut nejaky zaujimavy link a pod. na temu "beham a kojim". Mam zbehnute co to, ze to nie je problem, samozrejme vsetko triezvo, postupne davky zvysovat, pretoze stale pretrvavaju rozne myty o "strate" mlieka, "mlieko ti zhorkne", "dieta sa ti odmietne prisat" a pod. .. hlavne ma vie rozculit, ked mi to s uplnou vaznostou,ba priam az karhavym pohladom povie suseda,ktora chodi aj na druhe poschodie vytahom a trosku pohybu by jej ocividne prospelo. Co je vsak alarmujuce, mnohe laktacne poradkyne, lekarky a pod. sa stale "ohanaju" argumentami zpred 15-tich rokov a starsimi. Ako som uz naznacila, som amater, potesia ma fakty podane kuchynskou recou, nieco tipu: "Kyselina mliecna v svale a tvorba mlieka su dva oddelene systemy", lebo vlastne sama neviem ako to presne v tele funguje. Zelam skore navraty na trat a vela stasnych kilometrov, ci s bruskom, alebo bez bruska.
RSS