ZÁPISKY HOBÍKA: Chci běhat, ale nejde to
Tomáš Rokos | 18. 5. 2007 | Přečteno: 2404×
Jednou to přijít muselo. I když bych si to nepřipustil, asi to postihne každého. Možná motivační krize, možná zvýšené pracovní vytížení, možná... Nicméně výsledek je ten, že neběhám. Smutně a skoro až se slzami v očích si čtu, jak vám to jde a běhá. Někde jsem něco neuhlídal a sám sebe chytil do pasti. Pomůžete mi najít zase cestu k běhu?
Jsem vážně moc rád, že si běh vybudoval stabilní pozici v mém životě. Nesnaží se povyšovat nad ostatní mé aktivity, ale snaží se s nimi vyjít. Bohužel, vždy jedna musí mít navrch. Celý život se splašil a uhání, co to dá. Nemám ani čas zastavit a zhodnotit, jak mi to jde. A to nemyslím zrovna běhání. Prostě jen a jen práce.
Běh je záliba na roky a tak několikadenní výpadek by neměl být problémem. Možná ani přerušení na delší dobu. Vzpomínám na společný výběh s Shadowem, který říkal, že měl mnohem delší výpadek kvůli zranění. Taky hodně běžců začíná s během později. Někde jsem četl, že nejvíce běžců je kolem dvaceti a čtyřiceti let.
Třicátníci mají hlavně rodinu a práci. Koníčky skoro neexistují a sport už vůbec ne. Je ale možné, že se snažím jen tak ukonejšit. Když jsem začínal běhat, tak jsem si myslel, že těch pár minut si vždycky najdu. Běhal jsem sice mnohem méně, ale aspoň běhal. Teď na to prostě nenacházím vůbec žádný čas.
Je tohle ta pověstná ztráta motivace? Vždyť já bych chtěl běhat. Celý den si říkám, že večer půjdu, a nakonec je sedm večer, já dorážím domů z práce a už to nejde. Nikam se mi nechce. Veškerou mou energii si utrhla práce a já už chci začít relaxovat na druhý den.
Jsem strašný perfekcionalista a tak nedokážu dělat věci jen tak na půl. Podívám-li se na poslední svůj zápisek, tak nejen, že jsem dostal příšernou známku, ale i komentáře byly hodně kritické. Ivo dokonce označil mé zápisky a používání slova hobík tak, že jsem celkově mimo mísu. Jenže mně je úplně jedno, jak si budu říkat. Chci běhat pro radost z toho, jak mi to jde, a občas si zaběhnout s nějakým spoluběžcem.
Jsem každý den smutný a koukám na své běžecké věci. Pozoruji, jak zase pomalu ale jistě nabírám kila a natrénovaná vytrvalost jde někam. Zažili jste něco takového? Co vám pomohlo? Beru cokoliv, ale je mi jasné, že jednoduchý recept není. Žádná super pilulka jako na hubnutí. Jak si ale dodat tu běžeckou euforii?
Nemůžu nějak zásadně omezit práci, to by bylo sobecké hlavně vůči lidem kolem mne. Je mi jasné, že se neviditelný trojúhelník rodina-práce-koníček (běh) zase zbořil. Naposledy, když to odnesla rodina, tak jsem to vyřešil s ní a bylo to super. Je tu rozhodně spousta běžců a hlavně běžkyň, které to znají. Práce a rodina, nic z toho nechceme zanedbat. Teď to odnesl běh a tak se ptám vás, vy jste má běžecká rodina.
Tomáš Rokos
Související články
Komentáře
Přidat příspěvek
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě nejste.
Příspěvky v diskuzi (celkem 33)
kydy | 18. 05. 2007, 00:30
Ty, Tomáši, nebude to tak černé, jak se Ti to jeví. Zkus se podívat jen na ten nadpis Tvého článku a vypusť tu druhou část. Mě z toho vychází docela optimistické "Chci běhat...". A o tom to je. Můj učitel na vejšce měl takovou pěknu definici života: "Ze všeho nejdůležitější v životě je motivace. Pak je dlouho dlouho nic, a pak je kupka hnoje" (zahrádkáři laskavě prominou). Já se tímhle řídím celý život, a funguje to! Buď něco chci udělat... anebo nechci. A z Tebe cítím, že běhat chceš. Akorát to prostě teď zrovna trochu nevychází. Takže teď použiju parafrázi jednoho textu Modrého Efektu... " je třeba obout boty a pak dlouho dlouho běžet..." moc Ti to přeju! :-))
Vladimírtomhary | 18. 05. 2007, 02:38
ahoj ....som sice iba bezecke emryo, ale par sportovych kriz som si uz prekonal, tak skusim drobne rady :) :
- zmen system - zacni vstavat o hodinu skor - ma to spustu vyhod
- kup si nieco veeeeelmi drahe na behanie - to ta donuti ist behat
- zober rodinku na bike, nech slapu vedla teba ked behas
- zmen pracu a zivotny styl :) ....... ved vies ze tu plati ze ciel je cesta :)
vanda | 18. 05. 2007, 16:40
Občasné stavy se nevyhýbají ani běžeckým embryím, ani výkonnostním závodníkům (a věřím, že ani těm top - pokud je běhání dostatečně neuživí...)
Univerzální rada "tak vstaň prostě dřív" na každého prostě nefunguje, já osobně budík nesnáším(!) - a tak mi tahle metoda funguje jen po tu část roku, kdy jsou dlouhé dny a sluníčko mne krásně odpočatou vytáhne z pelechu prostě samo.
Kolikrát nezbývá než skloubit předcházející osvědčené: něco hodně drahého na běhání, co přece nemůže jen tak ležet doma, nebo některého z členů rodiny posadit na kolo zabírá zaručeně. Pro mně jsou to dále kilometry - když mám v pátek nějaké moc velké tréninkové manko, dám si něco delšího, případně dvoufáz (jednou ostřeji sama a podruhé pohodověji s někým, když jsme třeba na chalupě) - o víkendu. Není to asi vždy ideální, ale lepší než nic. Chalupářské víkendy, pokud se jim nemohu rovnou vyhnout, mně nutí i jinak: grilování, kávička s dortíky od všeho dámského příbuzenstva (mimo mně), atd. prostě musím vyběhat, i kdyby mi mělo být špatně. Pokud mi špatně opravdu je, po pár kilometrech to obvykle přejde. Představa rozpouštějících se či neusadivších se tukových polštářků je mi silným dopingem.
Můj manžel je běžec ryze rekreační a pracovně vytížený více než velmi. A ráno by za živého boha nevstal. Řeší to tak, že si vezme do práce běžecké věci, v autě se pak převlékne a oběhne si Krčský les (pracuje na Chodově). Když trénuje na Kunratickou, na podzim, kdy už je tma, udělá totéž v pauze na oběd či po domluvě s kolegy. K tomu ale přibalí vždy ručník a nějaký silný sprej, aby pak mohl opět do saka...
pavli | 18. 05. 2007, 06:37
Ahoj Toro, už jsem si říkala, jak odkládáš trénink (proběhnutí) kvůli grilování s přáteli a následně závod na 15 km, že to s běháním jde z kopce. Ono to takto plíživě přichází a potom se to rozrůstá. Jde o to najít určitý kompromis rodina-práce-přátelé-koníček.
Tak do toho, stojí to za to.
PavlínaTudy | 18. 05. 2007, 07:43
Ahoj Tomáši,
možná to bude znít drsně, ale musíš si určit priority. Na světě jsme každý v podstatě sám, tak si užívej, dokud to jde. Odpověz si sám na otázku, zda Ti nebylo lépe (a tím pádem jsi i pozitivně působil na své okolí) s pravidelným běháním.
DanAdvid | 18. 05. 2007, 07:46
Podle mě by pomohl společný běh, kde by na tebe přeskočilo trochu toho elánu a pak se to rozrostlo. :-)
minusak | 18. 05. 2007, 07:46
Asi máš práci, ve které máš dobré vztahy a zároveň zabezpečuje slušně i Tvou rodinu. Tudíž by jsi mmohl dojíždět do práce autem . Pak to je absolutně jednoduché,po práci někde zaparkovat, odtrénovat a jet domů.
Všichni asi potvrdí, že pokud si necháme tréning na večer, rodinné záležitosti Vás minimálně v polovině případů omezí tak, že běh vypustíte. Když přijdete domů o hodinu později, bude se Vám to řešit doma lépe.
Nejsem absolutně asertivní člověk, neumím si řečmi vůbec nic pro sebe získat. Proto používám metodu ohrané gramodesky (neustále se opakující slova) vůči okolí tak, že o svém běhu vůbec nemluvím a prostě neustále v určitou dobu chodím běhat a čím víc lidí mne vidí ,tím lépe. U rodiny to moc nefunguje ,ale v práci si neuvěřitelně za pár let zvykli a nikdo už ani v deníku neověřuje jestli si poctivě přerušuji pracovní dobu apod. Samozřejmě musíte počítat s tím, že pak nelze odmítat jakékoliv úkoly navíc a odpracovaný čas si poctivě hlídat. Je to pak taková tichá dohoda: Uděláš vždy co je třeba i navíc a my budeme tolerovat tvé cloumání s pracovní dobou. Na rozdíl od rodiny mi někteří kolegové snad i trochu fandí.
A poznatek k souboji gril:tréning
To svědčí o ztrátě motivace, anebo je to důkaz že si tělo potřebuje od běhu dlouhodobě odpočinout. V každém případě si odpověz na otázku. Jsem šťastnější po poctivém tréningu nebo po skvělém grilování? (Ještě jsem pocit štěstí po grilování nepoznal, takže nevím o čem je vlastně řeč. Po poctivém tréningu jsem vždy spokojený)
Mirek Hasal | 18. 05. 2007, 07:57
Ahoj Toro, jestli si celý den říkáš, že bys šel po práci běhat a pak už se ti nechce, tak to zkus otočit. Přivstaň si a vyraž ráno, to budeš ještě mít sílu si to neodmítnout. Pokud tě běhání opravdu chytlo, tak to bez něj dlouho nevydržíš. Prvních pár kilo navíc a první funění do schodů tě donutí s tím něco udělat.
Hodně štěstí a běhu zdar!tjuxa | 18. 05. 2007, 08:03
Ahoj,
k Tvemu clanku,kde hledas radu jak zpet k behu mam dve male poznamky:
1. jak dlouho jsi psal, posilal, vymyslel tento clanek-kolik min jsi mohl nabehat?
2. na svete nejsme kvuli praci, i kdyz si to spousta lidi mysli. Clovek se honi za karierou, ale nakonec zisti, ze v praci stravil nejlepsi leta ale zivota si neuzil. A v praci je kazdy nahraditelny, ale svuj zmeskany zivot si nenahradis.
Tomas UxaJecminek.Maselnik | 18. 05. 2007, 08:14
Ahoj Tomáši, není to tak dlouho, co jsem Ti psal, že vykazuješ sympomy ztráty motivace a bingho, je to tady. Návrat z práce v 19:00 je celkem normální stav hodně lidí.
Uvědom si, co chceš. Je-li času málo, MUSÍŠ mít jasný cíl. Letos na přelomu roku jsem podobně vymlouval ironmanovi, že dávky, které doporučuje k tréninku prostě nejdou skloubit s náročnou prací. Není to tak. Donutil jsem se 2x v týdnu vstát před pátou a vyběhnout. Stejně tak dlouhý víkendový běh začínám v 5:30 abych start dne stihl už s rodinou a měl hotovo. Dlouhé kolo v neděli řešíme tak, že já mám dopolodne, manželka odpoledne a večer se na sebe těšíme a děti si nás každého zvlášt užijí naplno. A když vím, že je týden fakt v pr...li, vezmu si běžecké věci do práce dám 40 minut přes polední pauzu (nutnou podmínkou je ovšem sprcha na pracovišti).
Jsi-li vytížení, je pohyb pro radost cesta do pekel. Je to moje vlastní zkušenost, kdy jsem s výmluvou, že sportuju pro radost s klidným svědomím vynechával tréninky, měl i měsíční období kdy jsem nedělal nic a tímto stylem jsem za 5 let např. nabral 20kg, které teď pracně sundávám. Najdi si smysluplný cíl a máš zpola vyhráno.mapo | 18. 05. 2007, 08:19
Ahoj Tomáši,
pod všechno uvedené v předcházejících komentářích se můžu jen podepsat. Zkus zapracovat na timemanagamentu, s velkou dávkou motivace to opravdu jde. Na udržení jakés takés kondice stačí hodina běhu několikrát týdne a je jedno kdy...Držím palce.Tudy | 18. 05. 2007, 08:19
Smysluplný cíl: uběhni Kladno za 3:59:59. Všude to oficiálně oznam (rodině, přátelům, v práci), uzavři sázky a pak už nepůjde couvnout. Možná se budeš zpočátku trápit, ale o to lépe se budeš cítit poté!
Danvanaxxl | 18. 05. 2007, 08:22
Zkus běhat ráno. Dřív jsem taky běhával kvečeru a kolikrát jsem se na to vykašlal, protože jsem byl z práce úplně vysáklej. A taky si to běhání nesmíš za žádnou cenu ničím zprotivit. Dělej si ty výběhy příjemný. Hledej si v nich malý radosti - sluníčko, ptáčci, barvičky, kozičky... Nesnaž se to rvát pokaždý rychleji a rychleji. Když jsem v minulosti běhával kvůli badecu intervaly a plyometrii, tak jsem z tréningu odcházel po čtyřech. V den kdy jsem měl jít běhat další intervaly se mně z toho normálně navalovalo. Odkroutil jsem si svých 8 týdnů a pak už by mě na trať nikdo nedostal ani buldozerem.
Mirek Hasal | 18. 05. 2007, 08:27
kozičky.......ty by mohly zabrat. Už jenom kvůli nim bys do toho měl jít !!!
:)
koyama | 18. 05. 2007, 08:52
Zkus skloubit to, co navrhuje minusak a Tudy.
Tzn. pokud to jen trochu jde, běžecký hadry do práce a z práce domů běž. No a když k tomu všude rozhlásíš: "uběhnu to a to, tak a tak," věř, že jen tak necouvneš.
Každopádně přeju chuť do běhu a hlavně energii to zvládnout.dees | 18. 05. 2007, 08:57
Taky jsem se dostala do stavu, kdy to proste vecer uz neslo. Od te doby vstavam rano pred praci a ono to jde.
A kdyby neslo, tak si proste vynadam-hned bych si vzpomnela treba na Pavli-mamku od ctyr deti, ktera me na PIMu zase predbehla:-). Vzdycky si rikam: Jini to taky zvladli, tak proc ne Ty?Homer | 18. 05. 2007, 08:57
Tome, Tome nač ten pesimismus?! Buď rád, že neběháš kvůli nějakému zranění, to pak sice "chceš" ale ono to opravdu "nejde". Já jsem takřka při 2 měsíčním výpadku došel k názoru, že každý sportovec (cyklista, běžec) si díky svému zájmu přibral na svá bedra mimo skvělých zážitků, i velké břím právě v podobě dní, kdy se své aktivitě nemůže věnovat. Proto si teď vážím každého metru a kilometru mnohem více než dříve.
Takže ti radím, utři slzu, nazuj boty a zbytek už moc dobře znáš...seal | 18. 05. 2007, 09:07
Zdravím,
taky myslím, že se jedná o ztrátu motivace a nezbude než natáhnou den a přivstat si. Určitě je potřeba si najít učitý nový cíl ke kterému se upnu. Abych taky použil pořekadlo - mně pomáhá toto: Chtěl BYCH neznamená NIC, CHCI znamená VŠECHNO ! a vo vo vo tom to je.
maty | 18. 05. 2007, 09:17
Ahoj Tomáši, při čtení Tvého článku jsem si vzpomněl na svojí krizi. Popsal jsi to velice přesvědčivě. Taky jsem hledal možnosti a motivaci, tak jsem na 14 dnů vysadil běh. Po té pauze, jsem měl pocit, jako bych ztratil dobrýho kamaráda. Pomohlo následující:
1. koupil jsme si nový sporttestr
2. dostal jsem nový běžecký kalhoty (co bych s nima dělal, kdybych neběhal?)
3. měl jsem ukrutnou potřebu si pročistit hlavu a hodina denně na rotopedu prostě nestačila (a to jsem se potil víc jak při běhu)
4. znovu jsem si pročítal na fóru témata o motivaci a tréninku - cítíš tu podporu, víš, že v tom nejsi sám.
Výsledek: znovu vstávám před 4°°. Nechce se mi, ale přinutím se (hlavně proto, že vím, že to stojí za to). Někdy sice odpadnu v 21°°, ale většinou v pohodě až do 22°°. Trojúhelník rodin-sport-práce je potom velice harmonicky sladěný. Tak hodně sil a držím palce.romikv | 18. 05. 2007, 09:54
Toro, každému přijde jednou krize. Holt jednou nahoře, jednou jsi zas dole, to je koloběh, kterému se nikdo nevyhne. Pomoc ale musíš najít sám v sobě, jedno pořekadlo říká, že hledáš-li pomocnou ruku, najdeš jí u vlastního ramene. Sílu najdeš z toho, že v tom nejsi sám, ale třeba i v tom, kolik člověk toho pro sebe v poslední době udělal. Svou práci nelze házet za hlavu. Pak pomůže si psát i denník, číst si zkušenosti ostatních. Anebo, jít si zaběhat s lidmi, u kterých víš, že jim jenom stačíš, část trasy, co jsi s nimi, zjistíš, že řeší v hlavě totéž co ty. To ti pak dá sílu jít sám dál, nejen ten den. A o čase? Někdo ráno, někdo je noční motýl. V zimě jsem měl asi 80% veškeré kilometráže po 22:00, organizování času je výhradně tvou osobní věcí. Taky jsme zjistil, že krátkodobě snížené úsilí = nerovnováha = hlad nebo faldy. Móóóc hezký, mít takhle na výběr ;-(
toro | 18. 05. 2007, 10:35
Ahoj všichni, moc díky zo podporu. Možná vám to ani nepřijde, když to píšete, ale mě to moc potěšilo a povzbudilo. Jsem vážně štastný, že jsem se obrátil na tu správnou skupinu lidí. Takové pozitivní energie se mi už dlouho nedostalo.
Pokusím se trošku zareagovat na některé komentáře:
Grilování: V té době jsem měl na výběr, a já si vybral tak, že jsem z toho měl radost. Teď to vypadá, že si moc vybírat nemůžu, čas na cokoliv mimo práci a rodinu v podstatě není.
Běhat brzo ráno nebo pozdě večer: to je vlastně forma kompromisu, je to čas kdy ani rodina ani práce nepředpokládají že se jim budu věnovat. Na tom něco je.
Běhat s někým a stanovený cíl: já si právě stanovil cíl a tím je ten můj tréninový maraton. Chci dát 42km ve skupině lidí pohodovým tempem. Přemýšlím, jestli jsem se sám toho nezalekl a tohle není jen reakce těla.
Jsem moc rád, že mám vás všechny tady na Behej.com. Nedokážu si představit, že bych byl běžecky sám. Chudáci běžci bez internetu, nebo přátel co běhají.
Mějte se prima a já se pokusím překonat to co to je a jít si zaběhat. Někde jsem četl, že má člověk jít vždy s možností to po 15ti minutách vzdát, když to fakt nejde. Tak já to vyzkouším.
Tomášmapo | 18. 05. 2007, 10:57
Po 15-ti minutách vzdát, nad tím Tome vůbec nepřemýšlej...když jsi zdravotně OK, tak jaképak vzdávání...Vždyť jsi mi na Kbelské desítce o malý kousek předběhl, tak ať je to příští rok taky tak...:-) Mysli na to, že vlastně všichni běžíme s Tebou, povídej si s námi v duchu, to pomáhá.
Ahoj a běž!!Jecminek.Maselnik | 18. 05. 2007, 13:19
Tomáši, jistě to víš, ale stejně raději napíšu: cíl musí být jasný, objektivní a měřitelný. Maraton neofiko ve skupině mi příjde jako zadání dosti vágní. Ale uvidíš sám.
seal | 18. 05. 2007, 14:05
Píšeš: Přemýšlím, jestli jsem se sám toho nezalekl ..
Tady mluvíš o maratonu. V jednom ze svých minulých článků jsi prozradil sen dát ironmana. I když to je cíl, byť vzdálený, jsou to velikánské skoky a je to "strašně" daleko. Otázka je zda jsme/jsi skutečně připraven/i na to kolik naše/tvoje cíle budou stát ? Ještě jedna věc mi kdysi pomohla. Mít co nejvíc důvodů proč běhat. Pak je větší šance že některé důvody TĚ nedonutí ale jiný řeba ano.
josiah | 18. 05. 2007, 10:57
Mel jsem stejny problem...zacal jsem behat a prestal...a zacal a prestal... pomohlo jedine: Cil: Priprava na Maraton
Cil jsem splnil, ale uz ted vim, ze chci bezet nejaky dalsi maratobn na podzim... a budu behat dal... i kdyz jsem vzdycky byl a vzdycky budu total hobik bez casovych ambici.
yosiah [odkaz]http://www.yosiah.com/blog/[/odkaz]jwd | 18. 05. 2007, 12:09
Jsi buď líný nebo depresivní. S obojím se dá bojovat! Hlavně se nevymlouvat na okolí (rodina/práce). Každý má právo a u rodiče bych řekl, že i povinnost na vlastní rozvoj. Dětem sloužíš jako příklad víc něž když s nimi řešíš každodenní starosti. A ve vyvážené partnerském vztahu také musí být prostor pro seberealizaci, která zpětně obohatí vztah. Jen už nad sebou neplač. Jak zdůrazňují i někteří ostatní, pokud jsi zdráv, není nepřekonatelných překážek.
petrs | 18. 05. 2007, 12:26
Mě tohle potkalo po roce běhání. Moc mi pomohl Tučňák a naše společné pravidelné ranní pátky. Zkus pravidelné, napevno domluvené běhy a Drakobijcem. Za dva týdny budeš zpátky.
drakobijce | 19. 05. 2007, 21:55
Jsem pro - co takhle zitra? Jestli jo, dej vedet, nebo se stav rano v 8.00 u nas.
Jarda koloběžka | 19. 05. 2007, 13:40
Svůj příspěvek rozdělím na 2 části. 1. se týká Tora, 2. je pro všechny.
1. Podívej, Toro, kolik komentářů a kolik kamarádů se ti snaží pomoci. Všichni ti fandí! Tak přestaň mudrovat a sportuj. Třeba začni jezdit na kole, třeba cokoli jiného. Jednou dojdeš stejně k tomu, že právě pro nedostatek času je běh to, co lze nejsnáz do denního programu začlenit.
2. Myslím, že sice všichni píšeme Torovi ale celá ta věc má i všeobecnou platnost. Občas každého postihne ztráta motivace a chuti jít dál. Někdy pomůže malá změna. U běhání to může být třeba jenom to, že zpestříme dosavadní stereotypy. Nové trasy, ranní běh, nový parťáci. Krize (nejen v běhání) se vždy nějak vyřeší. Často k jejich překonání pomůže právě to běhání. Byla by škoda, zahodit něco, co leckdy umí být lékem na vše ostatní.Jarda koloběžka | 19. 05. 2007, 13:43
P.S. Za tenhle článek ti dávám 5. Nechci tě tím naštvat. Chci tím jen říci, že se opět těším(e) na články o tom, jakou ti běhání dává radost do života.
maty | 19. 05. 2007, 17:54
Ještě jsem o tom přemýšlel Tomáši. Je super, jak jsi sdílný, jak nepřikrášleně předkládáš Své pocity. Je dobré se svěřit a najít někoho, kdo Tě vyslechne a v dobré vůli a nezištně Tě podpoří. Krize je o vlastním boji. Ta podpora může být hybnou silou, ale ten největší díl "práce" je na Tobě. Ne každý, kdo prochází krizí si dokáže o pomoc říct, a ne každý kdo si o ní řekne jí dostane. Teď jsme v přeneseném slova smyslu součástí Tvé krize. Zkus naši podporu vnímat jako závazek. Třeba i to může být motivací. Zkus udělat první krok. Zdravím Maty.
Kydy | 19. 05. 2007, 21:58
... a já přidávám a prosím, informuj nás o tom. Dík.
Kydy | 20. 05. 2007, 07:55
... a já přidávám a prosím, informuj nás o tom. Dík.
RSS