Heroické výkony na cestě k maratonskému startu

Sportovci před 100 lety měli daleko tvrdší život než nyní. Start na olympiádě nebyl vždy cestou k penězům. Za všechny příběhy stačí dva podobné osudy. Koho z dnešních vytrvalců by napadlo – dojít si na olympiádu pěšky?

Mohl být Carlo Airoldi prvním olympijským vítězem maratonu?

Carlo Airoldi (1869 - 1929) byl jedním z nejzkušenějších vytrvalců své doby. V roce 1894 vyhrál běh na 50km z Lecca do Milána časem 4:22 a 22,5km trasu Zurich – Baden za 1:17.

V listopadu 1895 porazil ve 12etapovém závodu Miláno – Barcelona (1050 km) svého rivala, Francouze Ortegu, který později uběhl 40 km za 2:31:13. Za vítězství obdržel odměnu 2000 peset. 

V roce 1895, když Wiiiam Cody (Buffalo Bill) se svým indiánským cirkusem navštívil Itálii, Airoldi jej vyzval na souboj – nikoli pistolnický, ale vytrvalecký: Airoldi pěšky proti Buffalo Billovi na koni se utkají na vzdálenost 500 km. Buffalo Bill bohužel výzvu odmítl a tak jsme přišli o napínavou historku.

Když se Airoldi dozvěděl o připravovaných olympijských hrách v Aténách, neměl dostatek peněz, proto se vydal na hry pěšky. Vyrazil z Milána 28. února 1896 odpoledne za podpory deníku La Bicicletta. Díky novinovým reportážím známe detaily jeho cesty.

Airoldi měl naspěch – hry v Aténách začínaly již 5. dubna. Během 48 hodin  urazil 158 km z Milána do Verony, 6. března byl již v Terstu, 525 km překonal za týden. Jeho rychlost se nedá srovnávat s nynějšími vytrvalostními výkony – trasu absolvoval s plnou polní – se vším, co potřeboval k životu. Dvacátého března dorazil do Ragussy, nynějšího Dubrovníku. V nohách měl 1119 km.  Dal na radu zdejšího konzula, aby se nepouštěl pěšky přes nebezpečnou Albánii, možná i kvůli stoupající únavě a nepatrnému času do zahájení olympiády, a také kvůli zranění – při pádu v posledním dni si zranil ruku.

Podařilo se mu „stopnout“ rakouskou loď plující na Korfu, kde přestoupil na řecký parník jedoucí do Patrasu. Odsud mu zbývalo „jen“ 219 km – Za tři dny, 31. března, překročil hranici Atén. V nohách měl 1338 km – dávku, kterou za měsíc neabsolvují ani nynější olympijští vítězové. Ještě téhož dne odpoledne se setkal se členy olympijského výboru, aby podal přihlášku.

Olympijský výbor mu po krátkém váhání oznámil, že jeho přihlášku – nepřijímá! Důvodem prý byly zvěsti, že se v minulosti zúčastnil závodů za peníze (což byla pravda). Skutečným důvodem bylo údajně, že Řekové chtěli mít svého olympijského vítěze – na maraton se jich připravovaly dvě desítky, a takto se zbavili silného konkurenta.

Rozhořčený Airoldi musel absolvovat zpáteční cestu, aniž by se olympiády zúčastnil. Podle svých výkonů se lehce mohl stát olympijským vítězem. Ihned po olympiádě vyzval Spiridona Luise na běžecký souboj, ten však nabídku nikdy nepřijal.

Faktem je, že po návratu do Itálie se Airoldi několikrát pokoušel překonat Spiridonův čas, ale bez úspěchu. Nějakou dobu závodil ve Švýcarsku, a nakonec emigroval do Jižní Ameriky.

Airoldiho kubánský následovník

O tom, že Airoldiho příběh nebyl ojedinělý, svědčí i cesta  Kubánce Felixe Carvajala za 4. místem na OH v St. Luis (1904).

Felix Carvajal (1875-1949)

Kubánský listonoš Felix Carvajal, známý jako El Andarin, si vydělával na olympiádu tím, že obíhal havanská náměstí a vybíral prostředky na svou vysněnou cestu. Neváhal se uchýlit ani k přímému žebrání. V rámci shromažďování prostředků přeběhl celou Kubu od východu na západ. Když nastal čas, odjel nákladní lodí do New Orleansu. Tam se snažil své skromné prostředky rozmnožit, ale neměl štěstí. O většinu zbývajících peněz byl připraven falešnými hráči v kostky. Bez peněz mu nezbylo než se do St. Luis vydat po svých. Občas ho svezli i dobří lidé.

Ke startu maratonu nastoupil v těžkých botách a dlouhých kalhotách. Protože všichni běžci měli trenýrky, rozhodli rozhodčí, že mu je zkrátí. Malý Kubánec protestoval – vždyť to byly jeho jediné kalhoty! Nakonec mu kalhoty za všeobecného jásotu diváků zkrátil svalovec - olympijský vítěz v disku Martin Sheridan. Kubánec vyrazil dostatečně rychle, ale svoji účast v maratonu si doslova vychutnával. Kde byli diváci, Felix se zastavil, popovídal s nimi, a pak začal dohánět ztrátu. Protože neměl peníze, vystartoval téměř hladový. Za polovinou tratě snědl z hladu pár nezralých jablek, což mu přivodilo žaludeční potíže. Přesto se přinutil k pokračování v běhu. Ač nastřádal hodinové zpoždění na vítěze, dorazil do cíle jako čtvrtý.  Za optimálních podmínek ale mohl i zvítězit.

Vladimír Svoboda