NÁZOR: Turistické maratony, ano či ne?
Vladimír Svoboda | 20. 7. 2007 | Přečteno: 1737×
Stejně jako Američané vedou ve stravovacích neřestech, vedou i v boji za eliminaci jejich následků. Myslím tím kondiční sportování. Ujalo se zde hnutí běhu pro zdraví (joggingu) a vznikly zde i maratonské poutě - zábava a pohyb pro každého.
Od Keňanů, sloužících jako tahák, přes ty, kdo celoročně trénují a berou to jako závod s ostatními, ale i sami se sebou, až k těm, kteří si vyrazí na sportovní výlet.
Statisíce Američanů se ročně zúčastní několika set maratonů. Valná většina z nich vyběhne, někteří po pár, jiní po několika desítkách kilometrů přejdou do rychlejší chůze, občas si popoběhnou, a nepotřebují k tomu žádný zvláštní trénink.
Dovolím si zavzpomínat na éru dálkových běhů a pochodů u nás, kterou asi pamatují již jen ti starší z nás – tehdy tisíce lidí chodily (a částečně i běhaly) 50 km, a mnozí i 100 km. Za úžasné pouťové atmosféry, většinou bez přípravy – resp. jedinou přípravou byl předchozí dálkový pochod.
Tehdy se nabízela logická a výhodná možnost oba směry prolnout. Jak maratonské sportování, tak „nesportovní“ výkonnostní turistiku propojit a dosáhnout plynulého přechodu od rekreační, kondiční či výkonnostní dálkové turistiky ke kondičnímu, příp. výkonnostnímu pojetí běhání. Vždyť obě hnutí měla společné to základní – snahu překonat co největší vzdálenost v co nejkratším čase. Toto spojení nevyšlo. Stejně jako oficiální atletičtí činitelé mají daleko k běhům mimo dráhu, turisté a běhy mimo dráhu jsou také jako kočka s myší.
Dálkové pochody a běhy v 90. letech odumřely či skomírají a rekreační sportovci či výkonnostní turisté za ně nemají náhradu. Mladí se věnují počítačům, hazardním hrám, sexu a televizi. Mnozí rekreačnější běžci a výkonnostní turisté přešli na cykloturistiku, kde takováto dusná atmosféra pohrdání sportovci - rekreanty (kterou dle mého názoru navodil i zmíněný dopis) není a lidé se necítí terčem výsměchu, když se na kole plouží rychlostí 18 km v hodině.
Ve světě se vyvinula zvláštní kombinace běhání a turistiky – cosi jako turistické maraton. Naše éra dálkových pochodů v 70. letech byla možná jejich předchůdcem, ale k průniku maratonu a dálkových pochodů bohužel nedošlo. Udělali to za nás bohužel Američané. Většina maratonů se skládá z několika desítek zahraničních es, které přilákají kamery a sponzory, a z mnohatisícového davu, směsi výkonnostních, rekreačních sportovců a poutníků. Je k naší škodě, že lidé, kteří neumějí maraton za 4 hodiny, raději sedí u televize a na maraton (v lepším případě) koukají. U nás je pořád maratonec ikonou, něčím výjimečným, téměř božstvem. Mnozí se vyžívají v tom, že jsou víc než ostatní.
Dělal jsem delší dobu na slušné úrovni i orientační běh, kde je zcela jiná atmosféra – žádné atletické primadony, i ti nejlepší jsou kamarádi s kýmkoliv. Mezi běžci jsou stále náznaky kastování na hvězdy, ty obyčejné a plebs. Na maratonu v Honolulu je opravdu časový limit maratonu 12!!! hodin a mnozí toho využívají. Loni zde dorazilo do cíle 24500 účastníků – z toho 11700 žen! Padesát procent účastníků bylo horších než 5:48h, 2500 lidí dorazilo do cíle v čase horším než 8 hodin a na posledního čekali 12 hodin 50 minut – prostě maratonská turistika.
Ale proč ne? Dvacetpět tisíc lidí ušlo (a někteří z nich i uběhli) 42 km, každý spálil několik tisíc kalorií, někteří si přivodili puchýře, zničili hýžďové i stehenní svaly, ale mnozí je zocelili, mnozí si našli nové přátele a naprostá většina měla pocit, že to byl přínos pro jejich zdraví. A mnozí si vyzkoušeli, na co mají. Bez úšklebků a posměchu. Možná si řeknou: "No, příští rok bych mohl trochu trénovat." Tito lidé by si z upozornění, že nejsou sportovci, když maraton jdou, dělali jistě srandu – protože bylo tisíce podobných, kteří běžecké ambice nemají.
To jen u nás (a bohužel skoro v celé Evropě) je ten, kdo maraton ujde pěšky za 6 - 7 hodin, považován za blázna a exhibicionistu. Lze polemizovat, zda tyto lidičky označit za sportovce, či jim ponechat mezi běžci trochu hanlivý přídomek „turisté“. Museli bychom zabrousit ke kořenu pojmu sport a tudíž i sportovce – je mnoho výkladů, většinou zavádějících. Nejširší pojetí sportu je de facto – zábava se soutěžními prvky (a pod tuto definici se skryjí např. i šachy, golf, závody formule 1, přebory v bridži, a snad i pivní sportování po hospodách.)
V užším slova smyslu bych definoval sport jako: zejména fyzicky namáhavé a obtížné pohybové aktivity se soutěžními a závodními prvky. Do této definice se již mnoho zavedených sportů nevejde – sporné jsou kromě předchozích např. horolezení, turistika, kuželky, tzv. sportovní rybolov a mnoho jiných.
Vladimír Svoboda
Související články
Komentáře
Přidat příspěvek
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě nejste.
Příspěvky v diskuzi (celkem 36)
koyama | 20. 07. 2007, 10:31
Mluvil jsem s pár běžci, běhajícími v české špičce a nikdy se nechovali jako atletické primadony. Jsem běžec, který má maratón nad 3:30 a kamarádsky už jsem si nesčetněkrát popovídal s běžci, kteří atakují nebo i pokořili hranici 2,5 hodiny, stejně jako s běžci, kteří někdy s největším úsilím stíhají maratónský limit, čítající obvykle 6 hodin. A rozhodně si nemyslím, že by lidé, kteří běhají tak pomalu, že už to připomíná turistiku, byli hodni výsměchu. Naopak - každý, kdo se zvedne od TV, překoná vrozenou lidskou lenost a začne sportovat (a to jakkoliv) si zaslouží uznání.
Tak černě jako vy bych to rozhodně neviděl. Nevím, asi potkávám jiné lidi.klasta | 20. 07. 2007, 10:36
pěkné psaní...
původní význam slova sport je nevím teď přesně jestli z Latiny, nebo z Řečtiny: disportare = rozptýlení, myslím si, že to mluví za všechno... zároveň se z toho dá vyvodit, že vrcholoví sportovci vlastně nejsou sportovci..:)
Taky se mi moc líbí srovnání s orieťákem, který sám kombinuji s běhy mimo dráhu. Členská základna aktivních závodníků v OB je u nás nepoměrně početnější a zároveň vyrovnanější než v atletice, navíc z první dvoustovky v republikovém rankingu může každý porazit kohokoliv, naši eliťáci běhají ve světové špiičce...
Atletika může jen závidět. Není to náhodou tím, že se v orienťáku nelpí v první řadě na výkonosti, do lesa "chodí" celé rodiny i s prarodiči, každý závod absolvuje svým tempem, ambiciózní a zakomplexovaní rodiče necepují své děti k absurdním tréninkům a závody mají nádech společenské akce?ironman | 20. 07. 2007, 11:10
Sam jsem prikladem ze dalkove pochody byly skvelou prupravou pro rozvoj aerobniho zakladu. Prvni jsem sel ve 4letech (Provodínská štrapanda-15km) a v 5 letech jsem babcu ukecal k 50km. No pravda je ze od 40km me s dedou stridave
nesla na koni :). Dalsi nenasilny rozvoj pak prisel v 10 letech na orientaku, kde mohu potvrdit byl pro mne zcela nepodstatny vysledek, cilem bylo predevsim najit vsechny kontroly a vratit se z lesa :). Obcas se take stavalo, ze se nekdo vracel z lesa a dederonovym dresu mel zabalenou kupu hribku, no nechte je tam ze :). Celkove tak mohu rict, ze muj organismus nikdy nepoznal pretizeni a byl podle me rozvijen idealne, bez zraneni.IMMartin Dvořák | 20. 07. 2007, 11:28
Pojem "maraton" je v dnešní době ve velké míře zneužíván a vykrádán. Maraton totiž znamená jednu z atletických běžeckých disciplín a její podstatou je běh. Mnohé maratony a výkony na nich, ty, o kterých referuje článek, lze spíše označit třeba jako DEP - dálkové etapové pochody, pořádané turistickou sekcí ČSTV.
Mnozí lidé se však na prvním místě potřebují pochlubit, a za tím účelem vykrádají značku "maraton", neboť by už tak dobře neznělo, pokud by měli říkat, že absolvovali - například - dálkový etapový pochod.pavli | 20. 07. 2007, 11:51
Proč "etapový" - vždyť se maraton jde či běží v jednom kuse?
Martin Dvořák | 20. 07. 2007, 14:48
no...v minulých dnech jsme se tady o jednom etapovém bavili, dá se to najít v jednom ze starších článků, kdy nakonec vyšlo, že se nemohlo jednat o maraton. Přitom každý z nás (i kritici jako jsem já) by vysoce ocenil a oceňuje i absolvování pochodu na uvedené trase a za uvedených okolností, jak se nakonec také podařilo. Jen je ale škoda, že honba za prestiží nedovoluje nazývat věci pravými jmény.
running-observer | 20. 07. 2007, 16:08
Z nedávných článků si nemohu vybavit, že by některý maraton byl uváděn namísto etapového závodu, tedy že by šlo o jakési zneužití slova maraton. Vybavuje se mi pouze Maltézský maraton z podzimu, kde 42195 m je opravdu rozloženo do 3 dnů, a tedy o maraton v pravém smyslu toho slova nejde.
Srpnový "Malý svratecký maraton" sice není maraton, ale už v názvu má "malý", takže nejde o žádný klam.
V MDS je 6 různě dlouhých etap, z nichž předposlední je klasický maraton. MUM je 7 prodloužených maratonů.
Tedy nevím, co máš, Martine, na mysli...
Svaťa Sedláček
Jana chodec | 20. 07. 2007, 11:58
ANO, velmi souhlasím s tím, že se na velkých maratonech můžou zúčastnit i rychlochodci, proč ne, když se vejdeme do limitu. Sama jsem dříve běhala, mám za sebou 20 maratonů, ale teď jen "rychlochodím". Trénuju stejně, jako když jsem běhala. Začínám vždy vzadu, abych se běžcům nepletla a na konci i pár běžců předejdu. Chůze mi dává po fyzické i psychické stránce to, co mi dával běh. V cizině je hodně maratonů "walkers friendly", u nás zatím nic takového není, možná by se odvážilo více lidí.
Luckyboy | 20. 07. 2007, 12:06
martin ma v leccems pravdu. asi spousta lidi si pamatuje diskuzi na uplne stejne tema na strankach www.beh.cz
ja jsem v teto otazce celkem rozpolceny. vsechny argumenty v clanku maji neco do sebe. rozumny sport je cesta ke zdravi a limitem 5h na maratonu si moc lidi cestu ke zdravi nenajde. polemizovat o tom co je jeste beh a co neni nema cenu, protoze presna odpoved na tuto otazku jaksi neexistuje.
jak ale rika martin maraton je kralovska vytrvalecka atleticka disciplina. a z pohledu mnohych bezcu se muze zdat ze "turiste" jejich vykon devalvuji. a vykradani znacky maratonu temito turisty a urcita snaha o pochlubeni a moznost rict ja jsem absolvoval maraton taky existuje.
chapu oba nazorove proudy a neprikalnim se ani k jednomu. podle me se tyhle dve skupiny musi naucit respektovat, protoze velke maratonske akce typu PIM se bez turistu neobejdou, protoze se jedna v prvni rade o komerci. pak tu jsou ale komornejsi maratony - kladno, stromovka kde se turiste myslim vubec nejsou a tam si muze tvrdacke atleticke srdce vychutnat zavod bez turistu :)spartan | 20. 07. 2007, 12:13
cas na maratonu za 5 a vice hodin a absolvovani zavodu bez systematicke pripravy je urazka tohoto behu s tak bohatou tradici,
Jana chodec | 20. 07. 2007, 12:16
....nejlépe tedy si pozvat Keňanů a limit dát 3 hodiny, nevím, proč vám pomalejší běžci a chodci tak vadí....
spartan | 20. 07. 2007, 12:32
je to asi vec nazoru.nelibi se mi ze se z tohoto krasneho zavodu stava jakasi forma komercni exibice.ja jsem absolvoval 11 maratonu a z toho 9 pod 3 hodiny.Svuj prvni maraton jsem se take protrapil na 3hodiny 50 minut ale to jsem se na nej rok pripravoval a navic odmalicka jsem zavodne sportoval.bez jakekoli pripravy bych si nikdy nedovolil tento krasny zavod urazit.jen absolvovat zavod za jakych koli podminek nema pro me vubec zadnou hodnotu.ale rikam je to jen muj nazor . kazdy se asi na to diva jinak.
milan | 20. 07. 2007, 13:10
Jsou i tací,kteří dokáží urazit tento beh s bohatou tradicí hned 7x v týdnu.
Jana chodec | 20. 07. 2007, 13:14
....nebo tací, kteří za den udělají vzdálenosti 2 maratonů i více, podívejte se na www.ultrabeh.sk, a hlavně sportovci - buďme k sobě tolerantní, každý ať to absolvuje, jak chce, když zvládne limit organizátorů udělá něco pro sebe.
koyama | 20. 07. 2007, 13:22
Ano. Vždyť, kde byste chtěli hledat hranici, kdy je maratón ještě uběhnutý a kdy už se chodí.
Já, když ho dám trochu víc přes čtyři hodiny, tak budu tutově chodit. Moje žena ho ještě pod 4 nedala, ale garantuju vám, že je celé běhá. A teď "babo" raď, kde je ta hranice.
Btw. Na předloňském půlmaratónu Protrápil jsem ho za 1:47) mě na 18km předešel chodec.Jana chodec | 20. 07. 2007, 13:37
Přesně tak, Koyamo. Já taky jsem na vrcholu blaha, když předejdu běžce. Taky jsem znala lidi, co to měli rozběhnuté na 3:30, pak přišla křeč a do cíle museli pomalu jít, ale nevzdali to, takže hlavně nikoho nesoudit, jak rychle atd. Proto se mi líbí akce Sri Chinmoy Marathon Teamu, ač nejsem členem, tak jsou velmi tolerantní a nevadí, zda jsem běhala nebo chodila, všechny jejich závody jsou velmi příjemné a positivní.
Martin Dvořák | 20. 07. 2007, 14:30
jj Ještě to lze formulovat tak, že podstatou maratonu je určitý specifický pohyb - běh. Pokud si maratonskou trať projdu, avšak neběžím, pak vykonávám vlastně úplně jiný pohyb, než o který jde. Sice mne za to nediskvalifikují, jako by tomu byl při chodeckém závodě, kdyby někdo nedodržel chodecký styl, ale to je slabá omluva. Absolvuji tím "maratonskou trať", ale neabsolvuji "maraton". Asi tak to vidím já.
honza Škrdla | 21. 07. 2007, 20:40
Tak nevím, více lidí mi říká, že to co předvádím má daleko k běhu, jeden známý to nazval rychlým pohybem v před. Přesto jsem zatím všechny maratóny uběhl pod 3:30 a ty rychlejší mám pod 3h.
Jinak znám lepší běžce než já, kteří aspoň jednou část maratónu šli.
Frajer | 20. 07. 2007, 14:19
Stačí mít jen úctu k lidem a veškerému jejich konání .......a takovéhle dikuse nemusí být............každý to přece dělá nejlépe jak dovede ne
minusak | 20. 07. 2007, 15:11
To je opravdu diskuze bez řešení. Sám v sobě nemohu nalézt jednoznačný názor, natož ho potom obhajovat.
Fakt je, že marathon dávám jenom jeden ročně. Z úcty k němu, jelikož připravit se kvalitně na víc marathonu v roce bych mohl jedině kdybych neměl finanční zodpovědnost za rodinu atd,atd. A přesto se mi v roce 2005 stalo, že mi to nějak ten den nesedlo, 2km jsem šel doslova pěšky. Do cíle jsem se doslova dopotácel za hrozných 4 a půl hodiny. Přesto si to počítám ,jako uběhnutý marathon, už jen kvůli tomu nezměrnému utrpení. Ale za čas se sám před sebou samozřejmě naopak stydím-.
Na start by měl jít člověk asi s tím, že trasu celou uběhne, byť by to mělo trvat 5 hodin.
A nedovedu si představit, že by se nemohli zúčastnit takoví běžci jako pan Zikeš (uběhne vždy v kuse a je r.1928) jen kvůli limitu 4 a půl hodiny.¨
Souhlasím však s tím, že čas kolem 6hod není možné během dosáhnout, ledaže by někdo schválně kličkoval.
MH | 20. 07. 2007, 15:27
Zajímavý článek s otázkou. Zkusím vysvětlit, proč na ni odpovídám NE, nepodporuji.
Zdravotní rizika - jestliže průměrný člověk v životě urazí po svých vzdálenost maratonu asi za dva týdny, pak je pro něj maratonský závod enormním zatížením, na které není připraven. A to je většina těch pro které je nějaký rozdíl mezi 6 (obvyklý) nebo 12 hod limitem.
Zdravotní přínos - pozitivní přínos jednorázového zatížení organismu je minimálně sporný.
Je to závod - a cílem závodu je závodit.
Jde o komerci - malé maratony jsou velmi často malé nejen pro místo a čas konání či časový limit. Startovné bývá často nižší a průměrné dosahované výkony lepší. Velké maratony touží po velké účasti a zaměřují se i na populaci, která by se měla radši věnovat systematickému tréninku a závodit na maratonu, až na to bude připravená jejich fyzická schránka, a pokud jim vůbec o nějaké závodění půjde.
Jen pro úplnost: jsem proti segregaci na běžce a ty ostatní, každý ať se hlásí na jaký závod chce, a nechť si organizátoři stanovují limity podle své úvahy. Jen říkám, že komerce už je v maratonu dost a není ji třeba dál podporovat.milan | 20. 07. 2007, 17:15
Není to sice můj případ,ale podle mě existuje velká skupina běžců,kteří se přes protrpěný a prochozený komerční maraton (poskytující určitou míru anonymity) dostali k pravidelnému treningu.Bez existence těch velkých a komerčních maratonů,by pravděpodobně nenalezli odvahu se na tuto trať vůbec postavit.
Proto mě komerce z principu nevadí,má i mimo jiné pozitivní vliv na peněženky běžců nebo zdraví populace.
running-observer | 20. 07. 2007, 16:18
Jsou tedy 3 okruhy problémů:
1) Má-li být maraton přístupný co nejširší skupině sportovců? Zdravotní hledisko.
2) Komerce u maratonu. Osobně mi vadí komerce téměř u všeho, na druhé straně si uvědomuji, že komerce proniká zcela do všeho a myslet si, že zrovna běh bude doménou, kam komerce nepronikne, je nesmyslné.
3) Běh/neběh. Diskuze o tom, zda celý maraton je nutno běžet, nebo zda určité procento (a jak velké) je ještě přípustné jít namísto běžet, a o tom, kdy ještě jde o běh a kdy už jde "jen" o chůzi, jsou také zavádějící. Chůzi od běhu poznáte podle čeho? Podle dosažené rychlosti? Podle absence letové fáze? K čemu to?
A čtvrtá otázka k tomu? Je to vážné provinění, když někdo "zneváží" maraton jako disciplínu, nebo je vážnějším proviněním projevit neúctu k řadě lidí, kteří se o běh pokoušejí?uzenac | 20. 07. 2007, 23:17
Na konci clanku je link na Milosuv clanek, ktery mi predminuly mesic unikl, ale ktery odpovida na mnoho pripominek/vytek. Chvala tragedimu hnuti!!!
http://www.behej.com/2007050604-nazor-kd o-je-vlastne-traged-traged.htmltoro | 21. 07. 2007, 18:02
Teda když to tak čtu, tak mám pocit, že existuje nějaký výběrový klub maratonců a pro členství existují kritéria jako je styl, čas a příprava. To abych se začal bát že v Kladně zastavim, abych si odskočil a nebudu smět si myslet že jsem zdolal maraton. Nedej bože aby přišla krize a posledních pět kilometrů šel.
Např. fotbalisté také existují v kategorii reprezentanti, oblastní mistři, vesničtí pláckaři. Ale ti to mají mnohem jednodušší, najdou si plácek vyznačí branky a zmáčknou stopky. Nikdy jsem ale neslyšel že fotbal při kterém se jen tak čutá na vesnici znevažuje ten prvoligový.
U maratonu to tak jednoduché není, protože naměřit trať, dosáhnout třeba i nějakého toho dopravního omezení prostě vyžaduje trošku víc. A tak se holt asi vždy budou tlačit ti co si myslí o sobě víc s těmi co mají menší ambice.
Je mi trošku smutno z toho, že jsem poprvé v běhu narazil na takto odměřený přístup. Pokud se ale podívám jinak na těchto stránkách, na fórum,nebo i na svůj blog, tak je to velmi ojedinělý úkaz, tam ti ostřílení borci (snad mající právo si říkat maratonci) radí a tráví čas pomocí všem těm kdo si řeknou.milan | 21. 07. 2007, 18:22
Nerozčiluj se a hlavně nezevšeobecňuj. :-) Pokud budeš vždy smutný, když narazíš na odměřený přístup konzultuj se svým psychoanalytikem.
A pokud on nezná atmosféru při maratonu na Kladně,tak věř,že je fantastická.
Martin Dvořák | 23. 07. 2007, 12:47
Zkuste si udělat výlet na 42 kilometrů. Zjistíte, že ujít tuto vzdálenost není až takový problém. Je to poměrně snadné, i když půjdete v terénu. Mnohem těžší je 42 kilometrů uběhnout. Neodmyslitelnou podstatou maratonu je běh.
koyama | 23. 07. 2007, 14:15
Já nevím jak jsi na tom ty, ale mě po třicetikilometrovém turistickém pochodu bolí nohy víc než po třicetikilometrovém běhu. A to proto, že chůzi trénuju o hodně míň než běh.
Jana chodec | 23. 07. 2007, 14:18
Martine, docela by mě zajímalo jak "zkousáváte", že se organizují různé aerobic maratony, spinning maratony atd. A co třeba, když komentátor řekne: maraton rozhovorů.... hm, o běhu se přeci nedá mluvit. Zajímalo by mě, za kolik dáváte maraton Vy? a až jednou třeba nebudete ve formě, ale vejdete se do limitu, tak zůstanete raději sedět doma, abyste neznevážil maraton?
Martin Dvořák | 23. 07. 2007, 14:44
Předně - vážím si každého, koho tato problematika nenechvává chladným, takže děkuji za reakce od tebe i od Koyamy.
Výše jsem napsal, že název "maraton" se podle mne dnes vykrádá, protože to zní dobře. Označit za maraton něco, kde většina účastníků spíš jenom jde, to je podle mne unfair. Něco jiného samosebou je, když to slovo někdo použije pro označení jakési dlouhotrvající činnosti, kde nejde o žádný zavádějící název. Ale rozhodně to není životně důležitá otázka, byla to jenom poznámka.
Horší už je to, že lidem jde jen o to absolvovat za kadou cenu jakousi trať. Ale ke kvalitnímu závodu patří promyšlená, kvalitní příprava, rozmyšlená taktika atd. Z mnohých popisovaných zážitků mám dojem, že daný běžec si před startem nebyl vůbec vědom, jaké má nebo nemá možnosti, a toto zjišťoval až při závodu... Kvalitně zvládnutá sportovní disciplína ale předpokládá, že své možnosti znám a že v momentě startu vím, že nestane-li se nějaká nepředvídaná okolnost, dosáhnu zhruba takového a takového výkonu. Cokoli jiného je podle mne hazard, který nezaslouží ani tak obdiv, jako spíš kritiku.
Maraton jsem ještě v životě neběžel, jen půlmaraton za nějakých 1:21; běhal jsem převážně na lyžích. A nepochybně jak píšete - kdybych ho běžet měl, nesoustředil bych se jen na absolvování dané trasy v den D, nýbrž pokusil bych se neponechat nic náhodě, zodpovědně se připravit a v den startu si být naprosto vědom svých možností.koyama | 23. 07. 2007, 15:04
Samozřejmě souhlasím s tím, že by maratón měl být absolvován po důkladně přípravě. Nemyslím si, že je obdivuhodné zvednout se z gauče s někým se např. vsadit a jít si dokázat, co vydržím. Ale jsou lidi, co i po dlouhodobé přípravě chodit prostě musí (např. nějaký zdravotní handicap). Stejně tak na DP je potřeba se cíleně připravovat, jinak se prostě odrovnáš. Já osobně jsem měl z 1.maratónu takový respekt, že jsem svou kilometráž ztrojnásobil. Přesto jsem nedosahoval ani takových objemů, jaké má naplánovány např. Tomáš na Kladno.
aja | 21. 07. 2007, 20:01
Odpoveďou je v časti "Typologie běžcu" časť "Hobíci a chrti". Chrti potrebujú hobíkov a naopak. Načo toľko zbytočných emócií. Veď nakoniec každý ide na taký pretek, kde sa cíti dobre. Tieť riadšej idem na (pol)maratón, kde mám okolo seba kopu ľudí a kde nebežím sám. (aj keď to viaces stojí). Mám predsa voľbu. No nie?
spartan | 23. 07. 2007, 15:53
naprosto souhlasím ve všem s panem dvořákem. Jsem si jist že ví o čem mluví a několik závodů už úspěšně absolvoval.Pokud se člověk chystá na maraton musí si věřit že ho celý uběhne. Samozřejmě krize přijít může ,ty přicházejí i na běžce tmavé pleti(kteří potom většinou závod vzdávají ) ale na startu musí každý vědět že má tolik natrénováno že je v jeho silách závod dokončit(uběhnout).Pokud si zímto jist není (většinou ví proč),je myslím lepší potrénovat a připravit se na pozdější maraton i absolvováním kratších závodů.
Vlada Svoboda | 23. 07. 2007, 16:20
Jako autor článku jsem rád, že přinutil takové množství lidí k zamyšlení. Rád bych, kdyby přispěl i k větší toleranci.
Je škoda, že mezi chůzí, dálkovým během a maratonským supervýkonem jsou uměle vytvořené hranice. Maraton je v očích veřejnosti symbolem sebepřekonání. Překonat sami sebe touží mnozí, každý má ale jinou hranici. Pro amatéry může být větším hrdinstvím, ujít maraton za 7 hodin, než jej pro profíka zaběhnout za 2:30.
Ano, jsou technické a časové bariéry, jež brání prodlužování časových limitů – proč k nim ale přidávat bariéry v naší mysli, jakousi běžeckou nadřazenost? (říkám to jako bývalý výkonnostní maratonec s výkonem 2:34h).
Maratón není od prapočátku o kráse ani o čase, ale získal svoji popularitu jako zkouška vůle a vytrvalosti - zdolat 42km jakýmkoli způsobem a nevzdat. V pravidlech maratonu sotva najdeme zmínku o stylu. Pokud je pro vás pohodlnější běžet jej pozpátku, proč ne? - na rozdíl od sportovní chůze, kde je běh zakázán a je to třeba vcelku bizarně kontrolovat. Buďme rádi, že takovéto kontroly stylu na maratonu nemáme a vězme, že špičkoví rychlochodci by v mezičase jejich padesátky porazili mnohé sebevědomé maratonce.
Zdá se mi škoda, že neumíme tento obrovský myšlenkový náboj maratonu zcela využít. Potenciálních vytrvalců, kteří by si maraton ve skrytu duše rádi zkusili, by se našlo hodně, ale ne každý má trpělivost léta trénovat, než dokáže uběhnout maraton za 4 hodiny a stejně riskovat, že bude terčem úšklebků.
Vytrvalostní pohyb, ať už běh či chůze, je zejména pro starší lidi velmi užitečný a vhodný – nedoceňovaný indiánský běh, střídání běhu a chůze, patří k nejjednodušším a přitom nejzdravějším vytrvalostním aktivitám vůbec. Ujít maratón za 7 hodin je pro „nesportovce“ jistě prospěšnějším výkonem, než uběhnout 100 metrů za 20 vteřin či absolvovat partičku golfu. Kdo z důchodců si půjde zaběhnout čtyřstovku či zaskákat do výšky? Po horách jich však chodí či v zimě běhají milióny. A mnozí z nich mají chuť sobě, příp. i svému okolí, dokázat, co ještě "dokážou".
Stát se z maratónu hodnotná lidová zábava, jejiž absolvování není podmíněno léty tréninku – nevidím na tom nic špatného
tomnet | 26. 07. 2007, 08:22
Velmi pěkně napsané.
Plyšák | 23. 07. 2007, 22:38
Lidi, neblbněte, tahle zbytečná diskuse se vedla před několika měsíci na beh.cz a stejně jako tady to nikam nevedlo. Bavme se o tom, jak být lepší a jak se u běhu bavit a neřešme tyto zbytečné problémy. Mezi sportovci, kteří mají o maratonu ponětí se stejně po větě "dal jsem maraton" ozve otázka "za kolik" a je jasno. Pokud si někdo chce chlubit maratonem za 6hodin, nijak to přece nesnižuje váš maraton za 3hodiny. Atletika má jednu velkou výhodu - stopky. A ty nelžou. Běhejme, choďme, hýbejme se a přejme si ten pohyb. Ahoj
RSS