Miloš Škorpil | 10. 6. 2007 | Přečteno: 2431× | Tisk článku
Bude tomu rok, co jsem učinil pokus vyběhnout po schodech Pelhřimovské kostelní věže na Mont Blanc. Nakonec jsem se dostal do výšky 7100 metrů. Tento pokus o poznání svých fyzických schopností byl dosud nejtěžším, jaký jsem dosud podstoupil.
Plných šest týdnů mi trvalo, než jsem nalezl svou obvyklou rovnováhu a začal se opět těšit z běhání a všeho, co mi přináší.
Dnes stojím na prahu pokusu nového, pokusu dostat se až do výšky bájné Čumulungmy čili Mount Everestu. Pokud se mne zeptáte: „Proč to podstupuješ, máš zapotřebí si stále znovu a znovu dokazovat, že jsi schopen výkonů, které si jiní nedokáží ani představit a které nakonec nikomu nic nepřinesou?“
Odpovím: „Musím! Musím, protože tu výzvu nelze odmítnout. Nelze ji odmítnout, protože …. Proč vlastně? Zkrátka proto, že dokud bych se o to nepokusil, nosil bych to v sobě. Prostě proto, že mne to již napadlo.“
Zeptáte-li se mně: „Jsi si jistý, že to dokážeš?“ Odpovím: „Vím, že pro to udělám v danou chvíli všechno, abych to dokázal, budu dokonce schopný ten čas přestat respektovat a poslouchat své tělo, půjdu přes bolest, jen abych svůj cíl splnil. Nemohu si však být jistý, zda to bude stačit. Proto se to nazývá pokus!“
Když jdete na přijímací pohovor, také nevíte, zda vás přijmou, přesto tam jdete a vydáte ze sebe všechno nejlepší, co ve vás je, abyste uspěli. U těchto pokusů je to naprosto stejné. Prostě jdete a činíte. Na rozdíl od přijímacích pohovorů, tady jste na všechno sami, nemáte soupeře v podobě dalších adeptů, ti se možná objeví až po té, co dokážete, že to jde. Stejně jako kdysi první odvážlivci uběhli maraton, 100 kilometrů, přeběhli Saharu, obepluli či obletěli zeměkouli.
Mně jen někdo kdysi do ucha našeptal: „Běž, běž a ukaž druhým cestu k radosti pramenící z poznání vlastní síly, z radosti vnímání vánku vanoucího kolem - když běžíš, z úžasu vidět vycházet slunce či plout oblaka nad svou hlavou, z radosti splynutí se vším, co nás obklopuje a jehož jsme nedílnou součástí.
Když se mě zeptáte: „Kde bereš sílu pro své další a další pokusy?“ Odpovím: „Tu sílu mi dodáváte vy všichni, co jste se rozhodli žít, žít a nejen přežívat, protože běh, to je život.“ A jelikož je vás stále víc, tak i já mám stále více síly a energie pro své pokusy a protože ta síla a energie se ve mně hromadí, tak ji musím prostě nějak smysluplně vybít :).
Jen pro připomenutí, konečný účet loňského pokusu byl: 237 výběhů a seběhů, což představovalo 35075 schodů nahoru a dolů, a celkové převýšení 7110 m. Letos to tedy musí být takto: vyběhnutí všech 148 schodů věže představuje převýšení 30 m, takže při 8848 m musím nahoru vyběhnout a tím pádem, protože tu není žádný výtah i seběhnout 295x, což bude představovat 43660 schodů.
Že bych to rovnou zaokrouhlil na 300 výběhů a 44400 schodů? Přeci jenom ta kulatá čísla se lépe pamatují a nakonec ani 9000 m nevypadá vůbec špatně, co když jednou tu Čumulungmu zase přeměří a zjistí, že má těch 9000 m, to je lepší mít malého fóra, než to zkoušet po třetí. Brrrrrrr.
Tak nashle na vrcholku světa.
Miloš Škorpil
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě nejste.
Když si ten neuvěřitelný počet schodů představím, tak mě z toho bolejí nohy.
Přeju hodně štěstí a když ta bolest bude hodně velká, tak si vzpomeň, že někoho bolely nohy už předem, takže jí musel určitě kousek odebrat. ;o)
Dík, určitě si vzpomenu .) a zítra po desáte podám rapord jak to dopadlo, pokud neusnu nad klávesnicíííííííííí.
Ahoj Miloši,
moc držím palce při zdolávání dalšího rekordu, běh do schodů je strašně náročný, mne z toho po cca 1 minutě začínají tuhnout stehenní svaly a ty seběhy jsou zase náročné na kolena. Nedovedu si představit, že bych v tom vytrval přes 15 hodin, to chce neskutečnou fyzickou kondici!
Dan
P.S.: Další info (pro ostatní čtenáře) jsem našel na http://www.regionalist.cz/archiv/070607.htm#name6.
Dane, dík, cením si tvého ocenění, protože ty velmi dobře víš o čem to je a taky děkuji za ten odkaz. Přeju ti, abys co nejdřív prolomil hranici těch 7 hodin na 100 km. Fyzicky na to máš už dávno a oba víme, kde je hlavní problém, pokud budeš chtít pomoct, tak víš kde mně najdeš :). Krásné dny.
Nechci nijak shazovat tento za jeden den přímo neuvěřitelný indor výkon. V minulosti se takové akce konaly alespoň v přírodě například na Petříně, ale v budově to docela nářez.
Ale přece jenom třeba Pavel Bém musel překonat na Everest 32 000 metrů převýšení, z důvodu aklimatizace a stavby výškových táborů.
2 ADAM: horolezectví je ale něco úplně jiného(samozřejmě taky velmi náročné), navíc i při turistice jde v pár dnech překonat převýšení 9tis. m..ale 9000m po schodech v jednom dni, navíc nahoru i dolů je hodně drsné. tak miloši, ať to běží..
Ahoj Miloši, přeju ti hodně sil, ať se ti to podaří. Ale co takhle 367 výběhů? To by bylo 11.010 metrů, a byl bys o deset metrů výš, než jsem já běžel maraton.
Bohužel aktuální info přímo od Miloše hovoří o tom, že vedro a špatné dýchání jej přinutily pokus vzdát po 81 výbězích (převýšení 2430 m). Miloš říká, že by tentokrát ani nezopakoval minulý rekord, musel dělat časté pauzy. Nicméně k pokusu se jednou určitě vrátí!
Došlo uhlí došla pára, jak v jedné písničce zpívá Karel Plíhal.
Už, když jsem šel nahoru po schodech, abych dal na začátek ochozu schránku na dopisy do níž jsem pak dával lístky s číslem absolvovaného výstupu, jsem nějak nemohl utáhnout nohy a dýchal jako kdybych měl už a sebou těch výstupů nejméně 250. Říci však rovnou: „soráč, dneska to není ten správný den,“ a ani se o nic nepokusit by asi taky nikdo nepochopil.
Tak jsem se převlékl, počkal na osmnáctou hodinu a začal stoupat. Potil jsem se jak vrata od chlíva. S každou kapkou ubývala ta troška energie, kterou jsem v sobě měl. Pil jsem jak snad nikdy, ale stejně to bylo málo. Zkoušel jsem všechny fígle, které mi kdy v těchto situacích pomohli, ale nějak se nedařilo probudit tok životodárné mízy. Ve čtvrté hodině pokusu už to došlo tak daleko, že jsem dvakrát vylezl nahoru, tam se rozvalil na podlahu, dvě minutky ležel a zase dvakrát vylezl. Stejně jsem ale cítil, že nohy jsou nějaké olověné. Dech nestačí. Plácat se dál po věži tímhle způsobem nemělo cenu a tak jsem ke konci čtvrté hodiny řekl „STOP“.
Lepší to zkusit za rok znovu, než si z toho odnést nepřekonatelný odpor ke všem schodům.
Co bylo konkrétní příčinou toho stavu v němž jsem od začátku byl nevím. Vím, že fyzicky jsem na tom byl letos lépe než loni, tedy až na ten včerejší den. Odpočatý jsem byl. Ve životosprávě jsem nic nezanedbal.
Možná to byla ta bouřka s kroupami co se přehnala nad Pelhřimovem, když jsem přijížděl a velká vlhkost vzduchu. Rozkolísaný tlak vzduchu. Bůh ví, a ten nepoví :).
Prostě to beru jako zkušenost, jíž je třeba si pamatovat, ale stavět se kvůli ní na hlavu nemá cenu.
Myslim, ze jsi mel jenom strasnou smulu na klimaticke podminky. Ja byl vcera uplne vyrizeny, aniz by k tomu byla nejaka objektivni pricina. Kratky beh byl jedno velke trapeni a pritom jsem nemel z ceho byt unaveny. Asi kombinace vlhkosti vzduchu, tlaku, teploty atd. Proste spatny den.
No ja bych teda pochopil, kdyby jste se včera o nic nepokusil, já jsem se včera nepokoušel ani ráno vstávat, natož někam bězet. No omlouvám se, asi neni příhodná doba na vtipkování.
Rozhodně bych ale chtěl zeptat, nebylo by lepší zkusit to někdy víc na podzim, nebo časněji z jara, než v těhle vražedných letních vedrech?
Co k tomu říci? Já včera i dnes sotva existuju, představa fyzické aktivity ani není možná... I tvůj včerejší výkon je pro mne za hranicí snů.
I tak je to obdivuhodne,clovek si musi umet priznat, ze nektere dny, se proste nezadari, i to je umeni nez se trapit do umoru...v tom vedru se opravdu rekordy delat nedaji, takze obdivuju Milosi,ze si se o neco takoveho vubec pokusil. Drzim palce na priste!
Ahoj Milos, nic si z toho nerob, uz len to skusit v takcyh podmienkach je fascinujuce.
A umenie priznat si vlastnu porazku tiez.
2500m za 4 hodiny je pre mna a vela ostatnych nepredstavitelny vykon.
Vela stastia o rok.
Dík, všem.
RSS