Dovolená s během
Tereza Rozehnalová | 6. 7. 2007 | Přečteno: 1144×
S barvou kůže pracovníka vápenky pozoruji milovaný déšť. Občas přijde vhod a říkám si, konečně nemusím nikam a nic, vezmu knížku, navařím dostatek kafe a s nějakým tím kalorickým prohřeškem se svalím a čtu.
Do odpoledne se vyjasní a já mám výčitky, nafouklý pupek a hladové děti za dveřmi. V běžeckém deníčku se na mě ksichtí tlustý vykřičník.
Tak nevím, kdo si ty prázdniny zaslouží víc. Zda rodiče, nebo děti. Konečně nemusím řešit dilema, zda nechat hrubku či špatný výsledek v domácí úloze, ať paňčelka vidí, kde máme nedostatky, anebo naopak opravit, nepodepíšu přece nedokonalost.
Ať tak či tak, mám to letos za sebou. Myšlenkama jsem už naložena v mořské soli. Nicméně ještě tam nejsem a ještě jsem si ani neprosadila místo v kufru pro své botičky běhací. Je mi jasné, že pokud to nenarvu do jednoho, tak si ten kufr navíc potáhnu sama. Připomínky, že aspoň o dovolené by mohl být klid, raději neslyším. Hledám rakety na plážový tenis. A surf, uff.
Spát budu zřejmě na etapy. Noční a denní. Noční musím zkrátit, abych neběžela a posléze neomdlévala v horku, ale za rozbřesku. Odpoledne budu mrtvý brouk pod slunečníkem. Dumám, co na sebe. Ne do taverny, ale na běh. Aby toho nebylo moc a nesplavila jsem se hned za rohem anebo málo a nestala jsem se středem pozornosti rybářů či pekařů. Kam jsem dala kšiltovku?
Řecko má výhodu, že tam můžete jezdit každý rok a pokaždé na jiný ostrov, až do konce života. Řeků jsem moc běhat neviděla, společnost vám zde dělají kozy, ovce, sem tam mula či osel, občas nějakej had a když budete hodní, potkáte želvu. Osobně dávám přednost ostrovům, kam se dostanete jenom lodí. Takovým je třeba Spetses, Hydra a Aegina. Na tyto Saronické ostrovy se dostanete lodí z Athénského přístavu Piraeus.
Spetses je k běhu asi nejideálnější. Po obvodové silnici je to asi 17 km s mírným stoupáním a klesáním. Autem sem nemůžete, tak vás maximálně přejede místní, který stejně po řeckém způsobu jezdí pomalu, v jedné ruce cigaretku a v druhé možná volant. Pozor na podzimní měsíce, kdy zde místní lovci loví drobnou zvěř.
Na ostrově Hydra nepotkáte v autě ani místní. Tady můžete jen po svých či oslíkových. Je to hodně kopcovitý ostrov s cestami kamennými. Proto se vyplatí koukat pod nohy a ne na krásy přírody. Cesty jsou neznačené a rok od roku se měnící, podle nálady spásajících koz.
Aegina je nejblíže Athénám a auta tu jezdí. Úzké silnice, kde místo krajnice je škarpa s bodláčím, se chvílemi stává dobrodružstvím. Na všech těchto ostrovech nehledejte pláže k běhu. Jsou zde jen krátké a oblázkové.
Já mám ale letos namířeno tam, kde písčité pláže jsou, a dokonce dlouhé. Jenže nevím, zda běhat bosá, anebo si nechat padat písek do bot. Jak jsem se rozhodla a zda jsem se vůbec dokopala vstát a běhat, nebo uvěřila dětem, že o prázdninách se nic nemusí, bude zase příště.
Související články
Komentáře
Přidat příspěvek
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě nejste.
Příspěvky v diskuzi (celkem 4)
Rosťa | 06. 07. 2007, 11:40
Včera jsem se vrátil ze svého nejoblíbenějšího řeckého ostrova Lefkada v Jónském moři, ostrova bílých vápencových skal. U vesničky Agios Nikitas je jediná 2,7km asfaltová rovinka, kamkoliv jinam do kopce. Tady je můj zážitek z 3.7.2007:
vybíhám před východem slunce, 5:45 místního času, v 7:45 už připékalo nesnesitelně. Vybíhám k benzinové pumpě za vesnicí, přes horské vesničky Kalamitsi a Chortáta, 11 km pořád do kopce, převýšení přes 650m. Ticho, nikde nikdo, ani cikády. Po 3km se otáčím dolů, vysílač na kopci nad pláží, na který se díváme od moře mám hluboko pod sebou (fotka z odpolední vyjížďky autem) [odkaz]http://tomes.rajce.idnes.cz/21.6.-5.7.2007_ Lefkada/[/odkaz]. Proběhnu spící vesničkou a stoupám dál, kilometr před Chortátou se napojím na silnici z hlavního města Lefkady. Jsem na nejvyšším místě svojí trasy. V dálce, v mlžném ranním oparu nad mořem, vidím hory na pevnině, jsou všechny pode mnou, v ranním tichu si připadám jako Zeus, pohled pro bohy. Otáčím se a sbíhám zpátky, seběh je svými parametry podobný Jirkovskému crossmarathonu, dolů, dolů, dolů. V ostrých horských zatáčkách mám problém nepřepadnout za nosem pod sebe na silnici. Hory na pevnině se pomalu vyrovnávají, míjí mě první ranní auta dělníků a obsluhy v hotelech, cikády vylézají ohřát se na sluníčko, dávám pozor na správný krok při seběhu aby mě zítra moc nebolela stehna. Dvě hodiny běhu utekly, hory se zase narovnaly nade mě, končím dole u hladiny moře, vychází slunce, začíná další turisticky opékací den. Já mám v nohách krásných 22km a vzpomínku...rebecca | 06. 07. 2007, 17:34
Ahoj Terko, jako vždy svěží a zajímavé čteníčko. Jsem moc zvědavá, kam to máš namířeno. Nalákala jsi mě na Řecko, že příští zahraniční dovču zkusím nějaký ten ostrov. Letos rodinná rada rozhodla, že budem poznávat Francii, tak doufám, že kolem kempu, kde budeme, si najdu nějaké běhací cestičky.
Zatím to počasí i v té Francii vypadá na to, že budu ráda, když se apoň běháním trochu zahřeju. No, uvidíme za 14 dnů. Těším se na Tvé další pokračování. Měj se krásně!romikv | 09. 07. 2007, 10:12
Loni jsem běhal na Korfu, na jižní části ostrova, napříč ostrovem, 5+5km. Bylo to absolutně super, i koukat na Řeky zalezlý ve stínu, kteří nechápavě pozorovali cizince okolo nich supícího, než si zvykli. Jih je rovinatý, jen má nevýhodu - po setmění, když se konečně ochladí, nastane invaze komárů a tak se večer stejně běhat nedá. A půlitrová flaška naštěstí stačí na hodinový běh do 10km i při 36°C. Jen po doběhu je tý vody potřeba krapet víc... Jediné, co jsem nezjistil jak se oblíkat v těchhle extrémech, běhat s tričkem či bez něj - když jsem byl jen v šortkách, tak mi připadlo že se člověk zplaví víc, jak v tričku
rebecca | 09. 07. 2007, 19:04
Díky za zajímavý typ :-)
RSS