2. etapa MUM - Boskovická

Zatímco prvá etapa měla společný start pro všechny, tato druhá měla oddělený start pro běžce pomalejší ve 14.00 hodin a pro ty rychlejší v 15.00 hodin. Já a Standa Junga jsme pochopitelně patřili do té prvé skupiny, ale náš příjezd do Boskovic byl zkomplikován několika nepříznivými faktory, takže jsme startovali až v 15.00 spolu s Danem Orálkem, který také jel s námi v autě. Aspoň byl čas před startem se trochu zkoncentrovat, zacvičit si a odpočnout si.

Čelní skupina se od nás brzy oddělila a my jsme tvořili pětičlennou skupinu spolu s americkou manželskou dvojicí a Petrem Dostálkem. Petr formou otázky konstatuje: "To jsme fakt poslední?" Přitakáme. Po asi 2-3 km se Standou necháváme i ty tři běžet před námi a držíme si tempo, které předpokládáme, že bychom mohli vydržet.

Zpočátku všechno, co má bolet, bolí, hlavně stehenní svaly, ale i něco v lýtkách. Až v průběhu táhlého stoupání od Pilského Dvora směrem k Újezdu u Boskovic jakoby všechno postupně přestávalo bolet a my dva jsme vedli debatu o tom, zda je to způsobeno endorfiny, nebo lepším prokrvením a okysličením tkání.

Každopádně po včerejší katastrofické etapě (z mého pohledu – s batohem a nedostatečným občerstvováním i se silnou dehydratací čas 6:17:54) jsem byl opatrný a kladl jsem si otázku, kdy mi dnes dojde palivo, jestli to nebude ještě mnohem dřív. Ale občerstvovací stanice jsem nyní mohl využívat v plném rozsahu, skoro vždycky kelímek vody, kelímek jonťáku, kelímek koly a hrst koleček banánů do ruky, které jsem pak pomalu konzumoval průběžně.

Na 15. km v prudším stoupání k Oboře v chůzi (dohodli jsme se, že budeme šetřit síly a náročnější stoupání raději vyjdeme, i když bychom v ten moment cítili, že bychom to dokázali i vyběhnout) doháníme poslední závodnici ze startu ve 14.00. Byla to 67letá Sigrid Eichner, která má na kontě stovky maratonů, nyní však kvůli poškození páteře je pro ni každý absolvovaný maraton velkým úspěchem. Poté jsme přemýšleli o tom, kdy doběhneme další běžce z prvého startu. Měla by to být skupina Maďarů.

Proběhli jsme mezi Velkým chlumem a Malým chlumem, přes lesík do Perné, překročili jsme hlavní silnici a pokračovali po rovince nebo v mírném stoupání do Lysic. Za Lysicemi začíná opět táhlé stoupání kolem zámku a pak lesem. Tam mě Standa posílá dopředu, že to půjde chodecky. Takže jsem to vystoupal až nad Štěchov (ale ten strmý úsek loukou jsem také jen šel, ale udýchaný jsem byl důkladně). Tam na občerstvovačce potkávám dvojici Maďarů. Za Lačnovem musím překonat klasickou atletickou překážku – bránu stlučenou z prken vedoucí napříč cesty. Použil jsem metodu "přelezení".

Pak přišly ty krásné úseky borůvkovým lesem nad Kunčinou Vsí. Závěrečný úsek k Rašovu a do Lomnice již pak byl povětšině z kopce po silnici, lemované třešněmi.

Těšilo mě, že včerejší krize se nekonala. Asi podstatný vliv mělo pravidelné občerstvování a přece jen trochu přirozenější styl běhu bez batohu. V seběhu od Rašova k Lomnici jsem stačil doběhnout skupinu tří Němců. Pěkně jsme se pozdravili, povzbudili se slovy, že cíl je blízko a já jsem uháněl dál. Čekal mě poslední kilometr. To už byla radost, a tak do cíle vbíhám v čase 4:56:56 a v dobré pohodě.

Dan fotí. Ti, kdo doběhli dříve, spokojeně sedí na židli u cíle a tleskají, a přitom něco pojídají. Za asi 15 minut přibíhá Standa, posléze další. Sigrid Eichner si však dává na čas. Mezitím se rozpršelo, udělala se bouřka a Sigrid přibíhá až kolem 21.00 celá promoklá a zkřehlá. Ale je to bojovnice.

Opět suverénně zvítězil Dan Orálek, následovaný Ivanem Ďurkovským. Stručně z jeho vyjádření: "Na prvních prašných 3 km se Palombini držel se mnou. V dlouhém kopci k první kontrole zpomalil a Ivan Ďurkovský ho předbíhal už před druhou kontrolou. Velkým lákadlem na trati byly dozrávající třešně, které se nedaly neochutnat, takže tvořily meziobčerstvovací stanice. Za pátou kontrolou jsem si kousek zaběhl, protože cesta na červené značce byla přehrazena plotem, takže dnes to měli všichni trochu jako překážkový běh. Na poslední kotrole jsem zjistil, že přede mnou je už jen Bob Barbořák, který startoval z první skupiny a má náskok cca 8 minut. Posledních zruba 6 km jsem se pustil do jeho stíhání a i když jsem běžel pod 23 minut, tak Bob při mém doběhu už 2 minuty odpočíval. Etapa se vyznačovala především nádhernými výhledy po krajině v okolí Boskovic."

Stránky ČAU (Česká asociace ultramaratonců)
Propozice MUM (Moravského ultramaratonu)