Stanislav Blaha | 7. 7. 2007 | Přečteno: 1907×
Veteráni mají ve vytrvaleckém běhu široké pole působnosti. Vytrvalost je totiž vlastnost, která se dá rozvíjet i po čtyřicítce. Čím delší a těžší je závod, tím více záleží i na nabytých zkušenostech a taktické vyzrálosti borce.
Proto není výjimkou, že celkovým vítězem závodu se stane právě zástupce veteránské kategorie.
Kdykoli vidím tyto nesmírně skromné, pracovité a vitální běžce a běžkyně na trati soupeřit se svými o generaci či dvě mladšími kolegy, uvědomuji si, že není důležité "jak rychle", ale "jak dlouho" a "jak oddaně". A nemyslím tím pouze jeden konkrétní závod, ale celou běžeckou kariéru a v přeneseném slova smyslu i lidský život.
Za zvláštní zmínku stojí dvě veteránské kategorie:První z nich jsou ženy, které způsobují problém při vyhlašování vítězek, neboť ženský ekvivalent ke slovu Veterán musí být pořadateli taktně opsán. Ne vždy se jim to úplně podaří.
Za to, že jsou ženy díky mateřským a rodinným povinnostem, zdravotním problémům, psychickým zábranám i křehčí konstituci ve vyšších věkových kategoriích vzácné, platí krutou daň – na většině závodů u nás pro ně existuje jediná kategorie 35 až nekonečno let.
Druhou výjimečnou kategorií je ta nejvyšší seniorská. Běžci, jejichž vrstevníci jsou často rádi, že se došourají do nejbližší hospody na pivo, jsou schopni výjimečných sportovních výkonů.
Jak v této souvislosti nevzpomenout na letošní Pečky, kde si v této kategorii Jiří Libra za fantastický čas rovných 40 minut na desetikilometrové trati vysloužil "standing ovations" od zbytku startovního pole, diváků i pořadatelů!
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě nejste.
Stando, jedno oko nezůstalo suché.
Doplním přehledem dědkovských vlastností, jak jsem je sebral já: jsme arogantní, bolestínští, cyničtí, domýšliví, egoističtí,fanatičtí, grobiánští, hluční, iritovaní, jankovití, konzervativní, loudaví, morousovití, nemocní, otravní, pánovití, rebelantští, sebestřední, šišlaví, tupohlaví, ukřivdění, vyčuraní, zaprdění a žízniví.
(Týká se samozřejmě pouze veteránů pohlaví mužského...).
Klobuk dole pred kazdym veteranom, mne osobne sa to strasne paci ked vidim aj tych skor narodenych v bezeckom poli. Pamatam si ako sa stretli na jednom behu do vrchu starsi bezci (pozn. starsi znamena, ze najstarsi z nich mal okolo 80!!! rokov), vsetci do jedneho mali take hrube opasky vraj kvoli krizom ked idu v predklone. A s akym mladickym elanom zapasili medzi sebou, ziadne ze ja som uz stary a budem rad ked dojdem. Pekne naplno so snahou pobit svojich rovesnikov. A aj mnoho pretekarov vo veku ich vnukov muselo do toho riadne prasknut ak sa im nechceli pozerat na chrbat. A v cieli mi jeden z tych ,,pretekarov v najlepsom veku" povie, ze on uz netrenuje, on len preteka. No, ja mat sedem krizikov na krku, tak budem velmi rad ked si trat len prejdem a nie este ja uz netrenujem chlapci, len pretekam. Ozaj klobuk dole, to su fakt skvele vykony.
To je totiž tak. Stárnutí není chřadnutí těla, ale chřadnutí duše. A protože běh omlazuje duši, jsou běhající stále mladí.
Alespoň tak si to představuji. :o)