ROZHOVOR: S reprezentantkami u kávy

Ačkoliv přivezly z evropského mistrovství v běhu do vrchu dvě medaile, žádný novinář kromě zástupce redakce behej.com naše ženy na letišti nečekal. A tak toto povídání nevznikalo ve V. I. P. Lounge letištní haly v Ruzyni, nýbrž v bytě v Milesů v Dejvicích, kam jsem se přesunul s polovinou stříbrného ženského týmu, tedy s Annou Pichrtovou a Ivou Milesovou.

Jaké to bylo v Pyrenejích?
"Tohle mistrovství jsem si maximálně užila," vzpomíná vicemistryně Evropy na nedávno uplynulé dny. "S Ivou jsme do Francie odletěly už v úterý. Já nemám ráda takové ty cesty přílet - závod - odlet."

Anička odešla vařit kávu a tak se ptám Ivy, jak byla ona spokojená.
"Ale jo, nakonec jsem obhájila deváté místo ze Svatoňovic. Po celý závod jsem se motala mezi Italkou Marií Grazií Robertiovou a Švýcarkou Bernadette Meierovou. Robertiovou znám z loňské Grand Prix a vím, že je hodně dobrá, tak si považuji, že jsem byla o pár vteřin v cíli před ní."

Vadila ti nadmořská výška? Málokdy závod žen končí až ve 2350 m...
"Mně ani ne, ale třeba Táňa Metelková si na to dost stěžovala. Domácí, Švýcarky a Norky ale byly nesporně ve výhodě, protože se připravovaly několik týdnů ve vysokohorském prostředí.

Anka se vrací s kafem. Jak probíhal závod na špici, Aničko?
Celkem jednoznačně. Holky ze mne asi mají dost respekt, takže se nikdo nehrnul do- předu, jako to kdysi dělala Ruska Světlana Demedenková. Do sedmičky jsem to táhla já a za mnou obě Norky. Tam bleskově nastoupila Anita Evertsenová a bylo vymalováno. Během tří set metrů byla tak daleko přede mnou, že nemělo smysl se o něco pokoušet a soustředila jsem se na uhájení druhého místa."

Hmmm, Norky? Před třemi lety o nich nikdo nevěděl...
"To je fakt, norská atletická federace se zúčastňuje evropských mistrovství až od předloňského Heiligenblutu. Tam byla Anita, tehdy ještě Hakanstadová, kolem dvacátého místa. Loni na MS v turecké Burse už byla přede mnou, doběhla čtvrtá."

Vrátíš jí to v září ve Švýcarsku?
"Sotva, Norky nechtějí běhat závody nahoru - dolů, jen vrchařskou klasiku."

Co si myslíš o nové mistryni Evropy?
"V Pyrenejích byla jasně lepší než já. V minulosti reprezentovala Norsko v běhu na lyžích, je ohromně fyzicky zdatná. K jejímu triumfu určitě přispěl delší pobyt na horách v přípravě na Evropu. Jinak...je dost uzavřená, s druhou Norkou Kirsten Melkevik - Otterbuovou jsem si popovídala líp. S Kirsten se známe od olympiády v Aténách, doběhla maraton těsně za mnou, stejně jako loni v Burse a teď ve Francii."

Mistrovství skončilo, kam se chystáte v příštích týdnech?
Iva: "Už zítra odjíždíme spolu do korutanského Heiligenblutu, v neděli je tam další závod Grand Prix. Pak mám s manažerem Bohdanem Müllerem jet znovu do Francie na tradiční silniční běh Marvejols - Mende. Silnice, ale jsou tam velké kopce a seběhy, takže mi to vyhovuje. Loni jsem tam ze začátku docela děsila keňské profesionálky, které jsem s kopců předbíhala. Zvažuji také start na Borneu na Mt. Kinabalu, krásný závod, ale nesmírně obtížný, trochu by mi narušil přípravu na mistrovství světa do vrchu, které je v polovině září ve Švýcarech, takže nevím. A na závěr sezóny si možná zkusím premiérově maraton."

Anička se vrací s třetím a pro dnešek posledním šálkem kávy.
"Po Heiligenblutu pořádně zatrénuji doma v kopcích. Možná mi to nebudou čtenáři behej.com věřit, ale toto mistrovství jsem zvládla s minimální kilometráží, něco jsem naběhala v USA, ale předtím to byla bída, a na výkonu v San Diegu to bylo vidět. Maraton se nedá běhat bez objemu. V srpnu nějaké vrchy ve Švýcarsku, jelikož mám volnou kartu a nemusím běžet kvalifikaci na Šumavě. Nepoběžím mistrovství světa v dlouhém horském běhu, které je 8. září v Interlakenu a všechny síly soustředím na Saillon (dějiště MS do vrchu nahoru - dolů, pozn. red.) A možná si zkusím MMM v Košicích 7. října."

Večer pokročil, je třeba se rozloučit. Iva i Anička ráno odjíždějí do Rakouska, profesionální kolotoč se točí dál.

Ivo Domanský