Běžecký styl
Tereza Rozehnalová | 13. 7. 2007 | Přečteno: 2540×
Něco na tom běžeckém stylu asi bude. Ale co? Vím jen to, že ten můj ideální není. Jak ho popsat a nepoužít slova jako funící hroch, utržená koza za řetězu, nohy jak dráty do betonu či kachní přes překážky?
Pro lepší výsledky je třeba změnit běžecký styl. To mi došlo, když jsem se na sebe dívala na fotkách z letošního maratonu. Loni to nebylo o nic lepší, ale to jsem si říkala, že jsem nováček a časem se to poddá. Nepoddalo. Proto jsem letos na fotkách ani ne na 12. km mohla spatřit něco, co mi docela vzalo dech.
Doposud jsem si myslela, že i já na snímcích, kde jako běžím, budu vypadat stejně ladně, lehce, svěže a s výrazem ve tváři „to je pohodička, už jen 30“, jako ostatní běžci. Jejich osvalená těla se vzduchem téměř vznášejí. Mé nikoliv. O fotkách cílových se záměrně nezmiňuji. Úsměv s medailí vypadá spíše jako křeč. Já se ale fakt snažila.
Když si ještě navíc uvědomím, jak jsem byla zchvácená, červená, mokré vlasy a vůně hodně vzdálená Chanel No.5, tak se nedivím, že je ženských na trati tak málo. Přece jen zpocenej chlap vypadá jak hrdina, který si dal pěkně do těla, ale ženská (teda aspoň já) spíš jak zmoklá slepice.
Já vím, vše se dá vylepšit použitím make-upu. Která dáma to zkusila, má úsměv na tváři. Pot dělá své a tak se stane, že po 20 minutách začínáme měnit barvu a v cíli vypadáme jak indiáni na válečné stezce. Ještě že máme ty endorfiny. Navodí pocit blaženosti a pohody a s přiblblým úsměvem se všechno snáší lépe.
Fotek z května mám letos dost. Tak jsem se dokonce na některé dostala společně s dalšími. A je na co koukat. Kde jiní mají vypjatou hruď, napřímená záda, hlavu vzhůru a elegantní pohyb rukou, já se hrbím, prvně brada, pak ramena, mávající ploutve a nakonec p… teda nohy v neurčitém pohybu. Je to zvláštní. Nohy sice nemám do X, možná trochu naopak, nicméně během se dá všechno popřít. A tak mám kolena u sebe, paty od sebe a špičky zase u sebe a všechno to tak nějak vláčím.
No a tak momentálně tvrdě piluji styl. Je to náročné. Myslet celou dobu na to, abych držela hlavu vzhůru a přitom o něco nezakopla, rovně záda a tím se pochlubila, čím mě Pán Bůh obdařil, zvedala pěkně kolena a ještě ladně pohybovala pažemi, se mi občas zdá nadlidské. Zatím mi to bere více sil než styl původní, nicméně pevně věřím, že se dopracuji k lehkosti pohybu gazel, rychlosti blížící se gepardovi a eleganci.
Napadlo mě, že se nechám zdokumentovat. Nejen že budu moci posuzovat pokroky, ale starý styl budu uvádět jako odstrašující a varovný pro ostatní. Ale komu říct, aby se neklátil smíchy či neutekl strachy dřív než doběhnu k objektivu?
Související články
Komentáře
Přidat příspěvek
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě nejste.
Příspěvky v diskuzi (celkem 12)
mr.pohoda | 13. 07. 2007, 08:19
Neboj, styl prijde...
Tenhle článek by si určitě pár fotek zasloužil :-)Martin Dvořák | 13. 07. 2007, 10:05
Já mám pocit, že pro člověka, kterému by se při tom měly v hlavě nořit myšlenky, jak bude vypadat na případné fotografii nebo jestli nebude v cíli nevhodně funět, nemá nejmenší smysl aby dělal sport. Jakýkoliv.
milan | 13. 07. 2007, 10:17
?????
tomhary | 13. 07. 2007, 11:07
pripadne by bolo vhodne takeh cloveka rovno odregistrovat z tejto stranky, zakazat mu pristup na vsetkz sportoviska a jeho meno nahlas nevyslovovat (hovorit len vedvietekto). ostatny by sme mali mal oblecene cervene trenky, biele tricko a biele ponozky, zeny samozrejme modre "sexi" trenky. clanky o tom ako clovek drzi telo, ako dava kolena, ci naslap by sa mali hromadne vytlacit a raz ma tyzden demonstrativne spalit.
... inac nielen v behu plati, ze je fajn mat cistu a jasnu hlavu pri vykone, mysliet na nic, resp zamerat sa na zakladne jednoduche veci. a mozno cloveku ktoremu sa noria v hlave myslienky na to ci nebude nevhodne funiet je lepsie poradit nech si pozrie ako je pri funeni sexi sarapova a nech si z toho nic nerobi. ved nikto tu nie je dokonalyFilip_S | 13. 07. 2007, 14:31
ja myslim, ze neni nic spatneho na tom, kdyz se clovek venuje sportu a zaroven chce pri tom take dobre vypadat. Krome toho clanek byl psan s urcitou nadsazkou. Zvlast u zen lze tezko predpokladat, ze by jim nezalezelo na vzhledu (i pri sportu). Navic i kdyby autorka behala pouze proto, aby byla krasna, tak by to bylo stale lepsi, nez zadny sport neprovozovat.
Snazit se byt krasny a nefunet pri zavode (kdy by melo jit predevsim o vykon) by asi bylo divne az uchylne, ale pri beznem treninku na tom rozhodne nic spatneho nevidim.
Pozn.: Taky nemam moc rad slecinky, ktere si navliknou to nejpusobivejsi sportovni obleceni, ktere sezenou a jdou si zacupitat do parku, aby se predvedly. Ale to asi nebude pripad autorky.Luckyboy | 19. 07. 2007, 12:29
jak rika muj kamarad. 90% vykonu nedela ani talent a uz vubec ne drina ale vzhled :). jak u toho nevypadas dobre je to k nicemu :P
Martin Dvořák | 13. 07. 2007, 10:45
P.S. ... a zpocené tričko Vám také vadí?
koyama | 13. 07. 2007, 12:25
Zpocené tričko mi vadí.
Ale protože mám často triko zpocené, i když nesportuji, tak raději sportuji, aby mělo být proč zpocené. ;o)
Stan | 13. 07. 2007, 12:38
Tereza správně popisuje rozpor mezi subjektivními pocity (běžím jako gazela) a objektivní skutečností (supící hroch) u většiny kondičních běžců. Obávám se, že bez trenéra se styl velmi těžko piluje, ale kde na něj vzít prachy? A k těm vzájemným špílcům o vzhledu či nevzhledu a vůni či nevůni běžkyň - ženy samozřejmě chtějí být krásné při každé příležitosti, a to je bohužel jeden z důvodů, proč jich je na běžeckých tratích tak zoufale málo. Někdo by jim měl říci, že kondice je cestou k trvalému zdraví a kráse, make up bledé křehotince či dýchavičné otylce moc nepomůže.
Jitka | 13. 07. 2007, 12:54
!Make up dýchavičné otylky! - to je krásně řečeno! Takových otylek nakupujících tuny luxusní kosmetiky já znám!!! Pokud snad některou z nich alespoň na okamžik napadne zkusit běhání, je možné, že sáhne právě po onom v jiném článku kritizovaném časopise RUN - v tom vidím zásadní PLUS toho plátku... Pravděpodobnost "převýchovy" je sice hodně malá, ale každá popoběhnuvší otylka je úspěch a krůček dopředu.
VitaC | 22. 07. 2007, 11:18
Nevim proc Tereze hledat chyby na jejim clanku! Aspon je sebekriticka a napsala to vtipne!
Plyšák | 23. 07. 2007, 22:57
Pišeš: Úsměv s medailí vypadá spíše jako křeč. Já se ale fakt snažila.
Kdybych já někdy mohl mít medaili, klidně bych s ní vypadal jako reklama na křečové pilulky i hůř a ochotně bych do toho smrděl :D.
RSS