Jak se běhá v Somálsku: Rychle. Jinak umřete
behej.com | 2. 8. 2007 | Přečteno: 2160×
Jedna z nejzaostalejších zemí světa je poměrně překvapivě snadno dosažitelná. Když mě zaměstnavatel posílal do Mogadisha letos (byla to už moje třetí cesta tam v posledních pěti letech), měl jsem strach.
Většinou varování Ministerstva zahraničí beru spíše na lehčí váhu, ale letos přituhlo. Let do Dubaje byl bez problémový, z Dubaje už to bylo horší a Daalo Airlines prostě přestaly létat. Což znamenalo let navíc do Hargheisy v Somalilandu, kde je klid, a potom Antonovem dolů do Mogadiša, kde klid není.
Letiště od mojí poslední návštěvy už úplně rezignovalo na 
svoji funkci, pouze jedna osoba nás vizuálně kontroluje a děkuji bohu, že na mě čeká "Joe" s Jeepy a čtveřicí "přátel".
Rychlý přesun do hotelu. To slovo "rychlý" není jen tak, letiště je prakticky na dohled od centra a všichni vidí, že přijel cizinec, co se dá buď unést nebo okradnout. Proto jede kolona s jeepem vpředu a jeepem vzadu.
První překvapení, mobily fungují přes Somafone a roaming přes Djibouti, to loni neexistovalo.
Lafweyn Hotel je plný etiopských bojovníků za svobodu Somálska,
samozřejmě že Etiopani zabrali to nejlepší, ale přesto o mě vědí a ubytování mám
. Hodně vzdálené evropskému standardu :-)
Hotel stojí za prd, od loňska spadla nebo byla vyhozená do povětří zadní část, díra uprostřed díry pro extrémní turisty. Lepší ale nejsou, jsou dvě kategorie - levné bez generátoru a drahé (tzn. $20) s generátorem a satelitním příjmem.
Stejně je fascinující, jak se úplně rozpadlá infrastruktura země sama dokáže zvednout a bez státních regulí dokáže fungovat - evidentně fungují mobily, rádia a televize a na tržišti koupíte navzdory islámu poslední CD Madonny.
Je okolo sedmé večer a svým společníkům navrhuji, že se půjdeme proběhnout. Děs v jejich očích je zřejmý. Kdyby se mi něco stalo, nedostanou zaplaceno. Přesto na tom trvám a nakonec se domlouváme ($50 navíc pro všechny), že vyjedeme za město a tam si pod ochranou můžu běhat, jak chci...
Neustále nás kontrolují etiopští vojáci a nechápou, co chceme dělat, pět dolarů co kontrola. Konečně se dostáváme za město a já beru ze svého batůžku Mizuna a adidas tričko z PIMu (elasť
áky už mám na sobě pod šortkami) a převlékám se.
Museli jsme být pohled pro bohy - teréňák, potom já na prašné cestě a za mnou další jeep. Jsem za blázna a vůbec mi to nevadí, probíháme vesnicí, tam stojí obrněný transportér etiopanů, děti si z nich nic nedělají a když mě vidí, tak se smějí. Mám pocit, že bělocha na vlastní oči nikdy neviděly.
Na chvíli zapomínám, kde jsem, a dostávám se do svého světa. Mám pocit, že bych dokázal běžet pořád bez únavy. Příroda je fantastická, uvolňuji se a vnímám jenom svoje kroky. Běží se mi skvěle, samé kopečky, 5, 10, 15 km a pořád pohoda. Podle GPS 13,2 km za hodinu.
Další vesnice a oops, kulka prosvištěla nad našima hlavama. Joe seskakuje z jeepu a v tu ránu ležím na silnici pod ním. Nevím, co se děje, mám naražená žebra a
blbě se mi dýchá. Slyším občasné výstřely, etiopské mírové síly mír evidentně nepřinesly.
Joe mě hází (ano - doopravdy hází) do jeepu a jedeme zpátky. Hodně rychle.
Konečně v hotelu. Začínám se klepat. Piju vodku z lahve, co mají schovanou pro VIP Evropany. Všechno mě bolí. Uběhl jsem 18,6 km, venku se střílí.
Druhý den dvě jednání, částečně úspěšná a pryč. Jsem rád, že žiju. Nakonec letím do Addis Abeby místo do Nairobi, ale to je mi jedno, hlavně že jedu domů.
lbs
Související články
Komentáře
Přidat příspěvek
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě nejste.
Příspěvky v diskuzi (celkem 12)
mapo | 02. 08. 2007, 10:07
No nevím, jestli by mi těch 18 a něco km stálo za to :-(( asi víc adrenalinu...
Ivo Domanský | 02. 08. 2007, 10:28
No jo, jsou země, kde se lidi zabývají docela jinými věcmi než běháním. Snad mohlo být v článku více reálií, třeba to, že Somálsko vlastně neexistuje, od pádu marxistické vlády Siada Barrého se země rozpadla na tři části, severní Somaliland (dnes má vlastní vládu, měnu a vlajku), střed zabírá tzv. Puntland, kde se momentálně také neválčí a to, řemu se říká u nás Somálsko, je jen jižní část s hlavním městem Mogadishu, aktuálně okupovaná etiopskou armádou. Btw, právě včera přiznal ČRo l Radiožurnál, že Svaz islámských soudů nebyli žádní fundamentalisti a že se snažili dát zemi dohromady proti soukromým bandám kmenových vůdců a pašeráků.
lbs | 02. 08. 2007, 19:08
No jo, to bych ale místo toho napsal cestopis :-) a bylo by to na tři stránky.
Somaliland je skutečně úplně v pohodě, dokonce mají i FUNKČNÍ policii. Puntland až tak v pohodě není, v Garowe nebo Bosasu jsem sice nikdy nebyl, ale situace se tam za posledních pár měsíců začíná komplikovat. Aspoň podle mých informací.
Bohužel se ze mě stal v práci nechtěný "odborník" na východní Afriku a vůbec mě to netěší.
Svaz islámských soudů je mimochodem pěkná parta vyžírků a ve srovnání s nimi jsou Etiopani zlatí. Etiopani ani nejsou vnímáni jako zas až tak moc okupanti. Sice si nejdřív berou peníze a až potom střílí, Svaz islámských soudů střílel hned.
A obyčejní somálci se zařídili podle toho, vědí, že u nich nikdy klid nebude.lbs | 02. 08. 2007, 20:39
A ještě jedna poznámka - bez kontraktorů z Vinnellu bych tam teď v žádném případě nejel. Oficiálně tam sice nejsou, ale neoficiálně dokáží zařídit téměř vše. I když nějak nepočítám, že by někdo z čtenářů behej.com jezdil do Somálska, ve východní Africe jsou silní. Američany typu Executive outcomes, britské Aegis nebrat.Plná huba keců, zálohy předem a skutek utek.... Denard, ten by mohl vyprávět, škoda že sedí, jeho akce na Komorách špičková.
Abych nezapomněl , lidi z Omega group svojí práci rozumí.lastboyscout | 07. 08. 2007, 02:16
Omlouvám se za "Američany typu "Executive outcomes"" , jsou to Jihoafričani, nic to ale nemění na jejich občasné neserióznosti....
klasta | 02. 08. 2007, 11:49
zajímavé psaní a docela dobrý motiv k zamyšlení, kam až může zajít běžecká vášeň... je pro mě opravdu důležitější tréning, nebo můj život? (autor zjevně znal tamní podmínky a byl i upozorněn kolegy či jakousi ochrankou...) podobně by někdo mohl upřednostňovat tréning před rodinou, před prací apod... pokud se sportem neživím, je to "jenom" koníček. pokud díky mému koníčku tratí mé zdraví, nebo rodina, má to již sklon k patologii...
vkuzel | 02. 08. 2007, 14:27
Nj, jenomže kdyby si tam autor nebyl zaběhat, tak by nemohl napsat, jak se běhá v Somálsku. Někdo si jede zaběha na severní pól, druhý na velkou čínskou zeď a třetí kousek za Mogadišo.
Když mu lítaly kulky nad hlavou a on v tom běžel, tak to zážitek musel být určitě silný, byť zřejmě ne moc pozitivní.
Přežil to ve zdraví, tak to podle mě stálo za to, protože kdo dneska může říct...
Btw. když vidím tu partu chlapů se samopaly a s kulometem, tak bych se určitě do žádnýho Mogadiša nehrnul, natož abych tam někde pobíhal.Ozzy | 02. 08. 2007, 15:27
Ty hodnotíš jestli věc stojí nebo nestojí za to podle toho zda člověk přežije nebo nepřežije ve zdraví?
klasta | 02. 08. 2007, 16:30
spousta lidí závislých na drogách své letité užívání taky nakonec ve zdraví přežije... berou, protože je to prostě baví, naplňuje, něco jim to dává...a vypráví o tom ostatním.... že na to dojíždí jejich zdraví, nebo okolí, v tu chvíli nevidí, nebo to neřeší... žádná závislost není positivní...
mirek hasal | 02. 08. 2007, 16:48
Taky jsem měl tu čest být jednou v Mogadišu, už je to přes deset let a to jsem ještě neběhal. Jen si vzpomínám, že když jsme se šli vykoupat na pláž, přidělili nám asi patnáctiletýho černouška, aby nás hlídal. Měl na sobě maskáče, na nohách pantofle a přes rameno houfnici či co. Říkal, že nás hlídá před američanama.
Mirek Kostlivý | 02. 08. 2007, 21:14
Jak je z výše uvedeného článku zřejmé, tak se dá běhat nejenom za každého počasí ale i za každé situaci. Velice zajímavé čtení na které si vzpomenu vždycky, když se ocitnu v situaci, kdy si budu říkat, že v těchto podmínkách se běhat nedá.
Luckyboy | 04. 08. 2007, 10:56
tak ja bych ho za toto nekritizoval. samozrejme, ze jeho napad jit si u mogadisha zabehat neni uplne z tech nejrozumnejsich z pohledu bezpecnosti, ale na druhou stranu, dokud se do prestrelky (jakekoliv jine situace) clovek sam nedostane, nikdy nebude verit, ze se to muze stat zrovna jemu a bude si rikat, ze vsichni jenom prehnane strasi.
je dulezite (pri cestovani zvlast) najit hranici mezi tim co je extremne nebezpecne a co je vylozene prizdisracstvi :)
znam to ze sve vlastni zkusenosti. a i zkusenosti jinych. muzete donekonecna poslouchat ze tohle se nedela atd... ale vetsinou, kdyz se o tom nepresvedcite na vlastni kuzi, neverite tomu :)
RSS