Stanislav Blaha | 4. 8. 2007 | Přečteno: 2653×
Výskyt Hypochondrů mezi běžci je s velkou pravděpodobností větší než v celé populaci. Jako důkaz si dovolím uvést nejednou odposlechnutý předzávodní rozhovor dvou běžců.
Běžec A: „Tak jak ti to běhá?“
Běžec B: „Ále, za nic to nestojí, před čtrnácti dny mě píchlo v lýtku. Pak jsem tejden netrénoval až do minulý neděle. Od pondělka jen tak vyklusávám. Jdu to zkusit, ale nic od toho nečekám. A co ty, jakou máš formu?“
Běžec A: „Ani se neptej. Už od jara laboruju s tříslama, navíc jsem minulej tejden chytil nějakou virózu. Dneska to dám jen tak tréninkově.“
Když si poté na bedně běžec A a běžec B gratulují, jenom zapšklý hnidopich by se jich ptal, jak to vlastně bylo s jejich zdravotním stavem a přípravou na závod. Uvedený rozhovor mohl ovšem mít také funkci psychologickou – zmást soupeře a snížit jeho bojovnost a ostražitost.
Sklon běžců k hypochondrii je dán tím, že dobrá rada pro začátečníky - naslouchej svému tělu - svádí k tomu, aby běžci zkoumali každou drobnou fyziologickou odchylku. A je pro ně někdy velmi těžké odhadnout, kdy mohou zdánlivě banální příznaky přejít vlivem enormní tréninkové zátěže do vážných zdravotních potíží.
Běžce totiž ohrožují:
Artróza,
Borelióza,
Cirhóza,
Dehydratace,
Encefalitida,
Frigidita,
Gastroenteritida,
Hematurie,
Chřipka,
Infarkt,
Jarní únava,
Křeče,
Laryngitida,
Migréna,
Natržení svalu,
Otoky,
Podvrtnutí,
Rýma,
Střevní katar,
Tetanus,
Úpal,
Vykloubení,
Zápal plic …
… a také ze všech nejzákeřnější choroba – HYPOCHONDRIE!
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě nejste.
Až na tu bednu jsem to celej já! :-)))))))
Jenže toto není hypochondrie. Je fakt, že mezi běžci bude hypochondrů asi dost, já se taky leknu vždycky, když někde něco zabolí nebo píchne, že se něco stalo a že budu muset dát zase pauzu...
Ale zmíněnej rozhovor je naprosto typickej! Každej ze sebe dělá před startem chudinku, že strašně dlouho neběhal, absolutně nemá natrénovaný a jde to jen tak zkusit (přesně toto sem slýchával asi od 90% běžců, teď už to neposlouchám). Zajímavé, že většinou zrovna tito si v daným závodě pak vytvoří osobák, případně zaběhnou velice solidní závod... Já to chápu jako druh machrování, kdy každej chce ukázat, jak je strašně dobrej, i když vlastně vůbec netrénuje.
tak to je jedno mozne vysvetleni. druhe muze byt neco na zpusob urcite psychicke "pripravy". clovek si rekne nejsem uplne v poradku, kdyz si nezabehnu osobak mam to cim omluvit... pak je bez jakehosi vnitrniho pnuti a bezi se mu mnohem lehceji, nez kdyby si rikal, dneska to musi proste na osobak dopadnout.
mezi hrozbami mi ještě chybí kašlíček :-D