New York, běh na 3100 mil: Startujeme

Letos se konal (vlastně ještě koná) 11. ročník, od 17. června do 8. srpna. Na uběhnutí 3100 mil mají tedy běžci 51 dní, což činí denní průměrnou uběhnutou vzdálenost 98 kilometrů.

No, není to moc radostné vzpomínání, i když ze začátku tomu nic nenasvědčovalo. V pátek, po příletu do New Yorku na mě čekal na letišti šéf závodu i s Petrem a Pranjalem, kteří v dějišti závodu už byli od úterý. Mým dočasným domovem měla být suterénní místnost v domku indických přistěhovalců, asi 500 metrů od okruhu. Kromě mě tam byl ještě ubytován ukrajinský běžec Stutischeel se svým doprovodem Sašou, který je povoláním lékař.

To jsem ještě netušil, jak moc ho budu za pár dní potřebovat. Místnost vypadala ponuře, jedno okénko nahoře, tři palandy. K tomu ještě kuchyňka a sociální zařízení. Ale co, stejně sem budu chodit jen přespat, takže žádný luxus nepotřebuji, pomyslel jsem si. Ještě v pátek jsme vyrazili podívat se na okruh, abychom věděli, co nás čeká. Sobota už byla zasvěcená přípravám na závod. Prvořadé bylo, abych se pořádně vyspal a taky se nějak srovnal se šestihodinovým posunem.

Odpoledne jsme se ještě naposledy byli kulturně najíst, následující dny už jídlo budeme konzumovat jen za „pochodu“. Vyfasoval jsem kolo, abych byl soběstačný a mohl si jezdit každý den na šestou na start sám a nebyl vázaný na svoz autem. Běhávalo se od šesti od rána do půlnoci. Pak pořadatelé přes noc zavřeli „krám“. Samozřejmě, když si běžec splnil svoji denní normu, mohl z trati odejít dřív, ale málokdo odcházel dříve než před jedenáctou a snažil se naběhat co nejvíce.

Já jsem pobýval na trati tak do čtvrt až do třičtvrti na dvanáct, podle toho, jak mi to běhalo. Do postele jsem se stejně nikdy nedostal před půlnocí, abych pak následující den vstával v pět dvacet a stihl vše potřebné. Takže v neděli v šest se nás na startu sešlo dvanáct odvážlivců. Většina z nich už měla s tímto během zkušenosti, nestáli na startu poprvé. Akorát já, Petr a Australan Cunningham jsme si tu odbývali premiéru.

První dny závodu jsem si docela užíval, nebyl větší problém. Akorát počasí bylo nepříjemné, dosti značné vedro ve spojitosti s ostrým sluncem a vysokou vlhkostí vzduchu nebylo ideální. U mě to sráží dost na výkonu. Okruh byl necelých devět set metrů dlouhý, vedl po betonovém chodníku. Ten byl z dost hrubého betonu a při ekonomickém stylu běhu, který se při ultrabězích používá, se chová jako smirkový papír. Takže někdy desátý den jsem už měl obroušeny dva páry bot.

A bylo jasné, že s pěti páry, které jsem si přivezl, nevystačím. Ale to by nebyl až zas takový problém, pořadatelé by mě přes internet objednali další páry bot, dokonce vyjdou o hodně levněji než u nás.

Vlastimil Dvořáček

pokračování za týden