Sibiřský maraton

Neznaje, jak se do toho tentokráte opřít, vezmu to popořadě a označím plusy, mínusy a překvapení. Sibiřského maratonu v Omsku jsem se neúčastnila jako běžec, nýbrž jako doprovod. Proto bude mé vyprávění z pozice koukala, chcete-li, „čumila“.

I když náš plán byl znám nějaký ten měsíc předem, stejně jsme nevychytali asi největší problém. Většina maratonů se běhá (aspoň se mi zdá) v neděli. Sibiřský se běžel v sobotu. Tak jsme dorazili v pátek večer, chytli prvního nabízejícího se taxikáře s Volhou a uháněli do kanceláře organizátorů.

Řidič s jednou rukou z okna nám hned sdělil, že město má narozeniny 291 let od založení a v neděli se chystá velká sláva, a taky že zítra je sobota a těší se na „daču“. V kanceláři o ničem nevěděli, registrace je prý v místě zimního stadionu. Naštěstí nám byl nabídnut odvoz organizátorským autem. Hlavní vchod již byl uzavřen, neb registrace byla do 19:00 hodin a strážný u vchodu byl neúprosný. Když to nejde předem, zkusme to zadem. Po pár vysvětleních nakonec plivli a dýchli na již sklizené razítko a bylo to. Máme číslo, tričko a čip.

V pátek už jsme stihli najít jen hotel, restauraci s něčím k snědku a koupit pití. Na recepci nás ještě ujistili, že ráno pro maratonce dělají speciální dřívější snídani, a to už v 7 hodin (jinak si musíte počkat do osmi). I když jsme cestovali „jen“ z Moskvy, časový posun byl tři hodiny. Tak jsme vstávali v podstatě před čtvrtou.

Speciální snídaně se sestávala z párků a míchaných vajec. Měli jsme jen kafe, i když jsem se nechystala běžet, to fakt nemusím. Další chybou bylo, že jsme nenakoupili nějaké zásoby, aspoň ovoce. Oslaben nočním bojem s komáry a nedostatečným spánkem, posnídal manžel gel a šup na start.

Město už bylo ráno plné sportovců. V ten samý den se běželo 5 km, 3 km, VIP běh a jel se závod na bruslích. Podle toho to také na startu vypadalo. Chyběly mi trochu zátarasy z Celetné, kdy jsou běžci odděleni a tak nějak chráněni. Najednou byl start. Maraton, 5 km a brusle současně. Běžci neznající místo se rychle prodírali ke startu a někteří sprintovali i hodnou chvíli za chvostem.

Trasa byla hlídána místním policejním sborem. Sem tam zátaras, ale autorita placatých čepic dělala své. Někdy se však stalo, že i ti nejpovolanější se zakoukali do krás běžkyň či kolemjdoucích a tak se dala trasa přecházet skoro kdekoliv (bruslaři na tom byli s bržděním hůře).

Jen ne posledních 300 metrů před cílem. Tam byl spíše problém se vůbec dostat. Chtěla jsem se nacpat k zátarasům a povzbuzovat na posledních metrech statečné bojovníky, ale bylo zde několik vyhrazených řad doběhů pro různé závody a velmi přísní dohlížející. Nastrčila jsem foťák na nejviditelnější místo a s výrazem nadšeného sportovního reportéra ve tváři se drala k cíli. Podařilo se. Na posledních metrech opravdu fandové nebyli, nicméně komentátor vynahradil přihlížejícím obraz tím, že četl čísla dobíhajících a křičel jejich jména a místo odkud přijeli. Pro některé to bylo nečekané překvapení.

Jakých překvapení jsem se dočkala já? No hlavně to vedro. Člověk by řekl Sibiř, bude chladněji, to se to poběží. Ne ne, na startu v 9 hodin ráno bylo 20 stupňů a odpoledne se zadařilo celých 27. Což spojené s vlhkostí dalo zabrat nejednomu Evropanovi. Velice příjemní lidé. Hned jak běžci vystartovali, začaly se jednotlivé doprovody mezi sebou bavit. Byla jsem z Čech rarita. Nezapomněla jsem je lákat na PIM.

I mezi běžci byli rarity. Dva běželi maraton bez bot. A doběhli. Jeden byl starší pán z Novosibirsku a vylepšil svůj out-fit slamákem s širokou krempou. Druhý mladík jen v trenýrkách.

Taky zde byli vodiči, avšak jen na časy 3.30, 3.45, 4.00 a 4.15.

V neděli nás potom překvapilo, s jakou hrdostí slaví Omčiči (což je v ruštině občané Omsku) narozeniny svého mladého města. Malé holčičky byly hrdé na své velké mašle ve vlasech, dospělí pak na slavnostně nazdobené město s podii každých 150 metrů, prodejci zmrzliny každých 20 m a praporky a vlajkami na všem.

Pokud se tedy chystáte na Sibiřský maraton, připravte se na teplo, milé přijetí a na to, že ze sibiřské přírody neuvidíte nic. Celý maratón se běží ve městě. Když to srovnám s tím výletem... třeba na Moskevský maraton? Tak to až v září, tam se chystám coby běžec.