TYPOLOGIE BĚŽCŮ: Ultras
Stanislav Blaha | 11. 8. 2007 | Přečteno: 2416×
Na rozdíl od těch fotbalových, běžečtí Ultras nedemolují vlaky, neperou se, nenadávají rozhodčím, ba dokonce ani nemávají vlajkami na stadionech. Tito následovníci Forresta Gumpa své fandovství a oddanost vytrvalostnímu běhu projevují tím, že neustále prodlužují své tréninkové i závodní trasy.
Běh je pro ně způsob existence, cesta je cíl. A tak se neúnavně ženou pouští a pralesem, přes hory a údolí, napříč státy i celými kontinenty. Tréninkové objemy Ultramaratónců bývají zpravidla dvoj až čtyřnásobně vyšší než u běžných vytrvalců.
Připočteme-li k tomu čas na regeneraci, posilování a další běžecké aktivity, napadne nás otázka, zda tito aerobní šťastlivci stihnou kromě běhu ještě něco jiného.
Jednou z možných odpovědí je, že většinu běžných lidských činností vykonávají doslova v běhu. Záhadou v této souvislosti ovšem zůstává, jak se tito nadpozemsky vytrvalí tvorové rozmnožují.
Nedílnou součástí přípravy Ultras jsou dlouhé víkendové běhy. To se například vytrvalec z Prahy rozhodne, že si zaběhne do Brna či na Sněžku. Pro tyto případy nabízím Ultramaratóncům, kteří se rozhodnou zaběhnout si do Nového Bydžova, zdarma nocleh i stravu.
Pokud budou chtít spát v posteli a jíst u stolu, místo se najde, pokud se budou chtít najíst a vyspat, jak jsou zvyklí, atletická dráha je hned za rohem.
Související články
Komentáře
Přidat příspěvek
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě nejste.
Příspěvky v diskuzi (celkem 6)
pavča | 11. 08. 2007, 08:23
Zdravím ,
i když nejsem ultramaratonec, dokonce ani maratonec,
tvuj článek mi rozjásal srdce.
Doufám, že se se k dlouhým maratonským a možná
ještě delším tratím propracuji.
Za šest let mého běžeckého úsilí,
boje s 3 až 5 kilometrovými tratěmi,
snaha o trénink rychlosti, prodlužování tratí a
průměrných veteránských výsledků,
teprve nyní začínám vidět čím je pro mě běh doopravdy.
Není nadto , OBOUT BOTY A VYRAZIT.
Nehnat se zběsilým úprkem a po 5 km padnout.
Ale užívat si ten ten nádherný pohyb, sledovat pomalu
plující krajinu, očima hledat budocí cíle v podobě stromořadí topolů, udolí či kopečku a prostě běžet.
Vyluftovat si hlavu a snažit se překonávát vlastní hranice, tak nějak přirozeně, nenásilně.
Tak jak momentální kondice i nálada
dovolí.
Nevím jestli někdy doběhnu do Nového Bydžova,
než vyrazím, dám vědět.
Každopádně i v naší rodince by se nějaká ta postel
pro běžce mířícího na Vysočinu
našla.
Až zaběhnete na Hlinecko, konkrétně do Mrákotína,
určitě vám naklepeme polštář.
Pavča.
Advid | 12. 08. 2007, 11:58
Tam odtud je moje kamarádka Vlaďka V. :-) Ale teď zije v Praze.
pavča | 13. 08. 2007, 14:25
Vladka V. je moje vzdálená příbuzná.
rebecca | 14. 08. 2007, 17:47
Ahoj, u Mrákotína je krásně, už jsem poblíž byla dvakrát na dovolené.Telč, Mrákotín,Studená,Počátky, prostě paráda pro tělo i duši. Zdravím a měj se fajn.
alfun | 11. 08. 2007, 17:12
Typologii běžců čtu vždycky rád :-)
Adamas | 13. 08. 2007, 09:38
Už dlouho jsem se takhle nenasmál. To, že se mohou vyspat na běžecké dráze mě úplně dostalo. :)))) Díky za takové články.
RSS