Maraton v Geře: Jubileum protrpěné v křeči

Přestože většina mých známých běžela v sobotu 4. 8. 2007 ultrazávod v Kladně, já se vydal sám do Duryňského města Gera zkusit štěstí. Jel jsem, i když jsem neměl, chladnější počasí počátku srpna slibovalo dobrý čas a naladilo mě až příliš optimisticky. Ale o tom až na konec…

Hodinu před východem slunce kličkuju serpentinami Českého Švýcarska, hodinu a půl frčím po prázdných německých dálnicích a po sedmé ráno jsem v Geře. Přijíždím až v den závodu. Ranní registrace před závodem probíhá bez problémů. Cestu od sportovní haly Pandorfhalle na místo startu ke Stadionu der Freundschaft mi přetíná ohrazený areál spolkové krajinářské výstavy BUGA ’07.

Výstavu obcházím, šatny na stadionu nacházím, rozklus na tartanovém oválu je příjemný. Zázemí stadionu mají v Geře podobné jako v Kladně, všechno na jednom místě, jen za úschovu zavazadel se v Kladně na rozdíl od Gery neplatí. Na to, že jde o málo známý závod, je účast hojná, loni dokončilo 82 běžců, letos 138. Organizátorům se vyplatila prezentace v zahraničí.

V Geře se zároveň s maratonem běží také závod na 15 km. Ten startuje s více než hodinovým odstupem po startu maratonu. Maratonská trať je tomu uzpůsobena. Vede z Gery podél řeky Weisse Elster do Bad Köstrizu a zpět na stadion (15 km) a potom znovu podél řeky na její druhou stranu do 13,5 km vzdáleného Wünschendorfu, perly Duryňska, a zpět.

První část trati, to je pohoda. Po výběhu z města vede trasa po asfaltových cyklistických stezkách převážně ve stínu stromů. Otočka na 7,5 km je umístěna v parku na šotolinové cestičce, tam je fontánka, za ní schovaní rozhodčí. Otočit a zpátky do města. Na druhou stranu už to tak ideální není, dlouhá štreka nábřežím podél řeky, chodníky vydlážděné betonovými kostkami.

Cyklostezka se vyhýbá dopravě, proto je třeba podběhnout několik mostů, jediné převýšení na trati. Za městem cyklostezka náhle přechází do 15 cm úzké v trávě vyježděné hliněné stopy, vhodné sotva pro kolo, příliš úzké pro dvě nohy, nerovnosti dávají zabrat. Naštěstí je tento úsek jen asi tříkilometrový. Tato část trati s kouskem hliněné cesty v zahrádkářské kolonii, no nic moc. Ve Wünschendorfu probíháme nádherným dřevěným mostem.

Otočka na 29. km, následuje zámecký parčík, probíháme mezi výstavou soch, okolo věže, bránou zase ven a zpátky na most. I unavený běžec vnímá tu nádheru. A už jen zpátky... Před závěrečným kolečkem na oválu stadionu průběh parkem, který je součástí krajinářské výstavy. Je sobota poledne, nastrojení lidé na lavičkách nechápavě zírají na běžce se startovními čísly, před dvěma hodinami byl park prázdný.

Ráno je chladno a chladné počasí přeje dobrým časům. V poledne se ale dost otepluje. Chladné počasí z prvních srpnových dnů nevydrželo. Druhá část trati je bez stromů a slunce vykonává své.

Běžím svůj dvacátý, jubilejní maraton a rozbíhám ho „zase“ na tři hodiny. Až do 28. km (2:02) se více méně držím plánu, potom mi maratonská trať dává řádně za uši. Už od 15. km cítím, a také vidím na tepové frekvenci, která letí přes 170 tepů za minutu, že to nepůjde lehko. Nechci to ale tak brzy zabalit, měl jsem to ale udělat. Odběr krve deset dnů před závodem, který mi tak „sednul“ loni na Kladně, se tentokrát projevuje jako mínus.

Na 38. km křeč do stehna, taková, že se opírám o zábradlí a chvíli protahuju. Potom chvíli křeč do paže. Na 41. km znovu, to zůstávám stát jako kamenná socha mezi nastrojenými lidmi v parku, a vím, že když si kleknu do trávy, už se nezvednu. Chůze s rukou držící zezadu kamenné stehno v tempu 7:02 min/km je závěrem mého jubilejního trápení. Do cíle se dobelhám v čase 3:27:14. Křeče mě trápí i ve sprše, připadám si jako paralyzovaný. Ale co, příště to bude určitě lepší, říkám si…

Rostislav Tomeš

fotky

výsledky