Katka Klouparová | 14. 8. 2007 | Přečteno: 3979× | Tisk článku
Minulý týden se vlekl. Běhala jsem jen tak, aby se neřeklo, a šetřila síly na neděli. Žebráckou pětadvacítku mi Ivo Domanský naplánoval s předstihem a příslibem – „no, a pak už to o moc horší nebude“.
Čtvrteční čtvrtky (rozuměj 10x400m) jsem na dráze odkroužila o několik vteřin lépe než před dvěma týdny. Zbytek dní jen tak vyklusávám. Koncem týdne začínám pochybovat, jestli ještě umím běhat.
Před závody jsem nervní, ale vždycky se dobře bavím. Protože závod je koneckonců jen třešnička na dortu, společenská událost a čím dál víc i kontrola, zda jdu v tréninku správným směrem. Jak tedy bylo na Žebráku?
Vždycky se divím, jak se z dospělé ženy s vlastními vytříbenými názory stává před startem nesvéprávné pako. Mluvím o sobě a první část sdělení mi vyvracejte, jak je libo. Na té druhé trvám. Ráno jsem zvládla s jediným návratem zpět domů. Plavky! V příběhu mají svou roli, proto prosím nezatracovat. Sraz s Rosťou na Nových Butovicích. Z auta gestikuluje, kde bude parkovat. Na pokyn „vpravo“ reaguju úprkem vlevo, šance zastavit mě je nulová, a tak si cvičně obíhám stanici metra. Do Žebráku z Prahy kousek a já raději mlčím. Není to obvyklé, ale pro všechny zúčastněné rozhodně lepší.
Vyplnit registrační formulář, vyzvednout startovní číslo, zaplatit startovné, vysypat si batoh. Když o tom tak přemýšlím, říkám si, že vysypání batohu možná ani není na závodech povinné. Neviděla jsem nikoho, kdo by se pokusil mě napodobit. Pro mě je to však nedílná součást předzávodní přípravy. Místo běžecké abecedy.
Patnáct minut do výstřelu. Jitka říká, abych chodila, tak chodím. Ivo říká, abych nebláznila a nehonila se s Keňany, měním tedy taktiku a stoupám si do zadní lajny.
Nevím co čekat – výškový profil na stránkách závodu může být klidně prachsprostá pomluva. Vybíhám s vírou, že první desítku kilometrů přežiju, druhou nějak doběhnu a poslední pětku už prostě nevzdám. Krátce po startu mi mizí z dohledu Miriam s Ditou, se kterými jsem chtěla běžet. Obě doběhnou kus přede mnou a já strávím závod ve společnosti běžců a lesní zvěře.
Trať je krásná a náročná, počasí ideální. Závod se obešel bez krize, jen se mi na některých úsecích už prostě nechtělo běžet znovu do kopce a hodně mě zpomalilo lesní stoupání v první třetině. Hlídám si mezičasy a ve druhé třetině postupně stahuju manko z té první. Sem tam prohodím pár slov s běžci okolo. Pomáhá mi to utvrdit se v pocitu všeobecné pohody.
Závěrečné kilometry s hrady Žebrák a Točník po levici jsou za odměnu. Kilometr před cílem Ivo Domanský, domů není daleko a zkouším ještě o kousek zrychlit. Pár set metrů před cílem fandí Mirek Th. - kdybych nedělala kašpárka a nezkoušela sprint, možná bych doběhla o kousek líp. Ještě že jsou běžci rytíři a na posledních pár set metrů mám společnost. Čas 2:10:26.
Díky všem, kdo mi po doběhu potřásli rukou - většina z nich běžela líp než já. Popocházím podél trati, opakovaně se pokouším si nesedat, začínám se radovat. Z auta si beru batoh a vydávám se k šatnám udělat ze sebe princeznu. Dilema společných sprch řeším plavkami. Jsem možná za exota, ale nesnesla bych myšlenku, že jsem se pro ně ráno vracela zbytečně.
Úkol splněn, snad až na jednu drobnost. Na seznam věcí, které bych do maratonu ještě ráda zvládla přidávám další: naučit se jíst na trati. Umřu na Kladně hlady, jestli se to nenaučím. Jinak mám úplně obyčejnou radost, že jsem živa a zdráva a že to Ivo Domanskému takhle dobře vychází.
S přáním hezkého týdne,
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě nejste.
Ahoj Katko, tu predstartovní nervozitu znám, i když su ji většinou nepřiznávám. Když jsem před třema léty měl běžet svůj první závod po snad 25 letech - Kbelskou desítku - tak mně ráno tak bolely nohy, že jsem myslel, že už nikdy nebudu chodit. Před prvním půlmaratonem jsem se v noci ve dvě vzbudil s hroznými bolestmi zad a do rána jsem neusnul. I teď se mi to stáva, včera kdyzž jsem se rzhodnul, že zkusím "Stopou J50" nejenže mně okamžitě rozbolely nohy, ale dokonce mi na ních nad kotníky vystoupily žiliy. A co se týče jídla, u mně to byl problém hlavně před závodem, před Kladenským maratonem jsem nejedl víc než 24 hod. pak už jsem nedokázal nic snist ani v jeho průběhu a na 35 km jsem zvadnul, a slibně rozběhnutý závod nedopadl tak, jak měl (i když je to pořád můj osobák). Stejný postup jsme pak zopaknul o 2 týdny v Ostravě s tým rozdílem, že jsem po 33 km vzdal... Teď jím den pře závodemjím hodně do 18 h a ráno ještě rýži a banán a vypláci se mi to. Radši sním o něco víc, než bych riskoval, že dojdou síly. Oni mi i tak docházejí, ale alespoň nehladuji. Blahopřeji k hezkému výkonu.
Gratuluji k výkonu. A klidně vysypávej celý obsah batohu. Hlavně, když Ti tenhle předstartovní rituál pomůže. Většina z nás je tak trochu předstartovně ujetá (trhlá). Já třeba musím mít zásadně čelenku vzhůru nohama. Jinak to dopadne špatně. ;-)
Gratuluju k super výkonu, běžela jsi fakt skvěle. Být to tak o 5km delší, tak jsi mě asi předběhla - v Točníku jsem myslel, že už vypustím duši :-)
Jídlo je důležitý, chce to malý kousky něčeho (mě funguje banán a melouny, případně gely) ale často - snažím se cca každých 5km.
BTW sprchy řešíš zbytečně - po závodě je stejně každej mrtvej a má dost svejch starostí, než aby okukoval spolusprchovníky...a navíc už tekla jen studená voda :-)
O predzavodni nervozite mi neco povidej-mam podobne zkusenosti jako Stefan, jak si vymyslim nejaky zavod, zacne telo protestovat ruznymi bolistkami:-). Pred delsimi behy od sveho pulmaratonskeho "hladaku" v Pardubicich jim dvojnasob a pul hodiny pred startem do sebe pro jistotu jeste neco nacpu-vetsinou pernik nebo musli tycku. A v ruce drzim jak to pako carbosnacka (na maratonu jeden v kazde ruce), to je takova psychicka berlicka (na Zebraku jeste ze jsem ji mela, nebo bych snad ani nedobehla). Taky mi na trati dobre travi:-).
A neboj, chlapi nejezdi na zavody okukovat zensky ve sprse:-).
Díky moc za gratulace, díky za podporu! Vážně to pomáhá:o)
2 Štefan:
Koukám, že moje pocity jsou ještě slabý odvar. Inu, uvidíme, třeba se časem vypracuju:)
2 koyama:
Čelenka super, příště vím, jak Tě poznat.
2 Serža a dees:
Já se tolik nebojím, že bych byla viděna nahá..Já jsem prostě chtěla předvést Ty plavky:o)
RSS