Jan Ondruš: Ultrabalaton 2007

Celkem 212 km okolo Blatenského jezera v Maďarsku. Účastí na „krouživých“ závodech na čas (24 a 48hodinovky) jsem poslední roky zanedbával dlouhé běhy, které mají svůj start a cíl, a tím i neopakovatelný půvab v poznávání krajiny a určitém dobrodružství. Přivítal jsem proto možnost účasti na běhu kolem Balatonu „Ultrabalaton“.

Po prakticky stejné trase jsem běžel již v roce 2004, tehdy to však byla komorně laděná akce pro čtyři ultraběžce.

Letos pořadatelé uspořádali závod ve velkém stylu a nic neponechali náhodě. Kvalitní propagační materiály byly k dispozici již březnu na brněnské 48hodinovce, dokonce i v češtině. Bohužel z českých ultraběžců oslovily jen mě. Před třemi lety byl start i cíl na jižním břehu v Balatonliga a běželo se po směru hodinových ručiček. Letos jsme začínali na severním břehu v letovisku Tihany a kroužili v obráceném směru.

Závodu předcházela „noodle-party“ ve stylové maďarské restauraci a na stejném místě večer po závodě účastníci doplnili energii na závěrečné hostině s výborným maďarským lečem.

Závod se značně podobal Spartathlonu. Stejně jako na Spartathlonu byly zajištěny kvalitní občerstvovací stanice po 3,5 až 5 km. Každá stanice byla označena kilometrem od startu a vzdáleností k příští kontrole. Vybavení občerstvovaček bylo prakticky totožné jako na Spartathlonu a skromnému závodníkovi bez vlastního doprovodu v podstatě nic nechybělo. Stejně jako na Spartathlonu (36 hodin na 246 km) byl i zde stanoven celkový limit 32 hodin na absolvování trasy 212 km. Osazenstvo kontrol bylo tak jako na Spartathlonu velmi přátelské a ochotné.

Méně kvalitní bylo oproti Spartathlonu značení trasy. Šipky byly dobře viditelné i v noci, umístěny byly na správných místech, byly však na asfalt pouze přilepeny, takže „šprýmaři“, často posíleni alkoholem, je hlavně na jižním břehu občas obraceli nebo odstraňovali, což závodníkům občas ztěžovalo orientaci. Dále jsem pociťoval větší informační bariéru než na Spartathlonu (cizinců zde byla, na rozdíl od Spartathlonu, jen menšina). Většina informací byla podávána v maďarštině a jen zlomek v angličtině.

Mnohem příjemněji jsem si zde však mohl vychutnávat vlastní běh. Většina trasy vedla mimo automobilový provoz po krásných a klidných cyklistických stezkách. Spartathlon hlavně v posledních ročnících stále více doprovázejí páchnoucí a překážející doprovodná vozidla jedoucí na nízkých převodových stupních. Na Ultrabalatonu byl povolen vlastní doprovod (cyklisté – po celou trať, automobily – jen ve vyhrazených místech).

Vlastního závodu se zúčastnilo 40 závodníků ze šesti zemí. Na startu se objevil také legendární Jannis Kouros s Řecka, nejlepší ultravytrvalec všech dob, kterého doprovázela na bicyklu mistryně světa z roku 2002 Edit Berces. Startovalo se ve 12 hodin v poledne u vnitřního jezera na poloostrově Tihany. Po 2 km jsme opustili poloostrov a zamířili do vnitrozemí ke druhé kontrole v Pecsely. Čtvrtá kontrola v Dorgicse (19,4 km) byla první čipová.

Odtud následoval pětikilometrový úsek maďarskou pustou po polních cestách – jednalo se o jediný úsek mimo asfalt a byl perfektně vyznačen. V tomto úseku kolem 14. hodiny začalo pálit sluníčko a závodníci museli bojovat ještě s nesnesitelným vedrem, které přetrvávalo až do konce závodu a nepolevilo ani v noci. Trasa dále pokračovala po vedlejších silničkách.

Další měřenou kontrolou jsme probíhali na 43. kilometru v Némeszgulács. Vlevo jsme minuli sopečný kužel Badaczony pověstný výborným vínem. Z Balatonederigsu na cca 55 km již trasa vedla pouze po cyklistických stezkách. Přestože bylo již 18:00 hod, slunce stále nepříjemně pražilo. Teprve asi v 19:15 na 70 km pominul žár, v tu dobu jsem probíhal parkem v Keszcely. Zde se trasa začala obracet na jih při obíhání nejzápadnějšího cípu jezera.

Další část trasy až na 92 km (BalatonMaria Furdo) se mně líbila nejvíce - částečně se ochladilo a běželo se mnohem lépe. Na cyklistické stezce se pohybovalo již jen minimálně cyklistů a mohl jsem zde prožívat klidnou podvečerní idylku. V Balaton–Fürdo (21:47 hod) mě zastihla tma. Čelovku jsem měl připravenu až na další měřené kontrole v BalatonBogláru (112 km), kde jsem dorazil až 17 minut po půlnoci. V této části trasy po jižním pobřeží jsem i dlouho po půlnoci probíhal mezi tančícími a bavícími se rekreanty. Kousek za BalatonBoglárem jsem předběhl Timeu Bontovic, což byl můj poslední kontakt se závodníkem, s dalšími běžci jsem se již až do cíle nesetkal.

V Balatonvilagos se začíná trasa obracet na sever a po 10 km dosahuje nejvýchodnějšího cípu jezera. Následuje Balatonkenese (171 km), kde jsem v 7:49 hodin a dostávám zde dobrou polévku. Další trasa stále po cyklistické stezce vede již po severním břehu a přes Balatonmádí do Alsoórs (193 km), kam dobíhám v 10:28 hod. Cesty kolem letovisek se zaplňují rekreanty, kteří spěchají na pláže. Nijak však nebrání a nevadí mému pomalému běhu ani orientaci.

Poslední a největší z těchto letovisek je Balatonfüred. Nepříjemná situace nastává, když na začátku poloostrova Tihani opouštím cyklistickou stezku a vbíhám na silnici mezi automobily. Závěrečné stoupání na hřebínek (187 m nad mořem) stálo opravdu za to. Při prudkém závěrečném seběhu do cíle k vnitřnímu jezeru mě doprovází ředitel závodu na skútru.

Doběhl jsem ve 13:05 hod na 4. místě. V závodě zvítězil János Bogár za 18:50 hod, dvě minuty před Jannisem Kourosem. Těm, kteří uvažují o absolvování Spartathlonu, bych Ultrabalaton doporučoval jako vhodnou a cenově přijatelnou průpravu na tento tradiční řecký závod. Startovné letos činilo 50 eur a ubytování ve dvojlůžkovém pokoji v penzionu bez snídaně jsem na 4 noci pořídil za 25000 HUF. Podrobné informace včetně výsledků je možno najít na http://www.supermarathon.hu/ nebo http://www.ultrabalaton.hu/hirek_eng.php.