ROZHOVOR: Neúnavný závoďák Jiří Wallenfels
Radek Narovec | 16. 8. 2007 | Přečteno: 2237×
Zdá se, že ideální profesí pro úspěch v závodním poli je doktořina. 34letý Pražák Jiří Wallenfels je jedním z běhajících lékařů. Určitě jej znáte: téměř každý víkend se objeví na startu nějakého závodu a většinou končí na stupních vítězů. V civilu tento běžec menší postavy působí spíše nenápadně, leč jeho odpovědi mají hlavu a patu.
Pracuje na FN Na Bulovce. Do roku 1987 zkoušel závodní plavání (plavecká třída ZŠ Sázavská). K běhu jej přivedli rodiče - oba rekreační běžci, kteří začali kondičně běhat na vlně hnutí Buď fit v 70. letech a byli členy pražské pobočky Ligy stovkařů.
Jiří začal pravidelně běhat v roce 1988, když velkou motivací pro něj tehdy byla Liga 100. Od roku 1989 běhal závodně za TJ Bohemians (později TJ Sokol Královské Vinohrady), převážně střední tratě. Trenérem byl Dr. Miroslav Káninský.
Maratony běhá od roku 1995, čtyři z nich vyhrál. Zajímavostí je neuvěřitelně malý rozdíl v dosažených časech: mezi prvním a třináctým časem jsou pouhé čtyři minuty. I přes své vynikající maratonské výkony zůstává stejně skromným a bezkonfliktním člověkem, který se svému sportu upsal doživotně. V sobotu 18. srpna se pokusí obhájit 1. místo z loňského ročníku mezinárodníího maratonu v Reykjavíku.Jak hodnotíš letošní sezonu? Jakého úspěchu si ceníš nejvíce a proč?
Se sezónou jsem docela spokojen, i když žádný osobák na standardních tratích jsem si letos nezlepšil. Nejvíce si cením vítězství na tradičních závodech Mnichovohradišťská 25, Okolo Máchova jezera a na půlmaratonu okolo Nového Veselí. Jsou to tradiční závody, kde jsem až do letoška nikdy nevyhrál.
Jak nyní trénuješ? Změnil jsi něco oproti předchozím zvyklostem?
V neděli 5. srpna jsem se vrátil z dovolené v Roháčích. Moc jsem tam toho nenaběhal, za to ale hodně nachodil, 10hodinové túry každý den. Nyní spíše vyklusávám. Běžecké zvyklosti již moc neměním, což je ale možná chyba.
Poměrně často závodíš, proč? Není to na úkor výsledků?
Odpovím stručně, protože mě to baví. Závody – to je porovnávání nejen se soupeři, ale i se sebou samým, to je setkávání se s kamarády, poznávání nových míst a i občasné výhry potěší. A kromě toho mě nebaví běhat rychle v tréninku. Časté závodění bohužel je na úkor výsledků, rozumnější by bylo závodit méně a více a hlavně kvalitněji trénovat.
Myslíš si, že se v tvém věku dají ještě vylepšovat osobní rekordy?
Ta otázka je logická a sám si ji kladu. Odpovím možná trochu šířeji a ne jednoznačně. Myslím, že zatím je
ště v mém případě není rozhodující věk. Je ale otázka, zda osobák je ta nejvyšší motivace. Už jsme se v podstatě shodli, že závodím hodně a že to asi je trochu na úkor výsledků. Čili otázka zní, je lépe např. dva měsíce před maratonem se připravovat podle teorie, t.j. určitě méně závodit, naběhat kilometráž, 14 dní před maratonem si zaběhnout půlmaraton maximálně v tempu maratonu a pak spíše odpočívat.
Nebo to dělat tak, jak to dělám já, tj. i dva závody každý týden a trénink relativně nic moc. První možnost ti přinese šanci zaběhnout si osobák, ale za cenu, že se nezúčastníš řady pěkných závodů, na kterých se můžeš dobře umístit, na kterých si můžeš vytvořit traťové osobáky, na které zkrátka rád vzpomínáš. Navíc i ta první možnost je jen šance (a ne moc velká - osobáky se nedělají každý den). Kromě toho stačí, abys nebyl stoprocentně fit, aby bylo špatné počasí, atd. (faktory, které neovlivníš) a šance na osobák je nulová a co ti zbyde? Pocit, že jsi dřel a bylo to na nic. Navíc i při častém závodění můžeš zaběhnout slušně, na hranici osobáku.
Osobák je věc krásná, fantastický pocit, má ale tu nevýhodu, že se blbě překonává. A i kdybych osobák zaběhl, nebylo by to na úrovni umožňující účast např. na mistrovství světa, tedy někde kolem 2:15, na úrovni, že se tím člověk již může jakžtakž uživit. Na to nemám. Pokud jde o věk, podívej, co letos předvádí např. Ivan Čotov. Možná je to výjimka, ale je to důkaz, že to jde. I na té nejvyšší úrovni - Gebrsellasie, Tergat... Nedávno jsem četl o 40leté americké plavkyni, která opět vyhrála mistrovství USA a příští rok zřejmě pojede na olympiádu. A to v plavání jsi veterán už od 25 let. Takže věřím, že věk sám o sobě zatím ještě překážkou není.
Co plánuješ do zbytku roku?
Plánování je věc velmi ošidná, ne vše lze totiž naplánovat a do konce roku zbývá ještě téměř 5 měsíců. Jasné plány mám na srpen, kdy se chci zúčastnit maratonu v Reykjavíku a Malého svrateckého maratónu ve Víru.
Jsi již vnímán jako matador domácího běhu, co pro tebe běhání a závodění představuje?
Jsem jako narkoman, běh je pro mě drogou.
Jaká nová jména mezi závodníky tě letos upoutala? Roste konkurence?
Uvedu dvě jména, i když ne nová. Jsou to Veronika Brychcínová a Tomáš Blaha. Jejich letošní zlepšení je fantastické, beroucí dech. Musím s Tomášem promluvit, snad mi něco ze svého tréninku prozradí. Konkurence je dnes obecně menší ve srovnání s dobou před deseti a více lety, neplatí to však na všech závodech. Poslední dobou se mi zdá, že přibývá rekreačních a výkonnostních běžců, asi i díky serveru behej.com.
Máš osobní vzor v běhu nebo atletice?
Obdivuji výkony mnoha běžců, včetně českých. Vysloveně osobní vzor ale nemám.
Jak se cítíš po tolika sezonách ve vrcholovém běhu? Máš zdravotní potíže?
Cítím se opravdu dobře, do závodění mám stejnou chuť jako dříve. Vážnější zdravotní problémy se mi naštěstí vyhýbají.
Co je tvoje domovské místo pro oddechové běhání? Máš nějaké oblíbené místo po republice?
„Domovské místo“ pro běhání je stadion v Riegrových sadech a Kunratický les. Nejraději závodím ve Víru na Vysočině.
Jaké máš další koníčky, dá se běh s nimi skloubit?
Maminka a přítelkyně tvrdí, že v hlavě už kromě běhání nic jiného nemám. Snad to není pravda. Běhání doplňuji pravidelným plaváním, rád cestuji a většinou se i těším do práce.
rozhovor připravili a Jirkovi děkují
Radek Narovec a Ivo Domanský
Jiří Wallenfels
Sokol Královské Vinohrady
1.11.1972
osobní rekordy:
maraton: 2:25:52 Praha (2002)
půlmaraton: 1:08:21 Pardubice (2001)
hodinovka: 18515 m Praha (2001)
Deset nejlepších maratonů Jiřího Wallenfelse:
2:25:52 19. 05. 2002 PRAHA - PIM
2:26:03 16. 09. 2001 KREMS
2:26:22 20. 05. 2001 PRAHA - PIM
2:26:35 26. 03. 2000 CAMPIONE (Švýc.) - COMO (Itálie)
2:27:05 23. 05. 2004 PRAHA - PIM
2:27:23 02. 10. 2005 BUDAPEŠŤ
2:28:25 21. 05. 2000 PRAHA - PIM
2:28:29 25. 05. 1997 PRAHA - PIM
2:28:32 04. 04. 2004 BONN
2:29:28 16. 10. 1999 PRAHA - Stromovka
Související články
Komentáře
Přidat příspěvek
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě nejste.
Příspěvky v diskuzi (celkem 5)
Martin Dvořák | 16. 08. 2007, 09:51
Nejde o druh profese, který by snad měl mít vliv na lepší skloubení sportu s ostatními sférami života, jde o druh zaměstnavatele, neboť upřímně řečeno, je jen minimum lidí, kteří se dokáží věnovat sportu při zaměstnání v soukromé sféře, protože tam většinou člověk narazí jen na zaměstnavatele, kteří nerespektují žádné z vašich práv. Jinak, Jirka s Lenkou jsou nesmírně sympatičtí lidé a já jim přeji mnoho štěstí.
Filip_S | 17. 08. 2007, 10:33
Mate do jiste miry pravdu, ale dle meho nazoru o druh profese jde take. Zejmena je dulezite, jak fyzicky narocne zamestani dotycny clovek ma. Dle mych zkusenosti, vetsina bezcu se rekrutuje z rad "dusevne" pracujicich. Coz je logicka potreba kompenzace nedostatku fyzicke aktivity v zamestnani. Znam jen malo kvalitnich bezcu, kteri se zivi narocnou fyzickou praci a ti maji muj velky obdiv.
Jinak, pripojuji se k prani Jirkovi. At se skvele dari, nejen v behu. Chtelo by to vic takovych lidi (nejen v bezecke komunite).
listopad | 16. 08. 2007, 16:38
Jirka patří k těm nejsympatičtějším běžcům - maratoncům, které znám. Velmi mně potěšilo jeho konstatování, kde nejraději běhá. Ve Víru patří za posledních 10 let k inventáři závodu. Když se loňského roku omluvil (nestihnul t z Islandu), tak jako by nám při závodech něco chybělo.
Jirko, ať Ti to stále běhá !!!ironman | 16. 08. 2007, 18:33
Skvely clanek o skvelem bezci. Drzim palce aby se dal darilo. Jinak jsme zacli behat ve stejny rok a take me motivovala Liga 100. Kde jsou casy porovnavani tabulek kilometru v oddile. Da se rici, ze hitparada na foru je po letech nahradou za L100.IM
oslík | 16. 08. 2007, 20:08
Hezky napsané!
Jirkovi přeji hodně štěstí a úspěchů, za svůj sympatický přísup nejen k běhu si je zaslouží!
RSS