Předmaratonská rekapitulace
Tereza Rozehnalová | 17. 8. 2007 | Přečteno: 1177×
Mám svoji metu. Tu jsem si v podstatě naplánovala hned po Pražském maratonu, jen jsem nevěděla přesně kdy a kde. Teď to vím. V Moskvě a 9. září se rozhodne, zda jsem léto prolenošila, proběhala či natrénovala. Jak to tak vidím, bude to něco mezi všemi variantami. Jen té poslední bude nejméně.
Už už jsem se dostala na kilometříky za týden, jak bych chtěla, a to vám hned do toho něco vlítne a ani nevíte jak. Třeba žaludeční kolika, když si dáte víc kafí, než je zdrávo, nebo nemocná ratolest zpět z tábora. A nebo taková průtrž mračen, že ke svým mizunám hledám spíš pádla než ponožky.
Nechci nic podcenit, přecenit, vynechat nebo ošidit. Nezbývá než si vyzkoušet, zda neplatí i pro běhání, že „někdy méně je lepší než více“. Pokud totiž porovnávám kilometry za týden v dubnu a nyní, docela dost mi jich chybí. Nerada, ale budu muset výzvu lepšího času hodného místa na lednici, odsunout na jiný termín. 9. září se budu prát hlavně sama se sebou.
Úseky už zcela jistě nevyzkouším, tady zvítězila víceméně lenost. Jediné co se dá dělat je běhat, běhat a běhat, a to co nejdéle. Ještě týden do kopců a z kopců, pak vyzkouším na pár dní parky v Ostravě a hurá na pás. Už se mi stýská po našem pátém členu domácnosti.
Momentálně vláčím své tělo po kopcích Vysočiny. A zda se mi přihodilo něco nového? V podstatě nic moc. Jen jsem si okopala vlastní kotník. Zákon schválnosti, znáte to, kdy levá noha nakopne šutr a ten se odrazí od kotníku pravé nohy. A to hned dvakrát po sobě. A taky už jsem zkusila koňský doprovod, ale kůň je fakt rychlejší a moc ho neláká dělat společnost funící člověčině. A to už jsem to hodně omezila.
S maminkou jsem ve stadiu vzájemné tolerance. Už ví, že ráno nesnídám dřív než odběhám a knedlíky mi nenutí. Já zas hlásím přibližné trasy a návraty.
Máte někdo zkušenosti s Moskevským maratónem? Já jen ty, že jejich webové stránky fungují lépe v ruštině než angličtině. A že registrace on-line je problémová a lepší a snad jediná možnost je pár dní předem přímo na místě.
Vítám proto jakékoliv rady, názory a doporučení. Anebo že by se někdo přidal?
Abych nezapomněla, tak už také zdobí nálepka běžce náš tovární vůz značky Škoda. A tak koukám, kdy a kde jakého běžce potkám. Zřejmě nemám to štěstí nebo jezdím špatnými cestami, ale doufám, že olepených nás bude přibývat. Takových, jako jsme my, je málo, to se cení. Zatím asi neví, jak to pořádně odpružit.
Jo a taky na mě doléhá stres konce prázdnin, čím vším máme vybavit dětičky do školy, z čeho zase vyrostli, co v loňském školním roce poztráceli, které kroužky to budou letos, jídelnu či svačiny atd, atd. A to se mám soustředit na běhání. Asi nákup pomůcek vezmu poklusem v rámci tréninku.
Související články
Komentáře
Přidat příspěvek
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě nejste.
Příspěvky v diskuzi (celkem 3)
eN | 17. 08. 2007, 04:52
Dva krát v Moskve utekal náš svetobežník Vilo Novák. Raz po sebe dokonca zanechal literárnu stopu:
http://42195.sk/flash/mmmm/mmmm.htmIvo Domanský | 17. 08. 2007, 10:15
Moskva 13. srpna 1983.
V Sovětském svazu se rychle střídají a umírají přestárlí první tajemníci KSSS, Leonida Brežněva vystřídal Jurij Andropov a toho zase zakrátko vystřídá Konstantin Černěnko.
Leninův centrální stadion v Lužnikách, pýcha sportovní Moskvy, kde před třemi lety proběhlo zahájení a zakončení olympiády, je na svou dobu moderním stánkem. Ráno nám sem přeivezl autobus z hotelu Kijev a teď stojíme - málá skupina exotů - uprostřed tří a půl tisíce domácích maratonců. S námi přijelo jen pár Italů a Němců, svět pořád nemůže SSSR zapomenout agresi v Afghánistánu.
Takže jen ruština.
Koukám po soupeřích. Šlachovité postavy staříků, co určitě v zimě skáčou do ledové vody řeky Moskvy a stávají se populárními mroži. Vedle nich
nadupaní "molodci" a - což mne v porovnání s tehdejším stavem u nás velmi překvapuje - poměrně dost žen, mezi nimi i slečny a dámy dosti kyprých tvarů. Hnutí "Beg radi žizni" (Běh pro život) má asi v Moskvě hodně příznivců.
Startujeme! Ze stadionu vybíháme na Leninské (předtím a zase potom Vrabčí) hory, mírně klesáme do centra Moskvy. Na širokých bulvárech je dost místa pro všechny. Jako výkonnostní maratonec pohrdám občerstvením na pětce i desítce, na patnáctce (a to běžím někde kolem 1000. místa) si už klestím cestu ke stolkům, kde je posledních pár balíčků sušenek a zapíjím je čajem.
Srpnové moskevské vedro na sebe nedává čekat. Osvěžovačky s houbama? Buď nejsou, nebo je v tom davu přehlížím. Před dvacítkou běžíme kolem Parku kultury imeni Maxima Gorkého. Občerstvovačka opět nic mos, posunuji se stále dopředu, přesto se mohu pouze napít vody a zaregistrovat mimořádně hezkou obsluhu bujně slovanských tvarů, které mne vždy přitahovaly.
Belorusskij vokzal, obrátka.
Vedro k padnutí, na občerstvovačkách všechno
snězeno a vypito. Druhý den psali v Izvestiích, že pořadatelé nečekali (!) takový nával a připravili občerstvení podle předchozího ročníku, kdy běželo asi 1200 lidí.
Hasiči odšroubovali uzávěry pouličních hydrantů, takže kolem každého je roj žíznivých běžců, nabírajících tryskající vodu do dlaní, chlemtajících a polévajících se.
V parku Gorkého už dokonce sklízejí stanici, nemají vůbec nic a to 3/4 borců teprve přiběhnou.
Zato o pět kilometrů dál kdosi vyvinul iniciativu, sehnal aspoň chleba a ten teď, rozkrájený na drobné kousky, dávají zpitomělým maratoncům jako největší lahůdku. Dostávám od děvočky dva chleby, asi že vypadm hladověji než ostatní. Nebo jsem se jí líbil, čort znájet.
Tři kilometry před cílem andělé převlečení za bábušky rozdávají kousky jablek. Není to na oficiální stanici, prostě slovanské duše se ustrnuly.
Na olympijském stadionu dobíhám do cíle za 3:25:32 a vzhledem k tomu, že to byl můj první a poslední maraton, který jsem absolvoval o chlebě a vodě, cítím určitou hrdost.
Abychom nemuseli stát dlouhou frontu na jakousi polívku, odvádí nás sovětská průvodkyně do nitra kolosu.
Tam, na čistě prostřených stolech, maso, pirožky,sladkosti, dokonce v té době v Moskvě nevídané pomeranče, banány a ananasy. K pití čaj, limonády, ale i vodka. Vše pouze "dlja inostrannych turistov".rebecca | 17. 08. 2007, 20:20
Ahojky, začíná mě přepadat úplně stejný stres z nového školního roku. Hlídat napsání úkolů, vyzkoušet na písemku, vymýšlet co pořád k svačině...Ach jo, sladké prázdniny. Přeju Ti hodně štěstí v Moskvě, ať Ti vyjdou Tvoje plány. Do Moskvy bych se někdy ráda podívala, ale vlastně nevím, jestli bych dokázala oprášit svoji školní ruštinu. Akorát si vzpomínám ze svého mládí na film Moskva slzám nevěří, tak žádný pláč, nebylo by Ti to nic platné :-)) Já chci zkusit 8.9. běh večerní Prahou.Takový slaboučký odvárek Tvého maratonu :-) Ale o den později budu na Tebe myslet. Tak zlom vaz!
RSS